Nevím, jak to máte vy, ale pro mě osobně je masová (myslím, že v jejich případě už tohle slovíčko použít můžu) obliba skupiny Wohnout stále tak trochu záhadou. Fakt. A teď pozor, abyste mě pochopili správně! Jsem opravdu rád, že tu jsou, že mají vyprodané koncerty a že se už několikátý týden drží s albem "Rande s panem Bendou" v české prodejní hitparádě. Jen mi vrtá hlavou, jak to všechno sakra dokázali?! Vždyť jejich hudba jde totálně mimo jakékoliv současné trendy (sorry, ale skatepunk mi k nim už moc nepasuje). Kolik fanynek, samotnou kapelou charakterizovaných jako "od třinácti let výše, v tričku s nápisem CHCI WOHNOUT", ví, kdo to jsou takoví Suicidal Tendencies? Chci říct, že většina lidí, kteří na ně chodí, kupují jejich desky nebo o nich píšou, by si s nimi sbírku CD's asi nevyměnila. V čem to tedy vězí, že je berou i lidi, kteří jinak z kvílivých kytarových sól dostávají kopřivku?

Navíc vypadají jako obyčejní týpci z ulice, za kterými se obdivovatelky Orlanda Blooma otočí asi jen stěží. A ty jejich "heliové" hlásky! Tak proč je ale podepsali Sony v době, kdy se ještě všechna velká vydavatelství vyhýbala mladým samorostlým skupinám a interpretům jako čert kříži? Wohnout sice zpočátku museli bojovat s pověstí podezřelého "produktu", ale již s druhou řadovkou "Zlý noty na večeři" se začala karta pozvolna obracet. Na to, že za pár let tihle srandisti budou křtít v Lucerně, by si přesto tehdy vsadil asi jen málokdo. Jenže oni ji před několika dny skutečně vyprodali... Sakra!

My jsme se však za Wohnout nevydali na pražský megakřest, ale mimo Prahu, do poněkud komornějších prostor trutnovského klubu New End. I proto, že tenhle koncert měl pro kapelu i fanoušky jeden zajímavý rozměr navíc. Právě Trutnov je totiž v posledních letech pro kapelu díky medializované sérii nedorozumění a konfliktů s pořadateli místního festivalu (i ti je považovali za "komerčáky") místem zapovězeným. Vystoupení tak bylo možné brát jako určitou náhradu a satisfakci pro kapelu stejně jako pro místní fandy, kterých se ten večer v útulném rockáči sešlo opravdu požehnaně.

Ještě před Homolovými a spol. se však na pódiu objevila skupina UDG. Tihle mládežníci nedávno zvítězili v druhém ročníku talentové soutěže Coca-Cola PopStar a nyní vydávají svoje debutové album "Ztraceni v inspiracích". Upřímně - poté, co jsem shlédl jejich vydařené festivalové vystoupení v Českém Brodě, jsem čekal trochu víc. Ne, že by jim chyběla energie, švih a občas i vtip, ale místy to bylo hudebně trochu moc obyčejné.

Tenhle pocit ve mně ještě zesílil s příchodem jejich zkušenějších a stylově stále víc kličkujících hostitelů. Wohnout koncert rozjeli pěkně svižně skladbou "Vrátnej", uvozovanou dost obskurním kytarovým riffem, jaký lze strpět právě jenom v podání bří Homolových. A pak už se jelo jenom z kopce. Na čtyřech řadovkách pánové nastřádali solidní množství příjemných hitíků i vyloženě koncertních taháků, takže poskládat zábavný set bez výraznějších hluchých míst pro ně není žádný problém. Zaznělo vše, co zaznít mělo. Pubertální jízda "Banány", najazzla legrácka "Sejko no pí", hravé retro "Ó, gramofón" nebo stoprocentní hity "V Mostecký" a "Blázni".

Z nové desky Wohnout představili asi polovinu skladeb. A i když "Benda" o kousek zaostává za nedostižným "Pedrem", stále nabízí osobitou směsici zábavné melodické zašmodrchanosti, tak trochu artistní instrumentace a osobité textařské poetiky. Naživo pěkně energicky podané skladby "Festivalová", "Krásný léta šedesátý" nebo "Še-ve-le-ní" dobrý dojem z desky jenom potvrdily. Publikum se společně s rozjařenou kapelou bavilo náramně (důkaz o tom, že se kapele v Trutnově, ehm... opravdu líbilo naleznete ve "Wohnout Times" z pondělí 29. listopadu, viz webové stránky). Od první skladby až k poslednímu přídavku to v publiku i na pódiu pěkně vřelo. Bylo to odlehčené, vtipné (včetně těch proklatých kytarových sólíček), přitom vůbec ne hloupé. V první řadě se vesele vlnily a mačkaly unifikované patnáctky v oblečcích z Kenvela, které mohly na chlapcích oči nechat, vedle lehce pogovali přiopilí skoropunkáči, za nimi máchali rukama skejťáci, poskakovali dredaři a gympláci, z pozadí vše obhlíželi pokuřující třicátníci, místní muzikanti a od baru možná i nejeden rodič "těch zepředu". Na Wohnout chodí opravdu zajímavá směska.

Jestli ale čekáte nějaké odhalení, proč tomu tak je, čekáte úplně zbytečně. Musíte se zkrátka spokojit s konstatováním, že k tomu, aby kapela byla úspěšná, nemusí nutně rotovat desetkrát denně na rádiu Impuls, ještě pořád někdy stačí "pouze" muzikantský um, spousta dřiny a v případě Wohnout taky technická vybroušenost, melodická a aranžérská originalita, smysl pro humor a dada slovní hříčky, to vše završeno bezprostředním šoumenstvím celého bandu. A to je to nejlepší poselství, se kterým k nám Wohnout přicházejí. Totiž, "že to stále jde!". Samozřejmě že je v tom taky pořádný kus štěstí a špetka náhody, ale to je vedlejší, Wohnout prostě táhnou. A řešit to nemá cenu, protože podobných kapel je u nás stále méně než pověstného šafránu.

Wohnout, UDG, New End, Trutnov, 26.11.2004.