Dráha zpěvačky Björk přináší s každým albem další milník - zlom, kterým si tato drobná osůbka splnila svůj malý sen - cíl na dlouhé pouti hudebním experimentem, který jí zatím vychází na výtečnou. Na své minulé nahrávce "Vespertine" (2001) vsadila na výtečné a převážně pomalé kompozice, ve kterých dala větší prostor pro objevování hlasových možností, sborů a hrátky s jejím vlastním hlasem. V tomto jde na nové desce "Medúlla" ještě dál. Čekání na tuto desku se protáhlo až do letošního roku, mezičas vyplnila rekapitulace hitů "Greatest Hits" (2002). "Medúlla" není deskou na první poslech, je poznat, že při jejím natáčení měla volné ruce a mohla natočit své představy. Tyto myšlenky na podobně podchycenou desku musela mít Björk v hlavě již v dobách vzniku desky "Post" (1995). V mnoha rozhovorech tehdy uvedla, že byla fascinována natáčením svého hlasu na různých místech a že by chtěla natočit čistě vokální desku s minimem použitých nástrojů a techniky. "Medúlla" je výsledkem těchto představ.

Když se vysílal zahajovací ceremoniál Letních olympijských her v Aténách, byl jsem zvědav, jak zde vyzní její novinka "Ocenia", která měla představit blížící se vydání alba "Medúlla". Náznak vokální dokonalosti tam byl, zároveň však zůstal již osvědčený hudební model, kterým je Björk snadně identifikovatelná. Piloní singl vyšel před nedávnem a dostala se na ni skladba "Who Is It", která též jen částečně prozradí, co vlastně "Medúlla" v sobě ukrývá. Deska má tři imaginární části, které jsou různě propleteny mezi sebe. V té první se Björk vložila do práce s hlasovými samply, které různě poskládala za sebe a vložila do hudebních podkladů, které nemají daleko do její klasické práce s melodiemi. Je to blízké tomu, co dělali v osmdesátých letech The Art Of Noise. S těmito skladbami Björk vypomohla osvědčená dvojice Mark Bell a Mike "Spike" Stent. Do této sekce zapadá již zmíněná "Who Is It" a dále úvodní "Pleasure Is All Mine", "Where Is The Line" nebo našlápnutá a skvěle rytmicky lapená "Triumph Of A Heart". Druhá kategorie supluje lidský hlas coby hudební nástroj, který udává melodii. Zde se nejvíce dostávají ke slovu hostující sbory The Icedalic Choir a The London Choir. Podobně s hlasy vokalistů nakládají ve své tvorbě Vangelis nebo Mike Oldfield. V těchto vodách proplouvají skladby "Vokuro", "Submarine", "Sonets / Unrealities XL" a "Oceania". Posledním rozdělovníkem jsou skladby, v nichž má Björk své sólo, zpívá jen čistě acapella nebo si pohrává naplno se svým hlasem, namátkou do této odnože patří "Show Me Forgiveness" nebo "Oll Birtan". Po dlouhé době Björk zpívá ve své rodné řeči, kdysi dávno měla islandsky zpívaná béčka singlů, ale "Medúlla" je první deskou, kde jsou takto zpívané skladby ("Vokuro", "Oll Birtan").

Björk natočila velmi alternativní desku, na které spojuje své typické melodie s hlasovými hrátkami. Skalní fandové zajásají nad její genialitou a jednoduchostí, s jakou dokáže se svým nádherným hlasem pracovat. Běžný posluchač, který má rád hlavně hity, bude vystaven před náročnou cestu, na jejímž konci tento experiment buď vezme za svůj, nebo jej zavrhne. Björk se rozhodla být nepolapitelná pro škatulky hudebních publicistů, je na své dráze, na které se nedá ovlivnit, a v budoucnu dle mého můžeme od ní očekávat další vytříbenější nápady, ty se stále budou vzdalovat komerčním konvencím. Zůstane prostě svá, se svým zlatem v hrdle, které ji dokonale fascinuje.

"Medúlla" je velmi zajímavá deska, která se nedá poslouchat jako běžná kulisa, musíte jí věnovat svou pozornost, vtěsnat do těchto minut své maximální vnímání a postupně jako skládačku dát dohromady to, co tím Björk zamýšlela. Věřte, že to je důmyslný a smysluplný plán, stačí mu jen dát dostatek prostoru a zlatavé kouzlo je venku na světě. Někdo namítne, že je to hodně náročné na poslech, ale ten čas stojí za to, výsledek si vás získá na svou stranu. Dále (asi je to záměr) zmarní plány nad texty fakt, že booklet je hodně ponořen do tmavých odstínů a počteníčko v něm se hledá jen těžce (texty písní jsou psány tmavě šedou na černém podkladu), ale nápad na fotky je opět originální, jak je u Björk zvykem. Závěr? "Medúlla" je zosobnění hlasu Björk, který lahodí sluchovému ústrojí, a jsem zvědav, co bude příště.