Zvuková archeologie nové dimenze

Jean Michel Jarre se na své nové desce vrhl do podobného nápadu jako Mike Oldfield, který minulý rok oprášil svůj opus "Tubular Bells" (1973) a natočil jej znovu s cílem nejenom odstranit původní vady krásy vadící snad pouze samotnému Oldfieldovi. Jarre však na to šel přeci jen trochu jinak. Prošel svou historii a došel k závěru, že mu již obyčejné stereo nestačí, a tak díky novým technologiím a technice přepracoval své milníky dlouholeté kariéry, aby natočil jejich očištěné a moderně znějící verze smíchané přímo ve formátu pět-tečka-jedna. K bilancování přihodil tři zcela nové skladby a krátkou zvukovou předehru, které v sobě nesou jasný rukopis tohoto klávesového mága a megalomana, jehož diskografie čítá skoro stejný počet studiových a živých nahrávek. Album "Aero", které obsahuje CD a DVD, připomíná desky "Oxygene" (1976), "Equinoxe" (1978), "Magnetic Fields" (1981), "The Concerts In China" (1981), "Zoolook" (1984), "Render-Vous" (1986) a "Chronologie" (1993). "Aero" je ukázkou zvukové archeologie v novém zvukovém hávu, který přináší novou dimenzi tvorby Jeana Michela Jarreho.

"Aero" (Anthology Of Electronic Revisited Originals) po krátkém zvukovém harašení "Aero (Opening)" startuje ve velkém stylu. "Oxygene 2" se volně houpe, aby po více jak sedm minut trvající zvukové kráse přešlo v první novinku a titulní kompozici "Aero". Ta spojuje soudobé taneční trendy s melodikou Jarreho a ukazuje, že tenhle starý pardál se vůbec neztrácí a je v obraze současného hudebního dění. Po "Equinoxe 8" hraném na flašinet s klikou v burácejícím dešti přichází velké překvapení. Rozezní se zvony a několikrát se mi stalo, že jsem znejistil, jestli doopravdy poslouchám Jarreho nebo nějakou "tubulární" desku konkurenta Oldfielda. Brzy je však jasno, je to nově vytvořená klasika s chodícími a veselími se tučňáky "Oxygene 4". Výprava do Číny se "Souvenir Of China" je přechodem v poklidnější část, kdy i "Aerology" nikterak nevybočí z tvorby tohoto kouzelníka s klávesami. Probráním k životu jsou ukázky z "Equinoxe", specielně "Equinoxe 4" s novou rytmickou smyčkou skvěle šlape a řekl bych, že je vrcholem desky "Aero". Pak tu máme emociální vsuvku "Last Rendez-Vous", kterou následuje rozverná hra s lidským hlasem "Zoolookology". "Aerozone" je poslední novinkou, která před branami finále v provedení výtečné skladby "Magnetic Fields 1" a historicky nejmladší "Chronology 6" zakončuje onu výpravu proti toku času. Po více jak minutové pauze ticha přichází bonus v podobě "Rendez-Vous 4" v živé verzi, která mi jako jediná připadá, že vznikala v opačném pořadí - z původního materiálu vznikl přemícháním pětikanálový zvuk.

Důležitou součástí je přiložené DVD, které má zvuk ve formátu PCM Stereo, Dolby Digital 5.1 a DTS 5.1, hlavně samozřejmě doporučuji skvěle udělané détéesko. Je znát, že si s tím Jarre hodně vyhrál a nejen zvukové mezihry mezi jednotlivými skladbami čítají mnohá překvapení. Je to velmi zvukově výživný zážitek. K hudbě si můžete spustit video "Eyes". To režíroval sám Jean Michel Jarre, prý se natáčelo na jeden zátah a herečka Anne Parillaud na vás po celou dobu zkouší své hrátky s mimikou očí. CD je tedy velmi chudým bratříčkem skvělého pětikanálového zvuku na DVD.

Jean Michel Jarre se při vznikání tohoto alba natolik zamiloval do nových zvukových formátů, že zvažuje postupně vydávat všechny desky takto přepracované. "Aero" má velmi vtipně udělaný booklet, v němž naleznete fotografické práce jeho fanoušků - ti se nechali při jejich vytváření inspirovat hudbou tohoto skladatele. "Aero" jako celek je velmi vydařená výprava do dějin instrumentální hudby, kdy vrchní archeolog Jarre oprášil to nej ze své tvorby, zabalil to s maximální mírou vkusu do moderního hávu a je znát, že jeho dílo přesahuje několik zvukových dimenzí a i takto po mnoha letech má svou oslovující osobitou tvář.