Pokud se chcete počítat mezi rapové legendy, pak vám nezbývá nic jiného, než vydat během své kariéry dvojalbum. Udělali to Tupac, Notorious B.I.G., Wu Tang Clan, Jay-Z, OutKast a teď se k tomu odhodlal i newyorský pouliční poeta Nasir Jones alias Nas, který se už dnes může měřit s kýmkoliv z výše jmenovaných. Svůj status si vybudoval klasickým albem "Illmatic" v roce 1994. Jednadvacetiletý rapper s vynikajícími rapovými skills tehdy nezapomenutelným způsobem zahájil příchod nové generace newyorských rapperů druhé poloviny 90. let. Po smrti Notoriouse B.I.G. byl Nas jedním z kandidátů na prázdný trůn krále newyorského rapu. Podobně jako třeba ve stejném roce debutující Jay-Z se ale od druhé desky "It Was Written" posunul směrem ke komerčnějšímu hip hopu, který směřoval místo na ulici spíše do televizní stanice MTV. Další desky "Nastradamus" a "I Am" byly ve znamení pokusů o komerční hity, Nas se ale hlouběji propadal do zapomnění. Koncem století ho ze stavu rapové klinické smrti probudil právě jeho konkurent Jay-Z. Nas se o něj otřel v nějakém freestyle a Jay-Z mu věnoval drsnou skladbu "Take Over" na albu "Blueprint". Tam svého konkurenta charakterizoval slovy: "vydáváš průměrně jedno dobré album za deset let, to je ale slabota." Jako kdyby se Nas strašlivě naštval a svůj um investoval do méně uhlazených skladeb, které postavil ne na drahých beatech špičkových producentů, ale na svém rapu. Nas v novém tisíciletí je znovu ten hrdý pouliční kazetel, který vstoupil na scénu před deseti lety. Koncem loňského roku dovršil dvojalbem "Street Disciple" trojici silných desek, započatou předchozími "Stillmatic" a "God's Son".

Formát dvojalba je dnes na hiphopové scéně velmi oblíbený. Zkoušku odvahy a síly si v poslední době vyzkoušeli OutKast (s výbornými výsledky) a Nelly (s trochu horšími). Nasovo "Street Disciple" je bližší prvně jmenovaným, ačkoliv i u něj se dá použít obligátní výtka, že by z dvojalbového materiálu mohlo být jedno geniální album. Stejně jako na předchozích deskách neutrácel Nas peníze za drahé producenty první ligy, beaty mu dodali jeho tradiční spolupracovníci L.E.S. a Salaam Remi. Podle Nasových slov ho znají nejlépe a dokáží nejlépe vyhovět jeho flow. Trefil se, instrumentální podklady jsou vesměs značně minimalistické, postavené na funkových samplech, přesně tak aby mohl vyniknout vynikající Nasův rap. A Nasir Jones moc dobře ví, co má v sobě a dokáže to prodat. "Nazareth Savage", "Thief's Theme" nebo "U.B.R." jsou jako z rapové učebnice.

Nas "Street Disciple" popisuje jako svoji zatím nejosobnější desku. Možná je to důvod, proč si na ni pozval kromě své manželky Kelis (uslyšíte ji v refrénu "American Way") i svého otce Olu Dara. Bluesový trumpetista a zpěvák svého syna podpořil hlavně v "Bridging The Gap", v jedné z nejoriginálnějších hiphopových skladeb poslední doby, kde společně docílili funkční fúze blues a hip hopu. Nasovým velkým plus jsou samozřejmě texty. Tam, kde se 50 Cent noří do svých klišovitých gansterských fantazií a Ludacris zase do obhroublých oplzlostí, Nas je schopen zařadit na desku skladbu o tom, jak bude vypadat jeho pohřeb ("Rest Of My Life"), vážnou úvahu o tom, jaké to bude, až se ožení ("Getting Married"), útok na americkou dobyvatelskou mentalitu ("American Way") nebo ("Reason"), či převyprávěný životní příběh rappera Rakima ("U.B.R."). To jsou obvykle témata undergoundového hip hopu, Nasova pozice na rapovém trůně je taková, že si to může dovolit i na albu, které okupovalo pátou příčku Billboardu.

Je jasné, že dvojalbum občas ztratí dech, ale nikdy ne na dlouho. Druhé CD má překvapivě mírně lepší skladby - temná "Suicide Bounce", nebo na samotném závěru syrové "Thief's Theme". Jediná moje výhrada míří k obrázku na obalu desky (ve větší verzi je i na plakátu uvnitř bookletu), na kterém se objevuje ve třinácti podobách jako Ježíš a jeho dvanáct učedníků na poslední večeři (přímý odkaz míří na obraz Leonarda Da Vinciho). Možná chtěl vzbudit kontroverzní reakci, která by pak sloužila jako reklama, po pravdě obal působí trochu směšně. Asi tak jako Nasovy proklamace, že je "rapovým Ježíšem". Dost kritiky. "Street Disciple" je důstojné připomenutí, že jeden z nejlepších rapperů dneška si může dovolit vlastně cokoliv. Rozkročený mezi underground a overground, ovlivňuje obojí. Teď jen doufat, že jeho žáci svého učitele dobře poslouchají a berou si z něho příklad.