Některé věci jsou předem dané. Například to, že ať napíšu k muzice The Mars Volta (dále už bez toho otravného "the", nejsou The The ani britská módní kytarovka) cokoliv lehce negativního, budu fanoušky odsouzen jako pitomec, co nerozumí genialitě kapely, poslouchá srágory a vůbec neví, co je "opravdu dobrá muzika". No, pro nekritické fanoušky nepíšu, takže vzhůru do dobrodružství, někde se začínat musí. Živák "Scabdates" jsem si totiž vybral na seznámení se s touhle kapelou, ačkoliv jsem o(d) nich něco slyšel. O Mars Volta jste se ale u nás mohli dočíst už párkrát, na to, že někteří omezenci považují musicserver jen za mainstreamový server, až dost. Takže jste mohli porovnat uznalý pohled kolegy Kocábka na dvaapůl roku starou dlouhohrající prvotinu "De-loused In The Comatorium", i kritiku loňského koncertu od ex-kolegy Bindera. Rovnou předesílám, že jsem tak někde uprostřed, ale ne proto, abych hrál na jistotu.

Nejdřív trocha faktografie - z loňské "Frances The Mute" není na živáku nic, z už zmíněné prvotiny dva kousky. Zbytek nové nebo na normálních deskách nezařazené skladby, takže "Scabdates" lze považovat částečně za novou desku. Nahrávána byla celý rok, ale zfinalizována bez velkých úprav. Platí pořád, že Mars Volta jsou známí experimentátoři, zajímající se o zvuky, sonické struktury, čekat od nich systém sloka-sloka-refrén by bylo naivní. Vzhledem k tomu, že k jejich hudbě živé provedení sedí jak zadek na hrnec, zvolili dobrý způsob. Zvuk desky je víc než dobrý (snad až na začátek první skladby), našlápnutý, jak se k experimentálnímu rock-metalu hodí.

A teď do masa. Zvukové manipulace a snaha bořit hudební klišé jsou hezká věc, ale bez obrazové složky, která je u kapely také důležitá, je disk, a tím tedy i posluchač ochuzen. Speciálně úvodní skladba se tak stává nesouvislou samplo-kytarovou přehlídkou o ničem. V páté, sedmé nebo desáté skladbě si můžete vyzkoušet, kde máte limity v tom, co považujete za onanování s kytarou a co za úžasnou progresivitu. Na koncertě fanoušky asi nenudí, ale při poslechu z desky se řadím mezi ty až otrávené. Ještě že nejsou ony pasáže až tak dlouhé, i když ona sedmá "Caviglia" je prostě jen dlouhý natahovaný konec skladby, než skutečná, sebedivnější skladba. A to už vůbec nemluvím o posledním kousku - ten je úplně o ničem, převážně útržky samplů a motivů naskládaných v nějakém ladu a skladu - není zajímavý ani pro lidi s chemicky upraveným mozkem, ani jako dokumentace originálnosti kapely to neobstojí. Ve čtvrté skladbě zpěvákovi hlas docela skáče, ale fanoušci mně jistě vysvětlí, že šlo o záměr. To, že vysokým hlasem někdy až příliš připomene rockové dinosaury ze sedmdesátek nebo modernější The Music, je taky subjektivní, ale místy mě ta podobnost rušila.

Pořád se ale najdou pasáže, kdy chápu, proč jsou někteří z kapely tak odvaření. Překvapující, ale i tak organické zvraty tvoří psychedelickou zvukovou vlnu, na kterou lze naskočit a nechat se odvézt úplně jinam. Viz "Cicatriz". Nenechte se zmást neproporční délkou kritiky a pochvaly, o ničem to nesvědčí. Osobně víc můžu ne tak experimentální, písničkovější Muse nebo The Cooper Temple Clause, ale můžete, pokud patříte k většině přispěvatelů k už zmíněnému live reportu, to vidět tak, že jen nechápu genialitu kapely. Ještěže v tom nejsem sám, jak lze soudit z inkvizice na Silver Rocket. Nebo si z lidí dělají srandu jako v podobné reakci na vlastní katalog? Těžko říct, těžko uchopit, stejně jako muziku Mars Volta. Deska "Scabdates" je dobrý způsob, jak zjistit, jak působí na vás.