Bílé stíny polknuté v moři rychlostí zvuku

Očekávání, pochybnosti, naděje. To vše se promíchalo v myslích posluchačů zvědavých na třetí řadové album anglické kapely Coldplay. Deska s tajemným názvem "X&Y" je na světě a nás čekal nelehký (a přesto radostný) úkol hodinu "kytarového krasosmutnění" pro vás zhodnotit. Pojďme luštit tajemné kódy.

8/10

Coldplay - X&Y

Celkový čas: 62:38

Skladby: Square One, What If?, White Shadows, Fix You, Talk, X&Y, Speed Of Sound, A Message, Low, Hardest Part, Swallowed In The Sea, Twisted Logic; skrytá skladba: 'Til Kingdom Come

Vydavatel: EMI

Ohodnoť toto album

Britskému kvartetu Coldplay je asi pramálo po chuti být významnou položkou v nadnárodních marketingových plánech vydavatelského impéria, co skupinu prezentuje jako globální kapelu oblíbenou všemi. EMI pochopitelně novou desku dlouho ohlašovala jako něco velkolepého a pověsila čtveřici na krk těžký balvan očekávání. Současně vydaná novinka Oasis na tom byla v tomto ohledu lépe - ona očekávání byla mnohem menší a bratři Gallagherovi stvořili nadprůměrnou nahrávku možná i díky tomu. Zajímavé v tomto ohledu budou jistě i nová alba White Stripes a pro mne osobně The Tears, čili obnovená spolupráce semišového dua Butler/Anderson po deseti letech. Ale zpět ke Coldplay a k novince pojmenované snad podle matematických neznámých "X&Y".

Pokud jim někdo vytýká, že avizovaná obměna soundu se jaksi nedostavila (mělo být trochu více elektroniky) a že kapela začíná v některých pasážích velmi připomínat U2 (a jistě se najde pár dalších výpůjček), pak má pravdu, ano. V prvním singlu "Speed Of Sound", jakkoli je to krásná píseň, Coldplay vykradli sebe sama. Bono a The Edge se musí při poslechu "X&Y" potutelně usmívat a už se těším, jak při nějaké zajímavé příležitosti U2 zahrají coververzi Britů. Nějakých experimentů se ještě možná nadějeme v budoucnu, tentokrát Coldplay spíše opakují úspěšný recept z minulosti - tklivé, zadumané kytarové písničky s jednoduchými, ale silnými texty. Minulou úžasnou desku "A Rush Of Blood To The Head" (šestnáct milionů prodaných kusů, hm…) se jim tentokrát překonat nepodařilo, přesto je "X&Y" výborné album.

Některé momenty jsou nové (třeba "White Shadows" je docela taneční píseň, titulní skladba "X&Y" má téměř orientální melodii a skrytá "'Til Kingdom Come" byla údajně určena pro Johnyho Cashe), jinak kapela ráda používá své typické a osvědčené finty. Skoro všechny písně mají v závěru nějaký dovětek, změnu rytmu, melodie nebo nálady, něco, co písničku ještě více pozvedne. A pořád je v nich ten zvláštní smutek, stesk a melancholie. Proč je to tak přitažlivé? Snad protože ty písničky nejsou těžké a těžkopádné, naopak, pochopitelné, vzdušné, a přesto schopné jen v pár tónech schovat další spodní proudy pro další a další objevování. A pak, Chris Martin zpívá tak velmi naléhavě, je těžké mu neuvěřit. Jako by podával lék proti trápení a bolestem.

Deska "X&Y" si zaslouží uzrát. Dejte jí čas a zamilujete se do ní. Zapomeňte na mnohdy nesmyslná očekávání, buďte trpěliví. Láska někdy přichází pomalu, potichu a nenápadně - myslíte si, že vás nemůže překvapit a najednou se jednoho rána probudíte a jste v tom až po uši, není cesty zpět. Měl jsem to stejně: Prvních pár poslechů bylo vlažných, dny plynou neměnným tempem, písničky pomalu zrají, rostou a pak, zcela nečekaně, máte při cestě autem, když hraje něco tak nadpozemsky krásného jako "Fix You", knedlík v krku. Nádhera.

PS: Noví Coldplay budou dalším objektem makrorecenze deseti redaktorů musicserveru, kde se teprve ukáže, jestli jsou hoši kolem Chrise Martina opravdu tak dobří...

• souhlas (Storm, 20.06.2005 07:12) Reagovat

  S recenzí i výsledným hodnocením souhlasím, chybí mi snad jen alespoň částečný rozbor skladeb, ale jinak OK. Jedná se opravdu o působivé album, bohužel né až tolik působivé jako předchozí dvě geniální nahrávky. Po prvních posleších dokonce působí trochu monotónně ale chce to opravdu čas, většina skladeb se nakonec vybarví a často se nachytáte jak i jejich melodie pobrukujete. Co mě ale trochu zaráží je první singl "Speed of sound". Jak bylo v recenzi naznačeno, Coldplay vykradli sami sebe, konkrétně se jedná o použití a mírnou modifikaci melodie z jejich možná největšího hitu "Clocks" z předchozího alba. Jakoby vsadili na to, že lidé okamžitě skočí po všem novém co nese nálepku Coldplay a tak si troufli nejslabší singl vypustit hned jako první. Každopádně mými favority alba jsou "Low" a "Talk" a What If".
  
  

• Souhlas (Dan K., 20.06.2005 08:17) Reagovat

  Předně musím souhlasit s podobným pocitem jaký má recenzent, to album potřebovalo dozrát a pak jsem v jeho některých momentech musel zastavit, abych vychutnal motivy, při kerých mrazí v zádech.
  Speed of sound se mi do kontextu alba taky moc nehodí (je to prakticky bonus k Rush of blood...) a podrobnější rozbor skladeb by vážně neškodil. Rush of blood nepřekonali, tedy především tu tlakovou vlnu, které předchozí album vyvolalo nelze tak jdnoduše zopakovat, le dostáli slibům a očekáváním. Udělali výjimečnou desku. Navzdory EMI...
  
  

• Moje řeč (Razor, 20.06.2005 10:47) Reagovat

  Koupil jsem si to a při prvním poslechu si říkám: "to je ale pí...". Ani jsem to nedoposlouchal. Pak jsem tomu dal druhou šanci a věřte nebo ne, zase jsem to ani nedoposlouchal jak mě to nebavilo. Už jsem si říkal, že to hodím do kouta a vživotě se toho už asi nedotknu. Pak jsem se přistih jak si pozpěvuju nějakou melodii a byli to samozřejmě oni. Tak to ještě jednou strčím do přehrávače a najednou, zjišťuju, že první písnička se mi vlastně dost líbí. Taky druhá. Třetí! A tak je to se všema.
  
  

• no ale co desátý poslech ?? (Rimmer, 20.06.2005 13:58) Reagovat

  JO JO s tím by se dalo souhlasit. První poslech absolutní blbost. Po třetím poslechu se deska stala hlavním okupantem mojeho přehrávače, ale nyní se opakovaně začínam klonit k názoru, že zas takovej zázrak to zase neni. Docela rychle se to ohraje. A do přehrávače raději znovu vrážím svoji letitou lásku the smiths.
  
  

• Moje řeč 2 (Trip225, 20.06.2005 14:31) Reagovat

  Mám naprosto stejné pocity,jako autor článku "moje řeč". Při prvním a druhym poslechu jsem byl naprosto zklamaný, snad až písnička Twisted logic ve mě nechala kladný dojem, ale zbytek alba byl pro mě zklamáním a já Coldplay fakt proklínal...nakonec jsem tomu ale jakž takž přišel na chuť...nejlepší deska je pro mě ale pořád PARACHUTES
  
  

Naživo: Palaye Royale už si v Česku zase namáhali hlasivky Ač je Wikipedie stále ještě vede jako pětici, respektive hlavní trio plus dva nájemné muzikanty, v Praze si zahráli už jen ve čtyřech. Jeden z posledních zahraničních koncertů tohoto roku v Praze obstarala skupina, které po... čtěte zde

Vydáno: 11.12.2024 19:30 v sekci Naživo

Nové desky 49/2024 - od Rosé přes Lauren Mayberry po Duu Lipu Nové desky tentokrát ovládly živáky Rolling Stones, Duy Lipy, Tori Amos, Interpol nebo Tarji. Studiovky vydávají hudebníci, které známe z různých kapel, jako Rosé z Blackpink, Cameron Winter z Geese nebo Lauren Mayberry z Chvrches. Tipem... čtěte zde

Vydáno: 11.12.2024 14:30 v sekci Novinky | Nové desky

Česko bude v Eurovizi v roce 2025 reprezentovat ADONXS Také v příštím roce se Česko zapojí do mezinárodní, hojně sledované písňové soutěže Eurovision Song Contest. Zastupovat nás bude zpěvák ADONXS. Pod tímto pseudonymem se skrývá devětadvacetiletý Adam Pavlovčin,... čtěte zde

Vydáno: 11.12.2024 10:23 v sekci Novinky

7/10

Recenze: I přes nedotaženost ční Gottův výběr "Snění o Vánocích" nad ostatními svátečními tituly jako maják Jestli si někdo myslel, že se po smrti Karla Gotta o Vánocích zbaví jeho hlasu, dost se mýlil. Češi ho pořád milují, jako kdyby tu stále byl, takže nadále vycházejí knihy, ale i hudební nosiče formou reedic a nejrůznějších... čtěte zde

Vydáno: 10.12.2024 19:00 v sekci Recenze

Naživo: Faithless v Praze vzpomínali na devadesátky. A taky trochu na Maxi Jazze Faithless se po dlouhých čtrnácti letech vrátili do Česka. Do naší metropole dorazili poprvé bez své nejvýraznější postavy, zpěváka/rappera Maxi Jazze, který bohužel před dvěma lety zemřel. I když se během koncertu dost tančilo... čtěte zde

Vydáno: 10.12.2024 11:00 v sekci Naživo