Novinka "Noctourniquet" je již šestá nahrávka The Mars Volta a oproti předchozím řadovkám výrazně ubylo psychopatických momentů a přibyly ty stravitelnější. A rozhodně to není na škodu, dlouhé, místy až neposlouchatelné instrumentální exhibice vymizely a jaksi celkově zrockověly. Věřme, že o nějaký druh zalíbení se nemůže být v tomto případě ani řeč.

Nyní již exklávesák Issiah Owens, kterého bylo možné považovat za právoplatného člena skupiny, měl vždy choutky na různé jazzové, psychedelické výjevy a možná právě jeho odchod přispěl ke zklidnění a písničkové poslouchatelnosti, která dříve chyběla. Ačkoliv i v případě minulé "Octahedron" či předminulé "The Bedlam In Goliath" nešlo o žádná nepovedená dílka, naopak. Neobvyklá experimentálnost jejich hudby byla příjemným zpestřením stagnujícího a monotónního progrockového žánru. Kdo však vydrží poslouchat patnáctiminutové skladby plné zvukových kudrlinek, instrumentálních výjevů a do mozku zavrtávajícího se kvílení zpěváka Cedrica. Obzvlášť když celkové stopáže neměly tendenci klesat pod šedesát minut (výjimkou je minulá "Octahedron"). Kdo si však zpěvákův zapamatovatelný vokál zamiloval, hlavu věšet nemusí. Užije si ho i na "Noctourniquet", a to hned v úvodní "The Whip Hand".

A právě zde se ukáže, jak hudebníci hudebně pokročili. Komornější atmosféra, bez zbytečných klávesových aranží, dala prostor jak skvělému Cedricovi, tak ostatním výborným muzikantům. "Aegis" je naprostou peckou, pomalejší a nenápadnější rozjezd vystřídá silný refrén připomínající Radiohead v nejsilnějším období. Opět musím vyzdvihnout fenomenální hlasovou linku. Je neuvěřitelné, co tento původem Hispánec se svými hlasivkami dokáže. Ty by mu lecjaký mainstreamový zpěvák mohl závidět. Třetí "Dyslexicon" si od začátku báječně hraje s atmosférou, doplněnou hypnotickými psychedelickými prvky. Pestrost přináší i "Lapochka" okořeněná exotikou.

Dalšími vrcholy nahrávky jsou "The Malkin Jewel" či "Imago". Proč? To už se budu asi opakovat, ale výrazné kytarové motivy, progresivní přístup zpěvu i rockový drajv mě nepřestaly udivovat v tom nejlepším slova smyslu. Návrat do minulosti si zopakujeme snad jen v případě "In Absentia", která celkový koncept rozhodně nijak nenarušuje.

The Mars Volta překvapili. Rockový kabát jim sluší a doufejme, že ho hned tak nesvléknou. Na co opět nezapomněli, jsou netypické texty, tentokrát spjaté s anglickou říkankou o Salomonu Grundym. Ale to je tak jediné, co váže nové řadové album k těm starším. Písničkový formát těmto progrockerům velmi prospěl, zklidnili se a moudře zmoudřeli, už se nenechávají unášet v každé skladbě nám nepochopitelnými fantaziemi a dívají se na materiál s odstupem a nadhledem. A byla to dobrá volba. Tato třináctiskladbová kolekce, ač ji zdobí opět více než hodinová stopáž, je pro každého fanouška pestré a neobvyklé hudby rájem. Odpoutejte se od reality a vrhněte se do světa The Mars Volta. Neprohloupíte.