Přiznám se, že nedlouho poté, co brněnští alternativci Květy rozehráli své entrée esoterickým exemplářem "Výroba nábytku", začal jsem se opravdu bát, že můj stupeň sžití s alternativní hudbou nebude postačovat k tomu, abych mohl exatně examinovat jejich první veřejný exponát nazvaný "Jablko jejího peří" a budu muset eskamotérsky extrahovat rozumy z etablované fusekle, nebo použít expresní a efektivní, ale extrémně neestetickou metodu extrapolace dat z běžně dostupných informací od distributora a z jiných médií. Eventuálně se zachovat jako enfant terrible a posílen etylalkoholem tu exklamovat excesivní narážky na adresu těch excentrických psychoušů. Pardon, exotů. Problém se naštěstí záhy vyřešil sám, ergo můžu vytesat epitaf slovníku cizích slov, kterým jsem se pojistil, abych nevypadal jako nevzdělaný egoistický e-pitomec. Byl mi epesním expřítelem, ejakuluji slzu a nevylučuji, že ještě nedojde k jeho exhumaci.

Ono je totiž album, jehož obal je mimochodem vyzdoben krásnými linoryty, podstatně stravitelnější, než se zpočátku zdálo. Jistě, jsou tu psychedelická dílka jako "Zhasněte žampiony", které snad vzniklo sloučením šlágru Yvety Simonové a zanícené obhajoby komerčního využítí zmiňovaných jedlých hub vedoucím samoobsluhy v kultovním dětském filmu "Ať žijí duchové". Na druhou stranu je tu kratinký folkový popěvek "Kytka" s jemným hláskem Doroty Barové z Tara Fuki, textařsky bravurní milostná alegorie "Půllitr a sklínka", v níž si každý nástroj hraje naprosto po svém, aby se až v refrénu s ostatními spojil v jednolité těleso, které je s nástupem sloky opět rozpuštěno, nebo typicky ryčná extaktická balkánská dechovka v "Pasáčku ovcí". Dojde i na sporné momenty, jako "Francouzská", kde prezentovaná francouzština není ani tak špatná, aby byla vtipná, bohužel ani tak dobrá, aby nehorázně netahala za uši. Nechápu.

Podstatné je, že velkou část desky si lze vychutnat i v rovině, kdy nepotřebujete přemýšlet, co zas proboha chtěli vyjádřit tímhle. Kyšperského texty jsou relativně (pozor, toto slovo je důležité, ono třeba dešifrovat název desky...) snadno pochopitelné a jeho hlas, provázející vás většinu času, ač technicky mizerný, se jim poslušně svým zabarvením dle potřeby přizpůsobuje. Pár hosty ještě posílený regiment nástrojů se dokáže flexibilně proměnit v několikahlavou průzkumnou skupinku a často se předvádí v náročné harmonické disharmonii (doufám, že je jakžtakž jasné, co jsem tímto, z pohledu hudební teorie nesmyslem, chtěl říct).

No, vida, hotovo. Jsem připraven na další krok k nitru české alternativy. Doufám, že i vás jsem k němu trošku zviklal. Došlápnout na Květy je bezesporu příjemné.