Je to tak trochu všechno ještě ve výrobním procesu, v době vzniku těchto řádků byl oficiální web kapely kNot Photogenic ve stádiu prvotního rozjezdu. Na obalu vám tři vedle stojící postavičky buď s igelitkami, nebo pletenými čepicemi nataženými přes obličej neprozradí svoji pravou tvář a identitu. Jejich setkání by se dalo nazvat jako hodně náhodné. Boris Carloff a Bob Mustard se potkali v letadle. Jeden se vracel z Anglie, kde se snažil udat svou desku, ale nevyšlo to. A druhý si zas chtěl šplhnout v české reklamě na jeden zlatavý mok, ale též neuspěl. Jejich osud byl v ten moment nalajnován nepovedenými událostmi, slovo dalo slovo a setkali se u Borise ve studiu. Jejich souznění bylo tak explodující, že během chvilky vznikl první track "Like Jimi Hendrix". Pak už jen zbývalo sehnat vokalistku, ta zde vystupuje pod záhadným jménem Little Miss Late, ale její hlas prozradí, že to je sluníčko Charlie One z Ohm Square. Tolik praví krátká historie, pak už se to seběhlo hodně rychle a deska "Underexposed" je tu.

kNot Photogenic nikterak nešlapají rázně směrem k módním výstřelkům dnešní hudební bonboniéry. Naopak zašátrali do už jednou použitých igelitek a vylosovali klasické taneční fígle, které ale dohromady fungují. Základ stojí na rapu Boba, ale žádné obavy, není to čistokrevný hip hop. Rytmus se pěkně střídá, plejáda je pestrá - tu trocha drum'n'bassu, tu zase polámaných beatů. Melodie stavějí nejenom na elektronické škále zvuků a samplů. Svůj prostor zde mají i kytary, flétna nebo harmonika.

Už od prvních momentů "Magick" je jasné, že tahle směsice nebude nudit jednotným nápadem. Do rytmu tu promlouvají kytarové akordy, které improvizují špetku irského folklóru. Naopak v "Slight Different BPM" pohladí harmonika, která svou lehkostí propluje francouzským šarmem, aby si vás omámila, rap chvilkami paroduje Bloodhound Gang. Společně s "Up To U" se jedná o jednoznačně nejvýraznější a potenciální hitové výstřelky, hudební dramaturgu, koukni po tomhle cédu! První společný track "Like Jimi Hendrix" nechybí a rozhodně neočekávejte nějaký psychedelický rock let sedmdesátých, naopak - tahle pecka má nejvýraznější taneční tep. "Feel Da Rhythm" nikterak nepoleví a "Sweet Life (She Said)" je zklidněním vod v duchu r'n'b s kadencí kytarových riffů. "Fullmoon Boggie" staví z počátku na výrazné klavírní lince a vrátí vás do pozitivních a roztančených nálad. V závěru "kNot Adored" si pánské osazenstvo postěžuje, kde ta ženská zas je a kde nabrala takový zpoždění, není vám to tak trochu, dámy, povědomé?

"Underexposed" vkládá naděje, že se zrodila zajímavá záležitost, která na tanečním plácku zafunguje výtečným způsobem. Hudba promlouvá veselou nápaditostí a spoluúčast Charlie One pohladí - je to pro ni zcela jiná pozice, než na albu "Love Classics" domovské stáje Ohmzzz. Na druhou stranu nepřinášejí nic již dříve neobjeveného, tak trošku sázka na osvědčené triky a pověry. Nic naplat, ale šlape to těm uličníkům s přísně tajnou identitou, teď již vyzrazenou.