Makrorecenze píšeme na různé desky. Na české i na zahraniční, na rockové i na popové, na desky větších i menších hvězd. A také na špatné i na dobré. Teď přišel čas, abychom se podívali na zoubek cédéčku, které valnou kvalitou neoplývá, což není jen názor redaktorů musicserveru, to si lze přečíst i v jiných médiích. Ano, řeč je o debutu letošního vítěze SuperStar Vlasty Horvátha. "Místo zázraků" při srovnání se "Spoustou andělů" Anety Langerové dopadá bídně. Hlavní recenzi měl na starosti Dan Hájek, album od něj dostalo pět bodů z deseti. Nejinak tomu je v makrorecenzi, kde je pětka suverénně nejčastějším hodnocením, došlo však i na čísla nižší, v jednom případě ale také na vyšší. Co k tomu dodat? Že příště snad bude líp, takhle negativní makrošku jsme tady totiž ještě neměli...

Lukáš Franz - 3/10

Kolikrát by si měl člověk poslechnout desku, než na ni napíše recenzi? Třikrát, pětkrát, osmkrát, desetkrát. Každý to má jinak. Já měl novou desku Vlasty Horvátha v přehrávači celkem třikrát. Ani jednou jsem se nedostal za třetí stopu. Vlastně ano. Když jsem za pomocí tlačítka Search zkoušel, zda je všechno opravdu takové, jak první dvě skladby naznačily. Bohužel. Nakonec jsem se donutil si "Místo zázraků" poslechnout. Jednou. Bohatě mi to stačilo. Nic proti Vlastíkovi (tohle se s ním potáhne hodně dlouho), je to sympatický mladý kluk, ale tohle album... Sorry, není rok 1985. "Havrani v trávě spí" si dokážu představit jako titulní píseň nějakého komunistického (rozuměj špatného, na debilní materiál natočeného a vůbec blbého) seriálu o mladých lidech, který by se mohl jmenovat třeba "Příběhy z pološera". "Dej mi svý oči" bych si spíš představil v repertoáru Dalibora Jandy než u Vlastíka (zase!). Na tu desku bylo určitě málo času, to chápu. Jenomže tahle deska svůj čas už dávno propásla. Už se opakuju. Zkrátka "Místo zázraků" - fuck off. Body tu jsou za dobře odvedené řemeslo (2) a Vlastíkovu (zase!) sympatičnost (1).

Ondřej Ručka - 3/10

Vlasto, Vlasto, co mi to děláš? Posílal sem ti hlasy, byl jsi pro mě sympaťák největší a vítězství jsem ti ze srdce přál. Jenže to, co jsi stvořil spolu se svými parťáky z Frenzy, je opravdu neposlouchatelné. Je hezké, že jsi zůstal svůj, jenže to tvé nepatří do roku 2005, mix Ládi Křížka a Turba, který jste na desce vyplodili, mi sice přináší nostalgické pocity a vrací mě do dětství, jenže to dokáže i Iveta Bartošová nebo Michal David a přec bych si jejich desku dnes už ani nepřehrál, natož koupil. Tvůj vokál se mi ukrutně líbil, Gotťáka si podle mého zvládnul na jedničku, jenže není špatně, když to je na celé desce jediným kladem? V řadě superstářích desek se krčí až někde na chvostu, což není důstojné vítěze druhého ročníku. Tahle deska nemá kloudného nápadu, Frenzy jsou nejspíš skvělí přátelé, ale jako muzikanti se nehodí jinam než na vesnickou tancovačku, a ty bys přece měl vydat desku s áčkovým zvukem a produkcí. Kam se to podělo? Nezabráníš srovnání s Anetou (a pro mě třebas i s Katarínou Koščovou) a upřímně, ta tě nechává o celé světelné roky pozadu (nemluvě o Katce). Tuhle desku jsem poslouchal se spoustou lidí, od spolubydlících na kolejích až po své rodiče, ale nelíbila se nikomu (ani mé desetileté neteři, která mi sedí za zády a čte si celou dobu, co tady píšu, a teď po mě chce, abych zmínku o ní vymazal). Je to škoda, doufám, že dostaneš druhou šanci a poučíš se z ní. "Místo zázraků" žádný zázrak není.

David Věžník - 4/10

Představa, že "Místo zázraků" vyšlo v roce 1985, je velmi lákavá. Hudebním kritikům se nedostává pochvalných slov - vyzdvihují Vlastův zpěv, chválí na tehdejší dobu progresivní zvuk a hlavně hudební styl, který se přesně drží dobových trendů - bigbít, co byl in. Ano, byl. Píše se totiž rok dvoutisící pátý a Vlasta nemá nejmenší šanci oslovit svým dílem větší než mizivé množství fanoušků. Jistě, nelze mu vyčítat jeho hudební cítění, ostatně lze vypozorovat, že nahrávání ho opravdu bavilo a že asi takhle nějak to chtěl. Žel doba je jinde a tenhle druh hudby se dostává do menšiny, která se stává u hudebních kritiků terčem diskriminace. Zkrátka, vyjít tohle cédéčko před dvaceti lety, znělo by téměř stejně. Světlejší místa obstarávají neotřelé vokální harmonie v "Dej mi svý oči" (text raději nevnímat, neb představa, jak novopečená paní Horváthová vydloubává si své zraky, aby je mu je dala hned!, je nechutná) a o deset let starší (čti znějící, jako by vyšla v polovině devadesátek) "Walls Of Lies". Zbytek je těžká retro-zábavovka hodná rezidentů regionálních kulturáků, ne však SuperStar.

Ondřej Ševela - 5/10

Musím říct, že na toto album jsem byl - jako osoba fenoménem Superstar téměř nezasažená - zvědavý. Hned první věc je třeba uvést, Vlasta Horváth zpívat umí. Výška jeho hlasu je podle mého dost vysoká, takže pro drsný hlas rockera by musel kouřit aspoň čtyřicet startek denně, aby zapadl, nicméně pro tento druh muziky má hlas v podstatě optimální. Od alba "Místo zázraků" jsem si mnoho nesliboval, nedá se ale říct, že by mě příliš zklamalo. Jde v podstatě o čirý pop, upřímně, nic pro mě. Album ale působí dobrým dojmem v jedné věci. Je ucelené a šité na míru - velmi výrazné je to, že sám Vlasta Horváth pracoval na slušné části materiálu. A vůbec jde vidět, že si při jeho vytváření tak nějak prosazoval svou. Zkrátka to není případ interpreta, kterého postaví před mikrofon ve studiu, do ruky mu vrazí noty a text a řeknou mu "Zpívej!". Cítím naopak to, že měnil všechno možné tak, aby mu zvuk pasoval - a to je slyšet i z vokálů. O textech ale nedokážu říct víc, než "no nic". Láska střídá lásku, v lepších případech působí texty aspoň trochu humorně. Člověku nedají moc podnětů k zamyšlení, osobně bych to nazval melancholií osmdesátých let. Nejsem ale cílová skupina, takže nic se neděje. Albu také chybí nějaký vyložený hit, něco, co by mohly donekonečna opakovat rádia, není ho za co chytit. Výraznější mi připadají pouze skladby "Divný město" a "Minuta ticha". Ostatní mi začaly velmi rychle spět k nudě. Je pravda, že Vlasta s tím dělá vše, co může, skladby mění rytmus a střídají se vícehlasy, ale výsledný dojem, tak trošku dojem nudy, se tím jen trochu oddálil. Závěr? Prostě popové album a nic víc. Ale také nic míň. Ke kvalitní muzice přece jenom od "Místa Zázraků" vede ještě dlouhá cesta, ale jako debut žádná ostuda.

Vojta Kostelecký - 5/10

Přiznávám, kdyby tohle album natočila nějaká bezejmenná kapela, byl bych při jeho hodnocení asi hodně nekompromisní, ale takhle je to celé trochu jinak. A vy jistě chápete proč. Bavíme se tu přece o Vlastíkovi, milém a upřímném chlapci s dušičkou čistou jak padlý sníh a srdíčkem na dlani. Už jsem toho o něm a od něho slyšel tolik, že tu jeho fatální vášeň pro omšelý osmdesátkový soft rock à la Bon Jovi a Mr. Big, která se tak neblaze podepsala na celkovém vyznění jeho debutové desky, začínám pomalu akceptovat. O tom, že jsou melodie a aranžmá na "Místě zázraků" povětšinou tancovačkově upachtěné a texty klopotné a klišovité, se asi dočtete i ve všech ostatních příspěvcích. A je to fakt. Ale takhle to prostě Horváth momentálně má. A je evidentní, že jakákoliv snaha tlačit ho do modernějšího pojetí by působila křečovitě. Ta opravdu upřímná, i když ve výsledku zatím spíš marná snaha (náznakem možných lepších zítřků budiž třeba skladba "Dýchej dál") je mi ale vcelku sympatická a vede mě ke značné shovívavosti a smířlivosti v hodnocení. Možná už stárnu...

Radek Londin - 5/10

Tak přesně něco takového jsem čekal a nejsem bůhvíjaký jasnozřivec. Jak neopakovat to, co už napsali ostatní? Možná by stačilo odkázat na výstižnou recenzi kolegy Hájka... Při sledování druhého kola SuperStar jsem pozoroval tendenci poroty přehlížet budoucí možné směřování soutěžících. Ano, Vlasta byl možná tehdy pěvecky nejpřesvědčivější, ale na jalovosti jeho debutu to nic nezmění. Překvapením pro mě je, že ani zpěv, Horváthova potenciálně nejsilnější zbraň, zde nefunguje. Směšně doslovné texty plné zaprášených metafor a pseudomystických klišé často moc nepasují na hudbu, a tak chudák "frázuje jak fízlové", navíc jeho poletování ve výškách za chvíli unaví a pak už spíše nudí. "Místo zázraků" je bezesporu ambiciózní nahrávka (určitě perfektně zapadne do playlistu rádia Impuls, jež album sponzorovalo), jenže přizvaný producent Ota Balage se drží svých úspěšných formulek z počátku devadesátek (B.S.P.) a přizvaná esa jako Pavel Větrovec ml. nebo Olda Krejčoves si spíše ráda zablbla a přivydělala nějaké ty kachle. Kdo by také odmítl spolupráci sympaťákovi, jakým je Vlasta? Ten troškovsky prohlásil, že "nedělal album pro kritiky, ale pro lidi." Minimálně v první polovině měl pravdu.

Pavel Novák - 5/10

Vlasta Horváth bezpochyby nebyl od začátku kandidátem na druhou SuperStar. Národ ale rozhodl v jeho prospěch, a tak ho tu máme. Skládá si písničky, hraje na klávesy a vůbec se celé své desce věnuje, jak nejvíc může. Člověk až nechce uvěřit, kolik chvályhodných věcí Vlasta dělá. Radost a překvapení trvají až do momentu, kdy celé dílo uslyšíme. Neříkám to s radostí, protože jsem byl poměrně rád za to, jakým směrem se Vlasta vydal, ale když poslouchám "Místo zázraků", mám pocit, jako bych se vrátil o minimálně deset let zpátky. Jsem někde na venkovské zábavě a hraje mi kapela z Horní Dolní. Určitě je dobře, že si vybral styl, v němž se cítí, je skvělé, že má na desce své písničky, a je více než milé, že neopustil svou původní kapelu, která mu na albu hraje. Tohle všechno je fajn a můžeme to Vlastovi počítat jako bod k dobru, ale ani díky tomu se nic nezmění na skutečnosti, že deska zní zastarale. Ony i některé ty písničky jsou takové nemastné neslané a musím s lítostí říct, že těch, které mě opravdu zaujaly a kvůli kterým bych se někdy k albu vrátil, je málo. A jsem si skoro jistý, že se proti mně zvedne vlna odporu, ale v momentech, kdy jde Vlasta do pro něho občas typických výšek, mi jeho hlas zní opravdu nepříjemně. Ne, opravdu nebylo mým záměrem mluvit o Vlastovi a jeho desce špatně, protože si vážím toho, že někdo, kdo vzešel ze SuperStar, se angažuje tak, jako on (možná je na čase zvážit obecné předsudky vůči lidem, kteří z této soutěže vycházejí). Co naplat, deska je taková, jaká je, a příště to třeba bude lepší.

Marie Malechová - 5/10

Tak jsme se dočkali, Vlastík už má svoji desku. Malému chlapci se splnil velký sen. Vzal si svou milovanou kapelu, svoje písničky a deska je na světě. Kromě toho, že je až příliš dlouhá, obzvlášť na debut, je taková nějaká rozvláčná a hlavně necelistvá. Rozdíl mezi tvorbou Vlastíka a jednoho ze spolutvůrců Oldy Krejčovse je za uši rvoucí. Tím rozhodně nechci tvorbu Oldy Krejčovse nějak shazovat, spíš naopak, řekla bych, že jeho věc "Mediální potvora" je majitelkou nejlepšího textu z celého alba. "Hlasovali, radovali, brečeli, těšili se na to každou neděli," plně vystihuje onu soutěž, kterou jsme mohli poměrně dlouhý čas vídat na obrazovkách. Ani hudebně není živelná úvodní píseň vůbec špatná, jen posílila moji zvědavost na celé album. Bohužel s dalšími songy byla zvědavost čím dál tím menší a když došlo na umečené "Místo zázraků", zvědavost byla ta tam. Přesto jsem si desku několikrát vychutnala až do konce. Zanechala ve mně silně rozpačité pocity a nejeden podnět k zamyšlení nad tím, jestli je televizní soutěž tou správnou cestou k oživení naší hudební scény. To ale ukáže až čas.

Michal Koch - 5/10

Prosadil si natáčení se svou kapelou. Prosadil si trojnásobný čas na nahrávání oproti své superstáří předchůdkyni. Prosadil si až na jedinou výjimku nové skladby, z více než poloviny dokonce autorské. Potud patří Vlastovi velká poklona a náleží mu obdiv. Druhá věc je výsledek, který je přeci jen poněkud rozpačitý. Je tu pár velmi dobrých melodií, třeba "Minuta ticha", "Mediální potvora" nebo "Volnej den". Vlasta zpívá dobře, i když místy poněkud křečovitě, z hlasu je cítit nervozita a spěch. Hudební doprovod kapely Frenzy je bezchybný, což je pochopitelné při pohledu na množství a jména hostů, kteří pravděpodobně nahráli složitější party (Guma Kulhánek, Olda Krejčoves, Ota Balage aj.). Nicméně žádná píseň není natolik výrazná, abyste si ji zapamatovali a měla snad šanci stát se hitem. A když slyšíte (mezi spoustou příšerných klišé) slova: "Tvůj čas ještě přijde, vždyť spoustu času máš, tak na co čekáš / Pojď dál a zpátky nekoukej / nesmíš teď ztrácet čas...," začnete přemýšlet, zda po sobě autoři (v tomto případě Vlasta osobně) texty vůbec četli. A to nemluvím o tom, že si zřejmě nikdo znalý jazyka českého nepřečetl booklet předtím, než šel do tisku, protože tolik překlepů a gramatických chyb se snad při korektuře nedá přehlédnout. Nejlépe nakonec vyznívá jediná převzatá píseň, odpíchnutá a swingující "To chce klídek", mimo jiné i díky řemeslně bezchybnému textu Michaela Prostějovského. Nápady jsou ale v textech i hudbě, naděje tedy žije. Teď ještě tomu dát pro příště lepší formu a bude hnedle veseleji.

Jana Henychová - 9/10

Když tenhle nenápadný človíček soutěžil v SuperStar, zapůsobil na mě svou skromností a příjemným vystupováním, stejně jako zvládnutím všeho, co mu naservírovala "mediální potvora" jménem SuperStar, po které je s recesí pojmenována úvodní skladba. Při poslechu alba na mě dýchla přesně ta samá atmosféra - dobře odvedená muzikantská práce hlavního leadera i muzikantů, kteří album nahráli. Tohle cédéčko není určitě souborem hitů na první poslech - jeho kvality objevuji víc a víc při dalším poslechu. Místy na první pohled či spíš poslech komplikované stavby písní se po čase jeví jako dobře prokalkukovaný a dost slušný muzikantský nášup. Album vzniklo pod producentským dozorem Oty Balage. Původní verze před jejich nahráním mi známé nejsou, tedy nejsem schopná posoudit, zda byl jeho vliv ku prospěchu, či právě naopak, na můj vkus by mohlo být chvílemi méně troubících nástrojů a chvílemi i méně vokálů a přeharmonizovaného doprovodu. Horváth určitě není zpěvák, který potřebuje tyto podpůrné prostředky či případné zvukové chemikálie alchymistů zvuku - je to podle mě zpěvák, který kdyby si vzal do ruky španělu a zahrál písničky nasucho a někdo je natočil, i z takového provizoria vyjde se ctí a písničky budou mít "koule". Horváth ukázal na albu, že vítězství v SuperStar dosáhl právem. Umí zpívat líp než někteří naši ostřílení profesionální umělci, má dobrou barvu i sílu hlasu, je si jistý v celé škále svého nadprůměrného rozsahu, kde se pohybuje jako ryba ve vodě. K písničkám jako takovým: jo, takový styl já vážně můžu. Z celé desky navíc srší, že byla udělaná s jistotou a určitými rezervami, nikoliv s vyplazeným jazykem a snahou vymáčknout ze sebou maximum z důvodu povinnosti kvůli smlouvě. Je to podle mě dobré album, za které se Vlasta ani jeho kapela Frenzy, ani řada hostů nemusí stydět. Mezi mé oblíbené na albu patří již zmiňovaná úvodní "Mediální potvora", "Dýchej dál", "Havrani v trávě spí", která je poměrně hitovou věcí, stejně jako rádiovka "Co tě napadá", další hit "Pojď dál" či pomalá "Místo zázraků". SuperStar určitě tomuto malému velkému zpěvákovi pomohla k prosazení své vlastní kvalitní práce.