Eklektici britské taneční scény, Tom Findlay a Andy Cato, debutovali jako Groove Armada v roce 1998, kdy jim pod hlavičkou Tummy Touch Records vyšlo album "Northern Star". Na něm naznačili, jakýmže směrem by se v budnoucnu chtěli ubírat, svůj styl však víceméně nadefinovali až o rok později na albu "Vertigo". Náladový dance, který v sobě mísí funkové kytary, dubové basy, jazzové dechy a housové klávesy sklidil úspěch; skladba "I See You Baby" neměla daleko do klubové hymny léta '99 (nevyhnula se jí ani popularita na proslulé Ibize), byla nesčetně zremixována a tandemu Groove Armada minimálně na britských ostrovech vysloužila pozornost i respekt všech, co tehdy měli s žánrem dance něco společného. Není se proto čemu divit, že svému hudebnímu paradigmatu zůstali věrni i na desce "Goodbye Country (Hello Nightclub)", která je mnohými považována za jejich dosud nejvyspělejší a nejzdařilejší počin. Dva roky stará, zatím nejnovější původní studiovka "Lovebox" naopak veskrze zklamala, a sice jednotvárným a sterilním dojmem, jaký ve srovnání s předešlými nahrávkami dělá, na druhou stranu není zase tak špatná, aby se na ní nenašlo pár opravdu povedených věcí. Pánové Findlay a Cato se však rozhodli nenechat nic náhodě a připomenout svůj potenciál kompilací největších hitů s prostým názvem "The Best Of". A že měli z čeho vybírat, to si tedy pište.

Na "The Best Of" najdeme snad všechny tracky, jež z tandemu Groove Armada postupně učinily hvězdy a pomohly mu v této pozici vydržet. Počínaje nádherným, jazzovou atmosférou vyvoněným chilloutkem "At The River", přes zmiňovanou hitovku "I See You Baby" (v remixu Fatboye Slima), která se dík reklamě na automobilku Renault znovu stala vyhledávanou i v průběhu léta 2004, a konče třeba energickým housíkem "If Everybody Looked The Same", který můžete dobře znát z filmu "60 sekund". Najdeme zde řízné věci ovlivněné rockem (vysamplované Status Quo v "Purple Haze"), funkem (úvodní "Superstylin'") či prvky ska (závěrečná "But I Feel Good"), na své si však přijdou i posluchači laděni čistě netanečně (melancholické, odpočinkové skladby "My Friend", "Think Twice...", "Inside My Mind" aj.). Můžete si myslet, že neznáte jedinou skladbu z tracklistu, vězte však, že minimálně v nějakém tom klubu nebo reklamě (mimo Renaultky např. spoty na Mercedes Benz či Nike) jste se s repertoárem těchto šikovných muzikantů setkali. (A pokud nejste vyloženě zaujatí proti taneční hudbě, vsadím se zároveň, že šlo o setkání příjemné.)

I přesto, že žádnou ze zahrnutých skladeb nemůžeme označit jako prachsprostou vatu, vyplňující místo potřebné k naplnění stopáže, je poněkud podezřelé, že se Groove Armada uchýlila k výběrovce mapující pouhých pět let působení (debut "Northern Star" jaksi opoměla). Jistě, hitů má na rozdávání, ale copak je pět šest let existence důvodem k takovýmto oslavám? Nebo snad končí s hudební kariérou? Nemá snad snaha o průřez pohými třemi nahrávkami logicky za výsledek to, že z každé desky obsáhne daná kompilace celou třetinu? (Co je to pak za best-ofku?) A nemělo by se v takových případech přistoupit alespoň k ozvláštnění alba raritními bonusy, či živými a remixovými verzemi již jednou vydaných písní (ne, jedna pecka Fatboye Slima mi nestačí!)? Možná jsem až příliš podezřívavý, ale za podobnými nesrovnalostmi většinou vidím buďto snahu o vyšší zisky, nebo nedostatek invence, ne-li obé.

To je však moje jediná výtka vůči desce jako celku (pominu-li tedy vcelku chudý booklet). Groove Armada má sakra jemný čich na chytlavé zvuky, rytmy a silné melodie, ví, který že hostující (popřípadě vysamplovaný) muzikant či vokalista píseň nakopne, a hlavně, onen groove ve svém názvu si rozhodně zaslouží. Jejich "The Best Of" je toho neoddiskutovatelným důkazem. Jen bych prosil co nejdříve vyvrátit doměnky o tom, zda-li mají stále co říci a zda-li "The Best Of" není pouhou tečkou - nejistota je hrozná věc.