Mars Volta zaduněli a zanudili

V pražském klubu Roxy vystoupili ve středu 22. června američtí rockoví experimentátoři z Mars Volta. Koncert to byl ve všech směrech strhující. A to v dobrém i špatném slova smyslu. První výbušné minuty se totiž rychle zvrhly v nudný stereotyp, který završil závěr celé akce, kdy si lidé ani neřekli o přídavek. Více v našem článku.

© Eva Balaštíková / musicserver.cz

Červen, konec sezóny klubové a začátek festivalové. V klubech se pravidelně už nic zajímavého neděje a na festivalech se ještě nic zajímavého neděje. Bývá to tak každý rok, ale letošek je výjimečný. Namátkou křest Ohm Square, společné vystoupení Eagles Of Death Metal a Queens Of The Stone Age, návrat Mars Volta do české metropole. Ne do Rock Café, ale do Roxy.

Už od začátku to byla obrovská smršť, každý nástroj jede svoje, každý nástroj sóluje. Během desítky minut trvající instrumentální onanie se střídaly v pravidelných intervalech těžké hutné pasáže s oddechovými jako v levném filmu. Přihlíží okolo tisíce lidí. Vůbec se nehýbou. Srovnaní jako sardinky do konzervy upírají zrak kupředu.

© Eva Balaštíková / musicserver.cz

Přestože se jednalo spíš o jam než o skutečný koncert, bylo aspoň první půl hodinu na co koukat. Jon Theodor používal bicí střídavě jako sólový a rytmický nástroj. Omar vypadal, jako by se zmítal ve smrtelných křečích. Jeho kytara nevydržela ani vteřinu v klidu a bez ustání křičela. Cedric se k bouři co chvíli připojil pohybovými kreacemi nebo zpěvem. Vše umocňovalo střídmé, ale efektní a účelné osvětlení. Za celé vystoupení nevěnovali Mars Volta publiku ani pozdrav, ani nejmenší pohled. Když se nesoustředili na hraní, případně pohybové kreace, sešroceni okolo bicích sledovali Jona Theodora. Ten udával směr vystoupení, ale nikdy neudržel jedno schéma dlouho.

Mars Volta mají na koncertech pouze dva druhy posluchačů - znuděné a v transu. Jenže jam se hodí do zkušebny, ne na pódium. Bylo maximálně čtyřicet minut po začátku, když se člověk vynadíval na zajímavou show, která plynula bez jediné přestávky a stále stejně pravidelně měnila rychlé a pomalé pasáže. Z dynamiky byl najednou stereotyp a začali odcházet první lidé. Ti znudění. Začal se proto plnit bar.

© Eva Balaštíková / musicserver.cz

Pár jedinců se snažilo rozpoutat pogo, ale nestálý rytmus je vyvedl z rovnováhy a atmosféra, která tu i přes neskutečnou koncentraci nudy houstla, je pohltila a donutila opět jen užasle poslouchat. Všeho všudy kontroverzní koncert - měl všechny aspekty výborné show, ale byl šíleně nudný. Když deset minut před desátou Mars Volta zničehonic zmizeli, nikdo se neptal po přídavku. Skončit jakýkoli jiný koncert před desátou je zločin, jim to ale prošlo. Proč? No tak zaprvé, nemají žádnou desetiminutovou písničku, a zadruhé, bylo fanouškům dopředu jasné, že když Mars Volta sami nechtějí, nebude nic. A také že nic nebylo.

Mars Volta, Roxy, Praha, 22.6.2005

• ? (kes, 24.06.2005 13:37) Reagovat

  No,ja si myslim,ze si to vubec nepochopil!
  
  

• ..ale vubec (amph, 24.06.2005 14:22) Reagovat

  ano, myslim, ze autor nepochopil Mars Volta....vubec
  
  

• co je na tom k pochopení? (wxa, 24.06.2005 14:27) Reagovat

  Co přesně na tom autor nepochopil? Já tam byl taky a cítím to dost podobně, ty nekonečný sólový pasáže prostě byly nudný, s tím nikdo nic nenadělá.
  
  

• Nuda? (me2d, 24.06.2005 14:51) Reagovat

  Pulka skladeb MV jsou cisty improvizace ve zvlastnich rytmech i toninach. Myslim si, ze posluchac by k tomu tak mel pristupovat, aspon trochu se snazit, a ne tupe cekat, ze ho bude kapela buhvijak bavit. Od toho jsou tu jiny klauni, ale ty hrajou v Sazka arene. A tim odchodem bez pridavku si me MV docela ziskali - zadny trapny, nudny a predem ocekavany zavereceny skandovani a vyvolavani jako vzdycky. Hodinu a pul jsme vam zahrali, ted koncime a treba se poserte, ale uz je proste konec koncertu. Nazdar! Mimochodem skvelyho koncertu, ani chvili jsem se nenudil.
  
  

• pochopil nepochopil (spoonman, 24.06.2005 15:31) Reagovat

  nepotřebuju si číst příběh de-loused in the comatorium abych poznal jestli se mi ta deska líbí nebo ne, stejně tak nerozumím co znamená pochopil nepochopil v rámci koncertu. Asi sem fakt tupej a nedochází mi to...asi na ten art rock furt nejsem dost vyzrálej:-) s tou reckou dost souhlasím i když narozdíl od honzy sem z koncertu nakonec odcházel poměrně spokojenej (no tak 60 na 40:-) protože to co omar předváděl s kytarou alespoň v první půlce bylo opravdu obdivuhodný, stejně jako instrumentální výkon celý kapely (vyzvednout bubeníka a ságaře) chvilkama mě ta onanie i bavila a to se opravdu nestává často...ale cedrik mě sral já vím že to je asi nějáká stylizace nicméně mě si teda opravdu nezískal...ani odchodem bez pozdravu...tu máš ber nebo nech bejt, asi tu teď zatvrzelý mars volťáci (hele doporučuju si přečíst inkvizici na stránkách silver rocket je fakt dobrá:D) pana bindera rozcupujou, ale myslím že to hodnocení je poměrně trefný a objektivní....teda samozřejmě na člověka co to nepochopil:-D
  
  

Rozhovory: Štěpán Suchochleb (Blues Alive) - Chceme, aby byl festival nejen o zábavě, ale taky trochu o poznání Už v polovině listopadu se v Šumperku uskuteční další ročník festivalu Blues Alive. S klíčovým mužem celého týmu, bookerem Štěpánem Suchochlebem, jsme v rozhovoru probrali nejen aktuální ročník, ale i výzvy, které stále... čtěte zde

Vydáno: 05.11.2024 08:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

Naživo: The Branford Marsalis Quartet famózně otevřel letošní Prague Sounds Multižánrový festival Prague Sounds vstoupil do svého nového ročníku. Ve Velkém sále pražské Lucerny jej pomyslně odemkl americký jazzový saxofonista Branford Marsalis se svými třemi spoluhráči a pro řadu fanoušků žánru se na... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 19:45 v sekci Naživo

Rozhovory: Ensoul - Kdo si poslechne naši desku, začne se prý usmívat a cítí se hezky Začátkem října vydali Petr Vaněk se Sárou Bukovskou debutové album svého projektu Ensoul - "Roztáhnout křídla". Svou hudbu chtějí formou netradičního audiovizuálního konceptu představit také naživo. Povídali jsme si s nimi o... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Mirek Kemel koncipoval album "Mordyjé" jako sbírku povídek pro každou náladu Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje... čtěte zde

Vydáno: 04.11.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Všechny barvy hudby. Dream Theater v Praze důstojně a radostně oslavili čtyřicet let na scéně Když se vloni do řad Dream Theater vrátil bubeník Mike Portnoy, řada fanoušků si ulehčeně oddechla. Znamenalo to totiž naději, že skončí více než dekáda tápání a spíše průměrných alb. Ještě než kapela v kompletní sestavě... čtěte zde

Vydáno: 03.11.2024 16:37 v sekci Naživo