Když jsem krátce před sedmou večerní dorazil k Akropoli, pochopil jsem okamžitě dvě věci: sál nebude poloprázdný a koncert nezačne v půl osmé, jak bylo avizováno. Bylo to zřejmé z davu tísnícího se před vchodem, ve kterém dva nekompromisní svalnatí chlapíci pouštěli návštěvníky po asi desetičlenných skupinkách, snad aby se netvořila fronta u šatny - jiné rozumné vysvětlení mě nenapadá. Protlačiv se dovnitř unikl jsem kameře nejmenovaného televizního kanálu a usadil se pohodlně na balkóně, maje tak skvělý výhled.

Pár minut po osmé usedl na židli k mikrofonu osamocený kytarista a zpěvák skupiny Obří broskev Jakub "Canny" Kőnig, aby nedočkavému a natěšenému, do posledního místečka zaplněnému sálu zazpíval a zahrál sedm lehce melancholických písní. Zatím jsem neměl tu čest slyšet Obří broskev v plném obsazení, proto netuším, jak moc jinak písně zněly. Každopádně zejména texty nutí při soustředěném poslechu k zamyšlení a v tomto podání nebylo možno neslyšet jisté ohlasy písní folkových. Je ale pravdou, že by slušela trocha autocenzury (některé písně šly jedním uchem dovnitř druhým ven) a též krapet přidat melodičnosti. Rozhodně ale nehrozila nuda a poměrně silný potlesk toho byl důkazem. Po vystoupení tohoto barda následovalo předskokanem dopředu avizované překvapení, ze kterého se vyklubalo promítání krátkého animovaného, místy méně místy více vtipného filmu o dobrodružném vývoji jednoho miminka.

Několik minut před tři čtvrtě na devět pak na setmělé pódium nastoupila kapela ve složení Maťo Mišík (ve slušivém kloboučku) a Aleš Březina kytary, Marek Zelený basa a Honza Jaško bicí. Temné intro, postupné přidávání nástrojů, pak lehce přiškrcený hlas a byl tu "Skvělej nápad". Zejména v této první písni bylo vidět a slyšet, že skupina i Aneta, zkoušející dohromady (pokud mám správné informace) teprve necelý měsíc, jsou při svém prvním společném koncertním vystoupení dosti nervózní. Vše se ovšem během dvou tří písniček srovnalo a když došlo na "Delfína", byla, myslím, předchozí kapela s klidem zapomenuta. V podstatě veškeré aranže byly změněny, žádná skladba nezněla stejně jako na desce. Nejvýrazněji to bylo znát na partech baskytary a zvláště pak na kytarových sólech, která na albu téměř nejsou. Naživo se jich dočkáte a nejsou vůbec špatná. Ve vypalovačce "Když nemůžu spát" došlo i na úmyslné vazbení a Aneta vzala poprvé (poté ještě několikrát) do ruky tamburínu. Nevím proč a asi vám to bude připadat legrační, ale vzpomněl jsem si v těch chvílích na pražský koncert Oasis a jejich zpěváka Liama Gallaghera. Ptáte-li se, co tím chci říct, pak vězte, že vůbec nic, jen mě to prostě napadlo.

Klávesy, postavené vzadu a obsluhované baskytaristou, sloužily čistě k občasnému spouštění samplů a připravených zvukových smyček. Jinak se vše odehrávalo v režii tří strunných nástrojů drnkacích a samozřejmě bicích. Co jsem trochu postrádal, byly vokály, o které se hudebníci vlastně ani nesnažili. Proč, to jsem pochopil v závěru písně "17", kdy se Maťo Mišík o doprovodný zpěv pokusil, což naštěstí už potom neopakoval. Vše ovšem vzápětí napravila Aneta, která i přes poněkud rychlý start, s jakým nastoupila akustická kytara, výborně zvládla jednu ze dvou písní, u kterých jsem nevěřil, že je někdy bude zpívat naživo. Ovšem ona "Hříšná těla, křídla motýlí" sedě na barové židli vystřihla. A aby toho nebylo málo, zazpívala i druhou z té pomyslné dvojice "Pár důvodů", byť jí pro jistotu uvedla jako "...neudýchatelnou píseň...". Po ní už následovalo rozloučení, odchod do zákulisí s velmi rychlým návratem a přídavkem, ve kterém mě, a myslím že všem v publiku, udělala velikou radost - poctou Alanis "Thank U". A že i druhý odchod je jen naoko, věděl každý, kdo si spočítal, že z desky nezazněla ještě fanoušky nejvíce žádaná "Voda živá", po které přišlo asi deset minut před desátou definitivní rozloučení.

Když jsem se dozvěděl, že Aneta Langerová mění pár týdnů před startem svého turné kapelu, měl jsem celkem obavy, zda to není nerozumný a příliš riskantní krok. Díky koncertu v Akropoli jsem pochopil, že nevím, zda to bylo rozumné či nikoliv, že to bylo rozhodně riskantní, ale také že se to jednoznačně vyplatilo. Až (a jestli) se tahle parta s Anetou pořádně sžije a až (a jestli) vzniknou nové písně v jejich vzájemné spolupráci, máme se nač těšit. Každopádně už na nadcházejícím turné mohou návštěvníci koncertů očekávat kompletní živou a upravenou podobu alba "Spousta andělů" a závěrečná dubnová Lucerna by mohla být velice důstojným vyvrcholením.

Setlist: Skvělej nápad, Nebe v loužích, Nahá noc, Delfín, Když nemůžu spát, Spousta andělů, 17, Hříšná těla, křídla motýlí, Srdcotepec, I Think I'm Paranoid (Garbage), Pár důvodů. Přídavky: You're A Creep, Thank U (Alanis Morissette), Zvláštní zájem, Voda živá

Aneta Langerová, Palác Akropolis, Praha, 17.2.2005