Na konci června přinesl musicserver článek "System Of A Down v Berlíně očima Gaia Mesiah". Bubenice pražské formace Misha Cortéz v něm shrnula své dojmy z výpravy na koncert System Of A Down v německé metropoli, který se odehrál 22. června. Čtenáři textem nepohrdli, četli ho (a stále čtou) jako zřízení, ale nejeden z nich si postěžoval, že se z něj vlastně nic nedozvěděl. Jaké písně skupina zahrála, čím show začala, co instrumentace... Gaia Mesiah se rozhodli, že to tak nenechají, a proto požádali svého kamaráda, přidruženého člena a jinak bubeníka Čechomoru Romana Lomtadzeho, aby něco zplodil a tu hladovou čtenářskou bestii nakrmil. Jak viděl System Of A Down Roman, si přečtěte nyní. A závěrem malé upozornění: Ani Roman, ani Misha nejsou novináři, tedy lidé živící se psaním, proto je zbytečně nepranýřujte za nějakou tu stylistickou neobratnost.

Bratia Arméni

Ani sám nevím proč, ale celou cestu do Berlína mi vrtalo hlavou, jakpak začne velkolepá show Systémů. Tipoval jsem to na klidné intro z nové desky "Mezmerize", a také že se tak stalo. Dohráli ho za oponou a pak hned napálili skladbu "B.Y.O.B.", opona spadla a jak my diváci, tak i kapela jsme začali "bořit" halu. Jako největší fanoušek jsem nemohl sledovat koncert zezadu, a tak jsem se poctivě probojoval do druhé VIP řady u pódia. Hráli skladby ze všech čtyř desek, které vydali, a neměl jsem pocit, že by převažovali jen ty nové. Starší skladby promíchali většinou různě dohromady, např. zahráli dvě sloky "Sugar" a pak plynule přešli do refrénu zase něčeho jiného, a tak pokračovali dál a dostali fanoušky do totální euforie. Pecky z novinky ale dali poctivě tak, jak jsou nahrané. Došlo i na improvizaci na "východomelodické" téma, čímž ještě jednou potvrdili svůj arménský původ. Druhé hlasy zpíval kytarista Daron Malakian a na rozdíl od Red Hot Chili Peppers to dali (v rámci punku) poměrně čistě. Daron něco zpíval i sám a musím uznat, že by si klidně mohl nazpívat sólovou desku.

Nejsympatičtějším členem kapely mi přišel basista Shavo Odadjian. Při vystoupení předkapely vylezl na pódium s flaškou kořalky a začal ji těm klukům při hraní lejt do hrdla. Myslím, že jim tím moc pomohl, protože lidi od té chvíle na ně začali konečně pařit. Přes neuvěřitelnej tlak a nasazení S.O.A.D. jsem si uvědomil, že se vlastně při hraní moc nehejbou. Spíš se jen tak v "klidu" pohybujou po pódiu. Šla z nich energie, aniž by skákali do výšky či třepali hlavama, ale v pár místech k tomu také došlo. I přes jejich "špinavou" hru na nástroje, kterou jako punkovej fanoušek miluju, bylo všemu krásně rozumět a zvuk byl hlasitý a perfektní. Mě jako bubeníka nejvíc potěšila souprava Johna Dolmayana a to, že neměl dvojšlapku, ale poctivé metalové dva kopáky a spoustu přechodů. Pozorně jsem ho pozoroval při skladbě "Toxicity", kde jsou poměrně náročné a hlavně skvěle vymyšlené bubenické party. Musím uznat, že je to pro mne jeden z nejlepších bubeníků dnešní moderní rockové scény.

Viděl jsem koncert vyspělé rockové kapely, na který budu dlouho vzpomínat. Myslím, že by System Of A Down měl živě vidět každej fanoušek pořádný hudby.

Čtenáře zdraví Roman Lomtadze.

System Of A Down, Arena Treptow, Berlín, Německo, 22.6.2005