Jít s Anetou Langerovou posedět v restauraci a popovídat si u koly, může být docela zážitek. Řidiči na rušné pražské třídě zastavují a s úsměvem vás pouštějí, i když nejste zrovna úplně na přechodu, parta středoškoláků roztažená po celé šířce chodníku se s obdivnými pohledy (které samozřejmě nepatří vám) ochotně rozestoupí a na konec vám číšník zakáže platit s tím, že se pan šéf dává poroučet, že podniku bylo ctí. A k tomu všemu je Aneta velice příjemná společnice, se kterou se moc hezky povídá...

Začal bych albem "Spousta andělů". Myslím, že už všichni vědí, kde se písničky na tvé desce vzaly. Mě by zajímalo, jakým způsobem se vybíraly? Byly nahrané v nějaké databázi i se zpěvem, nebo byly v notách - zkrátka jakým způsobem a z kolika skladeb se vybíralo?

Bylo to tak, že nám ze zahraničí posílali z databank různý nahrávky coby demáče. Přišla spousta cédéček a nejdřív mi pustili všechny a já jsem řekla: jo, tenhle styl se mi líbí, do toho stylu to chci směřovat. Potom mi dávali cédéčka asi po dvaceti skladbách a já jsem z toho vždycky pár vybrala. Předfinální výběr měl asi třicet písniček.

Měnily se trochu i melodie?

Musím říct, že se celkem hodně měnily, protože jakmile přijel Ivan Král, tak to dost nakopal, takže jsou tam třeba jiný fráze. A hlavně to bylo v češtině, takže se to celý muselo přizpůsobit jazyku.

Z not se tedy nedělalo nic. Umíš noty?

Jéžišmarjá! Takhle - já jsem zpívala ve sboru, takže podle not bych něco zazpívala, ale já to úplně nenávidím. Buď to člověk cítí, nebo to musí číst a to je podle mě úplně... uá! Nelíbí se mi to. A nejsem žádnej znalec not.

Ty jsi do hudebních aranží mluvila?

Ivan i Dan Hádl se mě neustále ptali, co tam chci, dávali mi různý možnosti. Třeba jsme měli jednu písničku ve třech verzích, oni mi to dali domů a já jsem potom přišla a řekla, co se mi nejvíc líbí.

A muzikanti do toho mluvili, nebo prostě zahráli to, co jim bylo předloženo?

To na tom bylo takový trošku velký mínus, protože já jsem s muzikantama byla asi třikrát, tři dny, ale nebyl čas na to, abychom si o tom popovídali, abych jim řekla, co si tam představuju nebo tak.

Ač se to prezentuje trochu jinak, tak Ivan Král produkoval jenom pět písniček. Stejně by mě ale zajímalo, koho napadlo, že by to měl dělat zrovna on, a kdo ho sem dostal, protože to je docela vzácné.

To je hodně vzácný. Přišel s tím úplně poprvý Milan (Herman, ředitel BMG - pozn. aut.), který navrhoval různý producenty. Hodně jsme se bavili o Ivanovi Královi, tak jsem si o něm zjišťovala spoustu věcí, abych věděla, co dělal a tak. Když s deskou spojí svoje jméno tak uznávanej člověk, tak jsem neměla strach, že by to dopadlo nějak hodně špatně. A kdo ho sem dostal? Myslím, že v tom sehrál roli pan Pospíšil, Ivo Pospíšil z Radosti.

© facebook interpreta

Nelákalo tě si v některých písničkách zahrát na kytaru?

Hrozně mě to lákalo. Já už mám dokonce i doma na nějaký ty písničky noty a už si to trénuju a chtěla bych do budoucna i hrát. Ale ve studiu toho opravdu ještě nejsem schopná, protože na elektriku neumím dobře.

Pojďme k textům. Bylo jich víc? Odmítla si nějaký text?

Odmítla jsem hodně textů. Na jednu písničku byly třeba čtyři nebo pět textů. Pozvali jsme textaře a když se mi něco nelíbilo, tak jsme to škrtli a dali jsme tam společně něco jinýho.

To znamená, že některý verš je třeba i od tebe?

Ne, verš ne, to zas ne... (smích) Ale třeba jsme něco předělávali až ve studiu, takže tady to slovíčko se mi tam na melodii nelíbilo, tak se vymyslelo jiný - byly to spíš takový detaily, který jsem tam chtěla mít.

Víš něco o kauze, že František Táborský, který napsal hudbu k "Nebi v loužích", dal souhlas s vydáním, ale Tomáš Roreček, který napsal text, o tom vůbec nevěděl a souhlas nedal?

Slyšela jsem o tom. Já jsem se ptala Milana Hermana, jestli je všechno ohledně práv v pořádku. Bylo mi řečeno, že je všechno v pohodě.

Doslechl jsem se, že dokonce asi dva nebo tři texty jsi odmítla paní porotkyni Osvaldové. Je to pravda?

Dva nebo tři? Tolik zas myslím ne. Byl to... jeden. Nebo snad... počkej, počkej (smích). Jeden je od ní a ten druhej, co napsala, tak místo něj je od Pavly Milcový, nebo Oskara Petra. Teď nevím, mám v tom trochu maglajs. No ale odmítla... no, asi jo. (smích)

Ještě mě zajímají tři textaři, takže to vezmeme postupně. Pavla Milcová?

BMG s ní má nějakou smlouvu, takže ji požádali o spolupráci a ona mi dala jeden nebo dva texty a mně přišly hrozně moc blízký. Až jsem si říkala: tady to je člověk, kterej by mi mohl pomáhat s textama i v budoucnu. Tak jsem ji poprosila ještě o jeden. Ale byly i dvě písničky, který jsem od ní nevzala.

Robert Nebřenský?

No Robert Nebřenský... (smích) To bylo úžasný! (smích) Seděli jsme na firmě u stolu a poslouchali ty základy s anglickejma textama a přicházeli textaři, to bylo jak u zubaře. Další! Přišel Robert Nebřenský, sednul si tam a povídá: tak mi to nějak zazpívej nebo něco. Tak jsme to pustili a on jel! To bylo "Pár důvodů". To je písnička, kde nechápu, jak tam ty slova mohl dostat, protože je to přesně všechno nafrázovaný podle toho, jak to bylo v angličtině. Nechápu, jak to toho člověka může takhle napadnout. Má neuvěřitelnou fantazii.

Oskar Petr?

Mně přijde, že Oskar Petr musí lítat, protože co vytvořil v té pohádce "Srdcotepec"... Já jsem se koukala a říkám si: ty jo, tam vlastně není žádnej záchytnej bod. Každý si může dosadit cokoliv ze svýho života, je tam hrozně velká možnost se s tím textem ztotožnit. A "Motýlí křídla" vůbec nekomentuju. Když jsem slyšela demáč - jenom kytara a jeho zpěv - tak jsem měla hned husinu. Takže tam nemohla chybět.

Já jsem ve svém okolí ještě nenarazil na člověka, který by z té písničky nebyl naprosto nadšený. Slyšel jsem, že původně ti "Hříšná těla, křídla motýlí" nechtěl dát?

No byl tam nějakej takovej konflikt. Taky kvůli aranži, on to chtěl udělat trošičku jinak, chtěl tam dát smyčce. Měli jsme tři verze. A jedna byla tahle "surová" a jednoduchá, jenom s kytarou a pak to postupně narůstalo, což bylo pro mě důležitý. Kdyby se tam vošulili ještě smyčce, tak by to najednou dostalo úplně jinej drajv a to jsem opravdu nechtěla, protože by mi to znělo trochu zvláštně a ne moc přirozeně.

Bude to singl?

Jestli to bude singl? (smích) Já když jsem tu písničku poprvé slyšela, tak jsem si říkala, že to je jak vánoční koleda. Takže možná že k Vánocům pod stromeček... (smích)

A dovedeš si představit, že s touhle písničkou se ti může přihodit něco, jako se stalo třeba Lucii s "Medvídkem"? Že to může být třeba hit desetiletí?

To si fakt představit nedokážu. Ale nevím. Jak říkáš, že všichni reagovali spíš kladně, tak v mým okolí je to to samý a já jsem za to moc ráda. Jenom to teďka prosadit a taky samozřejmě pořádně zpívat naživo, protože to je mazec jak blázen!

© Jiří Stružinský / musicserver.cz

Překvapilo mě na koncertu, že nové písničky si uměla všechny nazpaměť. Nebo si tam měla někde schovaný papír?

Ne, papír jsem tam neměla, ale byly tam i mezery. Třeba "Zvláštní zájem", tam je neuvěřitelně slov, co všechno mám zájem dělat a to jsem prostě plácala pátý přes devátý, protože jsem si nemohla vůbec vzpomenout ani na jedno, tak jsem si tam pořád vymýšlela slova. Ale to prostě patří k živýmu vystoupení.

Ještě mám jednu otázku k textům. Na dnešní dobu jsou hodně složité a jak bylo vidět i na koncertě, tak velkou část tvého publika tvoří děti, které jsou daleko mladší než ty. Nemáš strach, že si ty písničky jednak nezazpívají, protože se ty texty nenaučí, jednak že jim nebudou rozumět?

No, to je taky hezká otázka... Nevím. Já mám pocit, že kdo mě tak nějak pochopil a kdo ví, co chci dělat, ten s tím nebude mít moc velkej problém. A myslím, že do každýho textu - tím, že jsou složitý - si každý dokáže něco svýho dosadit, něco ho tam chytne.

Ty nacházíš v každém textu nějaký "svůj význam"?

To určitě. V každým. V každým je něco. (smích)

Teď, když je deska natočená, je všude v obchodech a tak dále, jak hodnotíš spolupráci s BMG? Jsi spokojená?

Jak hodnotím spolupráci s BMG? To je těžký. Oni se teď spojují se Sony a jsou tam nějaký oplétačky. Mám pocit, že na BMG svojí práci odvedli, že mi sehnali maximum, co za tu dobu mohli sehnat. Pod BMG spadá ještě agentura Scream, která mě chtěla i nadále zastupovat a to se mi nelíbí. Já už chci jít svojí cestou a je brát opravdu jenom jako vydavatele.

Jinými slovy: ty a Scream po dvacátém září - spolupráce už nebude?

Už nebude, ne ne.

Tobě je sedmnáct let. Jak se to přihodí, že takhle mladý člověk má tak jasně vyhraněný hudební názor? Jak to vzniklo, že posloucháš zrovna rock?

Já nevím. Já jsem ve čtrnácti už trochu čichala k hudbě, a byla u toho právě kapela SPB, se kterou jsme hráli po zábavách. Bylo to takový to amatérský hraní, ale byl tam kontakt s lidma. Živej kontakt. Mohl sis dělat, co chceš. Když jsem zjistila, že mám ve "Zlatý hokejce" zpívat na playback, tak jsem říkala: To ne! To v životě neudělám! Ale bohužel smlouva to určila. Já jsem si říkala, že si snad něco udělám, abych tam nemusela, ale věřím tomu, že Nova by si to nějak ještě zařídila. To mě fakt hodně štve!

Mě prostě jde hlavně o kontakt s lidma, aby viděli, že je to nějaká práce. Že to není jenom o tom, že si tam stoupneš a vlastně tam nejsi, víš?

No dobře, ale i třeba popík tanečního rázu se dá zpívat naživo...

No já vím, ale to nejsou kytary, není tam buben, je to všechno takový...

Že ti do toho skočím: já se přiznám, že mám tvojí desku s Bardáčkem...

Ježišmarjá! Néééé! (smích)

...a dlužno dodat, že tam jsi zpívala cokoliv.

No tam jsem zpívala cokoliv, protože to byl dětskej sbor, kam jsem chodila od osmi let a v osmi letech mi to bylo dost ukradený, co zpívám. To bylo od Nohavici až po Beatlesáky - prostě všechno. Já vždycky, když tu desku slyším, jsem sice ráda, že to mám někde nahraný, ale nemělo to být veřejnou formou. Je to vlastně od deseti let až po nějakejch třináct.

Po šestnáct.

Šestnáct?

Jsou tam ještě dvě od Elánu.

Eláni. To bylo v šestnácti letech?

Píšou tam, že to bylo v šestnácti letech.

To mi teda nebylo šestnáct!

Já vím jenom to, co je tam napsaný.

No to mi ale nemohlo bejt... No, to je jedno. Mlčím!

Je tam folk, rock, nějaká německá koleda...

Ta tam je, no... (smích)

Žádný z těch žánrů tě neoslovil? Jenom rock?

Já jsem byla úplně unešená, když jsem zjistila, že na koncertu, kterej se konal každej rok, budeme zpívat Beatlesáky nebo Elány. Z toho jsem byla úplně odvařená a hlavně mě to hrozně bavilo, protože to má srdce. Nemá to jenom odbleptanej text, kterej je úplně o ničem.

Máš nějaké plány, že tvůj zpěv, který je podle národa nejlepší ze všech v SuperStar, bys chtěla ještě zlepšovat a někde se učit?

No to je jasný! To je naprosto a úplně jasný. Pořád je co zlepšovat. Já vím, že nemám úplně dokonalou techniku. Tu musím zdokonalovat, proto jsem se přihlásila na Ježkárnu.

To můžu napsat, že nemáš dokonalou techniku zpěvu?

No můžeš, klidně, vždyť je to pravda. Já se za to vůbec nestydím, protože ji prostě ještě dokonalou nemám. Na tom se pracuje roky, aby to pro tebe bylo úplně automatický, abys uzpíval dobře celej koncert.

Jak to bude s koncerty? Prý se chystá na podzim pár klubových vystoupení.

Jedná se. Milan mi volal kvůli Akropoli, že možná v listopadu, ale dneska nám s bráchou došly podmínky a já na to koukám a říkám si: cože? To má být můj koncert, nebo koncert nějakýho sponzora? Protože tam je, že uprostřed bude logo jak blázen, za to budou nějaký spoty nebo co. Já jsem si říkala, že to není možný - buď to bude úplně jinak, nebo si ten koncert zařídím sama, nebo prostě nevím. Já vím, že je vždycky někdo potřeba, ale za podmínek, abych měla na čele napsáno jméno sponzora, to prostě ne!

Když jsme u těch různejch podmínek, tak bych měl jednu nepříjemnou otázku. Můžu?

Ptej se.

Objevilo se v tisku (mám pocit, že první o tom mluvila Petra Páchová), že jste za desku "Česko hledá SuperStar Top 10" nedostali coby interpreti ani korunu. Je to pravda?

Za to, že jsme tam nazpívali tu jednu nebo dvě písničky, jsme samozřejmě dostali hned peníze. Teď bychom měli dostávat z prodeje nějaký malý procenta, protože nás je hodně. Mně bylo řečeno, že nám to dají na konci roku, protože se to účtuje jednou za půl roku.

Takže to není pravda.

Není.

Na "Top 10" zpíváš "Ironic" a na nové desce máš jednu anglickou písničku "You're A Creep". Podle mého laického názoru se ti hodně zlepšila výslovnost.

(smích) No, to určitě.

Čím to je?

Já jsem přes prázdniny docházela na angličtinu, protože mi hrozilo (nebo možná ještě trochu hrozí), že pojedu do zahraničí na to celosvětový kolo.

A nepojedeš?

No já nevím, jestli se vůbec uspořádá, ale musím říct, že z toho mám hrozný bobky. No a tu písničku jsem dělala s Ivanem Králem, který mi to ohlídal. Ale stejně ztratila něco podstatnýho oproti tomu, co jsem slyšela v originále. Něco mi tam chybí. A hodně.

© Warner Music

Asi chápeš, že zrovna já se nemůžu nezeptat: jak vidíš s odstupem času svoje setkání s Alanis?

Jak to vidím?

Už je to dva měsíce zpátky, první emoce vyprchaly...

Já vím. Musím ti říct, že teď, ať se setkám s kýmkoliv, s kým jsem se kdy chtěla setkat, tak už - a není to z mý strany nějak hnusně myšlený, ale je to úplně o něčem jiným. Jo, tak jsem tě potkala, dobrý, jsem ráda, že se mi to splnilo. Ale Alaniska, to byl neuvěřitelnej vrchol. Doteď si říkám: mám tomu věřit, nebo ne? Já to neumím popsat. Byls tam se mnou a asi jsi viděl, že jsem nebyla schopná slova. To je splnění celoživotního snu. Jsem hrozně šťastná, že se to uskutečnilo, protože mě to neuvěřitelně koplo do zadnice, ale byl to takovej kopanec, že jsem ho tam opravdu málem neustála. To se nedá s ničím srovnat a je to jedinečný, je to nezapomenutelný a je to neopakovatelný.

Co říkáš na svůj klip, který Nova natočila hned den po tvém setkání s Alanis?

(hurónský smích) Co na to říkám? Já teda nechci nikoho urazit, ale je to... Je to neuvěřitelnej rychlej kýč. Nic jinýho to není. To byla typicky česká rychlá spatlanina, protože to samozřejmě jinak nešlo než rychle.

Byla bys radši, kdyby ho už nevysílali?

Tak. Radši na něj zapomenout.

A z desky klip bude?

Z desky bude klip.

Na "Delfína", nebo na něco jiného?

Ještě nevím, to není rozhodnutý. Říkala jsem si, že jestli bude na "Delfína", tak se zavřu do nějakýho akvárka a budu jenom sedět a otvírat kušnu. Ale myslím, že možná bude na něco jinýho.

Budeš se podílet na tom, jak ten klip bude vypadat?

Určitě.

Nechceš požádat nějakého režiséra, ať to natočí podle sebe?

Ne!!!

Tak ale taky může vzniknout dobrý klip.

To věřím, ale já tam chci mít něco, co chci lidem ukázat nebo co jim chci dát. Může být dobrej režisér, ale musí tam být i osoba, o který to je.

A kdybys potkala někoho, kdo by ti předložil nějakou vizi, která by tě oslovila, tak bys byla ochotná to udělat po jeho?

Takhle - já zase neříkám, že napíšu já, co tam chci, a řeknu jenom: prostě to nějak natoč a bude to. Já samozřejmě budu hrozně ráda, když mi ten člověk řekne, jak si to představuje. Mně jde o ty detaily, mně jde o to, že se s tím musím ztotožnit. To je celý.

Obligátní závěrečná otázka rozhovorů pro musicserver zní: používáš internet a čteš občas musicserver.cz?

Čtu! (smích) Teď jsem tam naložená skoro pořád. Podle mě každýho obohacuje, když slyší kritiky lidí, který tohle dělají, což je jejich práce. Narazila jsem samozřejmě i na nepříjemnou, ale tak to je. Každej má na věci jinej názor. Někoho koncert zklamal, někoho ne, někoho zase deska... To je prostě věc každýho člověka.

To myslím, že makrorecenze "Spousty andělů" od deseti redaktorů by pro tebe mohla být docela zajímavá, že?

No... (smích) Ta bude velice zajímavá...

Děkuji za rozhovor.