Býti metalovým klasikem je zatraceně nevděčné. Takový Zakk Wylde by o tom mohl vyprávět historky před spaním. Ačkoli je považován za jednoho z nejlepších hardrockových kytaristů současnosti a s Ozzy Osbournem prodává miliony desek, jeho sólovým projektům se zdaleka tak dobře nedaří. A to jak po stránce komerční, tak kvalitativní. Wylde je bezesporu talentovaný muzikant, který má silný cit pro údernou, valivou muziku, ale na alba Black Label Society se mu nikdy nepodařilo vtěsnat natolik vyrovnaný materiál, aby se z nahrávek stalo něco víc než příjemný, ale ničím překvapivý lehký nadprůměr. Jestli je Wyldův projekt ve světě známý, vděčí za to jednak Zakkově spolupráci s Ozzym, jednak účasti na věhlasném Ozzfestu; což je ale zase ten Osbourne. Nová deska Black Label Society "Mafia" kopíruje stejné zákruty, jimiž prošla i taková "1919 Eternal". Únik z lehkého nadprůměru je proto v nedohlednu.

Jenže ono by to mohlo být naprosto jinak. Základní problém desek Zakka Wylda je, že autor se na ně snaží vtěsnat přespříliš písniček, které ve finále natahují poslech kamsi k trpěné povinnosti a slušnosti. I "Mafia" začíná parádními kousky - když se roztočí první "Fire It Up" člověka napadne, že ten zarostlý maník má zkrátka "koule" na správném místě; je to hutné, silné, drtí to bakterie. V podobné režii album pokračuje i nadále, jenže čím se dostává dál, tím víc to všechno splývá v jeden mohutný pomník poctivých riffů a mužného vokálu. Chybí tomu jakékoli překvapení, neboť jestliže může potěšit metalově férový (rozuměj spíše odtažitý) přístup k melodiím, je životně nutné, aby si lidé v hudbě našli něco jiného. A kytarová vazba na čtrnáct pecek nestačí.

Kde není rady, není pomoci. Zakk Wylde se totiž tak mocně vyžívá v tom, že na cédéčko cpe poctivý metal, u kterého může nosit odrbané džíny a mastný porost hlavy, že lze jen těžko předpokládat, že by někdy natočil jinou desku. Kdyby "Mafia" čítala devět skladeb, byla by velmi dobrá, i když nijak originální. Protože má ale skoro jednou tolik stop a takřka polovina z nich je tím nuceným výsekem, přes který je třeba se proposlouchat, nemůže být o nějakém silném nadprůměru ani řeč.

Jedinou výhodou Black Label Society je, že poctivost, se kterou tu svoji mlátičku dělají, nedovolí, aby se u toho člověk vysloveně nudil. Tak nějak to přežije a vychutná si těch několik skvostů. To ale moc pochvalné není, když si vezmete, co by z toho mohlo být, kdyby...

CD k recenzi poskytla distribuce Panther.

Album: Black Label Society - Mafia
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 47:54
Skladby: Fire It Up, What's In You, Suicide Messiah, Forever Down, In This River, You Must Be Blind, Death March, Dr.Octavia, Say What You Will, Too Tough To Die, Electric Hellfire, Spread Your Wings, Been A Long Time, Dirt On The Grave

Autor je redaktorem iDNES.