Za 36 let existence vydali skotští Nazareth 37 desek a do rockové historie se navždy zapsali baladami "Love Hurts" a "Dream On". V České republice nekoncertovali poprvé, ale brněnský koncert byl jedinou českou zastávkou Nazareth, stejně jako v případě Scorpions a loni Def Leppard. Více v naší reportáži.
© Filip Ondra / musicserver.cz Brněnský koncert
Nazareth z 21. října byl svým způsobem raritou, když se zamyslíte nad tím, jak dlouho už kapela existuje - vznikla v roce 1968 ve skotském Dunfermline, v současné době už se tedy dostala do páté dekády své existence. Když nevezmu v úvahu, že to byl opět jediný koncert v Česku (už se pomalu stalo zvykem, že rockové legendy si pro svou jedinou zastávku v ČR vybírají Brno), kapela takového formátu jako
Nazareth se u nás naživo jen tak nevidí. Jen pro informaci,
Nazareth vystoupili ve složení zpěvák Dan McCafferthy, baskytarista Pete Agnew, což jsou původní členové kapely, bubeník Lee Agnew (syn baskytaristy) a kytarista Jimi Murrison. Když už jsme u sestavy, na tomto koncertě, kde chyběl klávesista, bylo obzvlášť znát, jak je pro kapelu charismatický zpěvák Dan McCafferthy klíčovou osobou. Jen s bicími a dvěma kytarami dokázala kapela zahrát skladby s přesností jako na albu a snad i lépe, a to především díky nestárnoucímu pěveckému projevu. Svou profesionalitou jsou
Nazareth opravdu příkladem kapely, která neztrácí dech.
© Filip Ondra / musicserver.cz Vzhledem k tomu, že koncert nebyl umístěn do větší haly Rondo, čekala jsem spíše trochu komornější performanci už vzhledem k letitosti kapely. Zpočátku to tak i vypadalo, protože polovina publika pasivně posedávala. Nedá se tvrdit, že by koncert
Nazareth byl nějakou akční záležitostí, kde by celá hala byla v pohybu, ale pořád bylo znát, že jste přišli na nadupaný rock. Bez většího zdržení nastoupila předkapela Motorband, která asi pětkrát pozdravila Brno a upozornila na svou novou desku "Satisfakce", aby řeč nestála, a zahrála něco mezi bigbítem a metalem, což nebylo na rozjezd nejhorší, jenom ty kýčovité balady si mohli odpustit. V 21:15 se konečně objevili samotní
Nazareth za zvuku skotských melodií. Už při první skladbě bylo znát, že kdo si myslel, že Nazarethi patří do starého železa, tak se pořádně spletl. Jak jsem již napsala, nejvíc překvapující byl ničím nepoznamenaný zpěvákův hlas, který jakoby oznamoval, že kapela je pořád ve formě. Po druhé skladbě "Miss Missouri" začala lehčí kytarová exhibice - asi jedno z nejpovedenějších sól, které ozdobilo třetí skladbu. Zpěvákova choreografie se zdála být trochu zvláštní, ale ostatně, taková asi vždycky byla. Bylo na něm znát naprosté přesvědčení, že publikum bude komunikovat, kolikrát mu stačilo jen pozvednout ruku a celá hala se roztleskala jako na povel. Narozdíl od
Scorpions, kde jsem si nemohla vynachválit komunikaci s publikem, v tomhle případě byla také vydařená, jenom Nazarethi se nesnažili ze všech sil, ale rozvedli komunikaci s naprostou jistotou a lehkostí.
© Filip Ondra / musicserver.cz Úvodní pětice skladeb vyvrcholila písní "Bad Bad Boy" - z jedné z jejich nejúspěšnějších desek "Razamanaz" z roku 1973, kterou zpěvák Dan McCafferthy uvedl jako
"Song About Sex". A to už nastal čas na jeden z největších hitů - "Dream On". Následovala řada hitů méně profláknutých a mezi nimi ty největší - "Cocaine", kde se projevila asi nejlepší spolupráce s publikem, a poměrně úspěšná skladba "Love Leeds To Madness", která byla uvítána s velkým nadšením. Hlavní část playlistu uzavřela - jak jinak - "Love Hurts", skladba, kterou si vybaví asi každý, když se řekně
Nazareth, přestože nejde o jejich vlastní skladbu (původní verzi nahráli
Everly Brothers). V závěrečných přídavcích si vyhráli i osvětlovači s laserovými efekty.
© Filip Ondra / musicserver.cz Celkově byl koncert docela překvapivý a jistě uspokojil zvědavce, kteří nevěřili, že
Nazareth dokážou to samé, co třeba před dvaceti lety. Z profesionálního hlediska se vše vydařilo a
Nazareth odehráli pěkný koncert, který se možná jen tak nebude opakovat. Když mám porovnávat s jinými, měla jsem trochu pocit, že pro kapelu jde spíše o rutinu a celá performance byla tak kvalitní, všechno vyšlo přesně a najisto, že mi trochu chyběla jiskřivější atmosféra. Ale to byl možná jen můj osobní pocit. Třeba to bylo tím, že na koncert přišlo rozdílné publikum, nostalgici se smíchali s rockovými fanoušky a celková síla davu tolik nevynikla. Na druhou stranu, jak už jsem zmínila, podobný odvaz jako na
Scorpions zřejmě ani nikdo nečekal. Pokud jde o
Nazareth, snad jim to vydrží.
Nazareth, Motorband, Boby Centrum Laser Show Hall, Brno, 21.10.2004