Pražská kapela Southpaw už několik let patří mezi tu hrstku českých skupin, které jsou označovány za nadějné, mají tým svých skalních fanoušků, ale přece jen se jim nedaří prorazit do širšího povědomí. První album "Pop Secret" vyšlo u velké firmy, dvojka "Pleasure You Can Measure" u menší, novinka "Boys Make Noise" pak u labelu I Am Recorded s distribucí Sony Music / Bonton. Southpaw na nové desce přidali kytar, ale stejně tak chytlavých melodií a výsledek je více než zajímavý, ostatně hlavní recenze kolegy Kosteleckého byla natolik pochvalná, že se nahrávka stala Albem týdne. Jak desku ale vidí deset dalších redaktorů musicserveru?

Filip Hrubý - 4/10

Přiznávám se, miloval jsem všechny ty My Bloody Valentine, Ride, Charlatans a na Jesus And Mary Chain nedám dopustit dodnes. Skutečně mám doma kompletní The Smiths na vinylech. Přesto nerozumím tomu, proč Southpaw tolik let zatvrzele kopírují své ostrovní vzory. Ano, jdou bezpochyby s dobou, na "Boys Make Noise" najdete odkazy na shoegazery z počátku devadesátých let ("Emergency") i na aktuální The Strokes ("Toi Toi Song") a vtipná basová linka ve "Valium Man" připomene The Cure ("Close To Me"). Já si ale prostě raději poslechnu originály. Nechybí zde milé melodie ("Ice Cream Politics", "Brand New Blood"), ovšem úpěnlivá snaha znít jako "někdo" desku v mých očích shazuje. Na druhou stranu Southpaw evidentně věří tomu, co dělají, jejich fanoušci a přátelé z hudebního tisku také a nad to je mír. Vše je tedy v pořádku.

Luboš Kreč - 6/10

Se Southpaw jsem měl tu čest pouze několikrát na koncertě a na hrstce festivalů, kde se mi připletli před oči. Tihle Britové z Prahy mě nechávali chladným a i přes nepopiratelné kvality desky "Boys Make Noise" tomu tak zůstane i nadále. Avšak nikoli kvůli tomu, že by jejich třetí studiovka byla špatná, spíše proto, že mi kytarová linie, jíž Southpaw razí, jednoduše nesedí. Přesto ale dokážu ocenit především aranžerskou práci desky, díky níž je "Boys Make Noise" ztraceně moderní cédéčko. Kapela zůstává po celých čtyřicet tři minut přísně inovátorská, pečlivě dbá o to, aby žádný moment desky nespoléhal na tradiční zvuk. "Počítačové" efekty jsou upotřebeny praktickým futuristickým způsobem, jak si to kvalitní a v tuzemsku stále neokoukaný pop žádá. Jenže nastoupenou neobvyklost nekopíruje - bohužel - zpívající kytarista Gregory Finn, jehož vokál mým uším zní zcela tuctově a především nevýrazně, až unyle. Těžko říct, na pódiích je nepochybně originálnější. Na pováženou je také údajná melodičnost. Pochopitelně, že Southpaw se jako každá správná kapela o chytlavost opírají, ale že by na "Boys Make Noise" předváděli bůhvíjaké skladatelské orgie, jejichž výsledkem by byly nezapomenutelné a věčně znějící kompozice, to si nemyslím. Je to prostě středně dobrá popová deska v mezinárodním kontextu a ještě o chlup lepší v kontextu tuzemském. Extra třída ale přeci jen tepe jinde.

Zuzka Macháčková - 7/10

Southpaw jsou jednou z kapel, které vnášejí úsměv na tvář všem, kdo jsou již zdeptaní nijak se neměnící českou komerční scénou, do které zasahují jako nové projekty jenom bezduché boybandy nebo taneční formace, které kopírují své nesnesitelné zahraniční konkurenty. Nekomerční česká scéna se pomalu, ale čím dál víc začíná zaplňovat kvalitními poprockovými kapelami, u mnohých z nich však přece něco postrádám. Někdy je to nízká kreativita, jindy nic neříkající texty. Nová deska Southpaw mě natolik překvapuje, že jsem se rozhodla ji hodnotit trochu jinak, než jinou českou hudbu. Mnozí hudební žurnalisté českou scénu dělí od té zahraniční, protože až do současnosti byla docela pozadu. Southpaw jsou kapelou, která patří do přítomnosti víc než kterákoli jiná svým přístupem - z jejich muziky není cítit žádný nátlak, jen volnost a pocit, že si kluci dělají absolutně, co chtějí, nikdo jim nic nediktuje a jestli se to někomu náhodou nelíbí, je to jeho problém. To je element, který mi na české hudbě dosud nejvíc chyběl. Tahle deska hýří mladistvostí, troškou nadsázky i ironie, jenom není ještě tak hluboko pojatá. Trochu mi také vadí občas až moc dlouho stále se opakujících pár kytarových akordů a několik prázdných míst. Ale muzika Southpaw je variabilní a kdo je nezná, nerozezná jejich desku od zahraniční konkurence. Gregory Finn je navíc i kvalitní textař, stručně a výstižně kritizuje současnou konzumní společnost, ale celá deska nejsou jen nářky nad národními zvyky a stereotypem, na prvních pár skladeb jakoby navazovaly texty o vztazích a sebezamyšlení. Podle mého názoru je jejich deska jednou z perel na české scéně, ale jak jsem naznačila výše, nehodlám je hodnotit pouze v rámci české hudby, protože mají na víc. Mnohé z vás možná zarazí hodnocení, které je u mě stejné jako v případě Anety Langerové, která narozdíl od Southpaw nezpívá autorskou hudbu a z její desky jde přesně opačný pocit, než jsem popsala u Southpaw. Přiznejme si, že Aneta prozatím působí dojmem, že na autorskou hudbu nemá a v rámci jejího talentu je to (zdůrazňuji prozatím) vrchol. Ale Southpaw patří do vyšší dimenze, ve které jim konkurují světově známé poprockové kapely, za které už trochu hovoří čas, během kterého se profesionalizovaly, a zkušenosti, na které jsou Southpaw ještě příliš mladí. Proto bych nerada s hodnocením přeháněla a jestli si přečtou tento názor, snad to pochopí jako přátelský "kopanec do zadku". I když je hodnotím přísněji, myslím, že pro českou kapelu je už samotné srovnání se zahraničím velkým oceněním a v případě Southpaw se ještě máme na co těšit.

Tomáš Parkan - 7/10

Přiznám se hned zpočátku. Skupinu Southpaw neznám nijak dlouho, poprvé jsem ji zaregistroval na letošním Sázavafestu, kde prakticky uzavírali celou akci, a musím napsat, že na mě tehdy udělali docela velký dojem. Když poslouchám desku "Boys Make Noise", mám z ní spíše pocit, že Southpaw jsou právě přiletivší skupina z britských ostrovů. Klidně by se mohli zařadit mezi takové skupiny, jako jsou Coldplay, Lightning Seeds nebo v podstatě mezi jakoukoliv jinou kytarovku, na kterou si vzpomenete. Hlavně první půlka alba je touto muzikou odkojená. V druhé části je už přeci jen poznat, že Soutpaw tvoří v Česku. Složit písničku s námětem jména svého sponzora - "Toi Toi Song", může opravdu napadnout snad jen nás Čechy. Ale koneckonců proč ne, vždyť kolikrát jsme sami využili na festivalech služeb této firmy. I některé další písničky nesou v sobě českou povahu, jako například "Winter Sprinter", jehož hlavní motiv pochází snad z večerníčku o Rumcajsovi, a o E.T., či co se to tam ozývá v "Here We Plum", ani nemluvě. Nemohu se ale ubránit pocitu, že tato deska není příliš dobře smíchána. V některých fázích jsou zbytečně potlačeny nástroje na úkor hlasu a naopak. Desce jako celku ještě ubírá lehce na kráse její monotónnost, které se ale neubrání ani většina britských kytarovek. Člověk má zkrátka pocit, že poslouchá stále to samé. Nicméně to neznamená, že by kvůli tomu deska byla špatná, spíše tento styl zkrátka s sebou nese toto riziko. Jinak na mě ovšem "Boys Make Noise" působí velmi dobrým dojmem, a to hlavně svojí lehkostí a jakýmsi nadhledem nad současnými trendy hudby. Nemyslím si, že by byli momentálně Soutpaw nějak příliš známí, ale toto album má možnost tuto skutečnost změnit.

Pavel Parikrupa - 8/10

Southpaw. Prý jsou to floutci - aspoň jsem to o nich slyšel z několika stran. A já říkám - kéž by takových frajerů s kytarama, co chtějí být rockové hvězdy, bylo u nás více! Deska "Boys Make Noise" je tou nejlepší zbraní proti naší malosti a uprděnosti. Chcete být světoví? Tak buďte! Znějte jako The Smiths, The Cure, Franz Ferdinand, The Strokes, nestyďte se. Mějte skvělý sound, vtipný a kvalitně udělaný obal alba, míchejte ostré kytary s nápaditými samply, ale hlavně mějte dobré písničky - jak jednoduše to zní, tak nelehké je zrealizovat to. Southpaw ukazují, že to jde i u nás, ale těžko říci, zda dosáhnou kýženou pozici alespoň na úrovni Support Lesbiens (jiné srovnání mne nenapadá). Od brilantního úvodu v podobě velkolepě znějící "Ignore" mám dojem, jako by se písničky nenápadně, ale kupodivu ještě zlepšovaly, aby dosáhly nebezpečně vysoké hitové úrovně ve skladbách "Toi Toi Song" (u téhle juchavé punkárny si můžeme vesele zapogovat) a hlavně "Winter Splinter", kde je naprosto úžasným způsobem použita tuba a vůbec celá píseň je výborně zaranžovaná. A to, prosím, jmenovitě uvádím jen to, co se mi líbí nejvíce, hodně dobrých věcí na desce najdeme fůru. Pokud můžu prostřednictvím písmenek na monitoru tak trochu apelovat na posluchače, pak píšu toto - milí posluchači, Gregory Finn je frajírek, protože rockové hvězdy jsou frajírci, a zpívá anglicky, protože rockové hvězdy zpívají anglicky. Neposlouchejte kraviny, poslouchejte Kluky dělající kravál!

Karel Veselý - 8/10

Když před pár lety přišli Southpaw s arogantním postojem "chceme být hvězdy", člověk měl sto chutí je pořádně vypleskat. S postupem času jsem ale jejich postoj pochopil. Proč se tvářit, že nic nechci dokázat, že mě nezajímá úspěch u publika? V českém popovém bahýnku se oslavuje průměrnost či podprůměrnost, takže každý, kdo z ní chce vybočit, je automaticky exhibicionista? Southpaw zatím bohužel jejich velkolepý plán příliš nevychází. Nevydávají nudné desky, jen v Čechách je prostě potřeba ke slávě něco jiného než dobré písničky. "Boys Make Noise" je jejich třetí pokus a znovu to není přešlap, možná to bude i na bednu, ale do národního rekordu má daleko. Znovu je to odlišná deska než jejich přechozí, osobně mě překvapilo méně elektroniky, než jsem čekal (méně? skoro žádná). Místo toho se album nese v duchu jednoduchého - ale inteligentního - rocku ve stylu syrového garageové revivalu zpřed tří let (OK, všichni víme, tu kapelu začínající na "s" jmenovat nemusím). Deska roste s každým poslechem, po čase se vylupují opravdu zajímavé momenty, ale zdá se, že Gregory a spol. tentokrát rezignovali na nějaké experimenty a prostě natočili dvanáct přímočarých skladeb. Nic proti, nemusí být každá kapela Radiohead. Jen jaksi chybí výraznější hit, který by je konečně prosadil do rádií. Že by to byl "Toi Toi Song", na který kapela udělala videoklip? Ten je na můj vkus možná až příliš prostinký. Co mi ještě nesedlo? Zvuk desky je takový popovější a nějak mi k Southpaw nepasuje. Když má kytarová stěna ve výborné "Victim Of Boulevard" narážet jako přílivová vlna na skály a drtit reproduktory, je to jen takové šplouchání. V "Toi Toi Song" Gregory zpívá "All my friends are fed up with czech sound" a já musím křičet s ním - my taky a už dávno! U Southpaw jsem měl vždycky pocit, že mají tak nějak ještě na víc a myslím si to i po "Boys Make Noise". Poslední dobou se mi zdá, že když nevím, jak desku ohodnotit, dávám osmičku. Southpaw si ji ale plně zaslouží.

Ondřej Pravda - 8/10

Ačkoliv je to určitě špatná vizitka, zatím jsem o Southpaw hlavně jen četl, slyšel jsem jen pár jednotlivých skladeb z předchozích dvou desek a viděl je naživo asi před rokem, dvěma na koncertě v Roxy. Nereprezentativní dojem byl - docela slušná kytarovka šmrncnutá elektronikou, kterých není nikdy dost. Nicméně od kolegou v hlavní recenzi zmiňovaného určitého pocitu z poněkud přehnaného sebevědomí kapely jsem se úplně zbavit nemohl. Na druhou stranu lze tak k "Boys Make Noise" přistoupit bez většího zatížení. Stručně řečeno, kolega to ve své recenzi vystihnul dost přesně - chytlavé kytarové písničky s rozumnou mírou elektroniky. Za to, že vokál Gregory Finna jak barvou, tak frázováním připomíná horšího Damona Albarna, zpěvák nemůže a není to problém. Stejně jako se lze v rámci žánru těžko vyhnout hudební podoby se staršími Blur nebo Suede, Coldplay jsou dost slyšet v úvodu a refrénu "Emergency" nebo v nástupu hned následující "Thousands". I vliv Finnem tak oblíbeného Morrisseyho lze na pár místech vysledovat. V půlce desky, kdy však hrozí, že příjemnost se překlopí v plíživou nudu, naštěstí přijde hybná "pískací" reklamní "Toi Toi Song", zbytek desky už zajímavější zůstane. To broušení strun a la The Strokes mi přijde od kolegy poněkud přehnané, znatelný rozdíl je minimálně v čistém zvuku. Rozumná délka skladeb ztěžuje případné zpruzení. V rámci české produkce určitě dost povedená deska, při srovnání se zahraničím se přece jen nedá neslyšet již dostkrát opakované.

Radek Antl - 8/10

Nevím, čím to, ale vždy, když se objeví deska, jejíž autoři mají nějakou vazbu na klub Roxy či sympatický měsíčník Pierra Beneše (zpravidla jde o vazbu na obojí zároveň), vyvrbí se z ní příjemná, ambiciózní věc, která snese týdny, ba i měsíce opakovaných poslechů, aniž by vás začala provětrávat zespod. "Boys Make Noise" kvarteta Southpaw je toho zářným příkladem - tito mládenci, jimž by člověk snadno hádal spíše britskou národnost, než-li tu skutečnou, zvládli moderně znějící album, od začátku až do samého konce napěchované ryzími hitovkami. Ano, po skladatelské stránce příliš neriskují a drží se osvědčeného, jednoduchého, chvílemi možná až kýčovitě působícího písničkářství, ale poslechněte si, jak úžasně to funguje. Ať už jde o polohy kytarově zběsilé ("Victim Of Boulevard", "Toi Toi Song"), muzikantsky hravé ("Here We Plum", "Winter Sprinter") či sentimentálně posmutnělé ("Soundtrack Of My Life", "Emergency"), pohybují se v nich Southpaw zcela přirozeně, sebevědomě a hlavně přesvědčivě. Pokud stále mezi tuzemskými kapelami hledáte chytrý, zábavný a přitom nepodbízivý popík, k němuž byste se jako posluchači mohli hlásit s pravou fanouškovskou hrdostí, "Boys Make Noise" by pro vás mohla být ideálním řešením. Za těch osm let existence Southpaw kvalitativně nabyli (alespoň) evropských parametrů, a tak by zanedlouho klidně mohlo platit, že se tato kdysi v Praze zaprděná klubová kapela těší oblibě daleko za hranicemi. Nevěříte? Říkám vám, že o nich ještě uslyšíme.

Dan Hájek - 8/10

Southpaw jsem naposledy viděl živě na festivalu Semptex Culture v Brně, kde zvuk nebyl zrovna nic moc, ale i tak mě jejich vystoupení zaujalo. Po desce "Pleasure You Can Measure" jsem byl zvědav, kam se posunou. Překvapila mě volba spolupráce s Ecsonem Waldesem, kterého jsem spíše bral do nedávné doby jako tvořitele tanečně laděných desek, a byl tedy mírně v rozpacích, co z toho vznikne. Po prvních posleších mi bylo jasné, že se Southpaw vtěsnali do formátu jasně znějících rádiových vypalováků, které mají podle Vince Clarka z Erasure trvat do čtyř minut, tím však nechci říct, že by Southpaw měli něco společného s tímto pop duem. "Boys Make Noise" představuje dvanáct svěžích písní, kterých v českém éteru chybí značné množství. Rukopis Gregory Finna ani tentokrát nezklamal a Southpaw mě opět přesvědčili, že je nelze vtěsnat do jedné škatulky. Jejich převážně kytarový popík z "Boys Make Noise" nikoho neurazí, skvěle rozpumpuje a pilotní singl "Ice Cream Politics" je toho jasným důkazem. Skladby "Ignore", "Victim Of Boulevard", pohodovka "Soundtrack Of My Life" nebo závěrečné duo v podobě "Emergency" a "Thousands" si mě asi nejvíce získaly na svou stranu. Nezbývá, než vyrazit na nějaký jejich koncert a zjistit, jak to vše bude fungovat naživo.

Tonda Kocábek - 8/10

Southpaw jsou z těch, u kterých je po velmi malé chvilce poslechu jasné, že to není banda vyhnaná manažerskými prášky a že si svoji pozici zatraceně tvrdě vydřeli. Tři oficiální desky za tři roky, resp. osm titulů za osm let - víte o někom plodnějším? Jejich novinka je nejpísničkovější a nejmelodičtější, a to zdaleka nejen proto, že to sami o ní tvrdí. Opět nepřináší nic světoborně nového a omračujícího, ale opět kombinuje to známé a osvědčené tak svěžím a nezakomplexovaným způsobem, jakým to tady umí málokdo. Kdybych měl použít jen jedno jediné slovo, tak potom by to bylo lehkost, případně přirozenost. Gregory je stále lepší a hlavně přesvědčivější jako frontman. Dokonce víc než jako zpěvák, jenomže pochybuji, že by to komukoliv z posluchačů vadilo. Kytar, se kterými vypomohl Martin Krušina (pamatuje si ještě někdo jeho někdejší Sheena's Normal Day?) je tu tentokrát víc než dříve, ale žádný nářez nečekejte. Do neučesaných The Hives, natož nějakých lo-fi retro rockerů to má ještě celkem daleko. Ovšem pořád se to poslouchá víc než dobře. Pokud tedy pro vás není slovo pop odpuzující invektivou. A to by opravdu po poslechu téhle desky být nemuselo.