Sestava Kool And The Gang, která za dlouhých třicet let aktivního působení stihla koketovat s jazzem, funkem, R&B i popíkem, se dala dohromady v roce 1964 (tehdy si říkala Jazziacs a hrála starý dobrý jazz). O deset let později, po několika nevinných albech, vydala syrovou desku "Wild And Peaceful", na níž světu představila své snad největší tvrďárny "Funky Stuff", "Hollywood Swingin'" a samozřejmě "Jungle Boogie". K nevoli všem ortodoxním funkerům však stihli Kool And The Gang brzy po sukcesu "Wild And Peaceful" proměnit onen tvrdý sound v uhlazené disko, které bylo po srsti rozhlasovým hitparádám sedmdesátých let. Roku 1979 vyšlo úspěšné album "Ladies Night", na nějž Gang přizvali sladce pějícího J. T. Taylora, což se záhy ukázalo jako velmi dobrý tah. Následovaly šlágry "Celebration", "Misled", "Cherish", "Take My Heart", "Joanna", "Fresh", "Let's Go Dancin'" a jiné. Dá se říci, že kapela tehdy objevila svůj muzikantský šálek čaje a servírovala jej fanouškům po galonech (stíhala i tři alba ročně). V roce 1987 se ovšem trhl Taylor a skupina, ač pokračovala dál bez něj, už na vrchní příčky hitparád nedosáhla. Dnes je všem těm černým chlapíkům z Kool And The Gang hodně přes padesát a jediné, na co se v hudebním byznysu ještě zmůžou, jsou výběrovky. Tou poslední je kompilace "The Hits: Reloaded", již vydávají při příležitosti čtyřicetiletého výročí existence. Snad aby nás nenudili neustálým omíláním stejných písní v různých krabičkách, na pomoc si - jako bývalé hvězdy - vzali hvězdy dnešní.

Vše v podstatě odstartovala děvčata z Atomic Kitten, která před půl rokem zařadila na své album jménem "Ladies Night" předělávku stejnojmenného disko hitu. Chtělo by se říci, že to byla ona, koho coververze napadla, otevřeme-li si však booklet "Reloaded", zjistíme, že Atomic Kitten měly být pouhým předvojem celého pozdějšího alba (po komerční stránce docela chytrý tah, co říkáte?). Avšak marná sláva, tlupa černochů zní pořád mnohem přesvědčivěji, než tři sladké prdelky z Liverpoolu, byť zpívají sebelíbezněji - je to pěkné na poslech, hodí se to do éteru, ale originál to nikdy nepředčí (a to prosím nezastávám všeobecně rozšířený názor, že každá coververze musí být nutně horší než originál!). Naštěstí stejnou píseň interpretuje ještě tandem Spanner Banner a Sean Paul - teprve v jejich případě se dá mluvit o nějaké zábavě. Pánové totiž nevzali hotový hudební podklad, aby na něj pouze nakrákali, co pečlivě odposlouchali z originálu, ale nebáli se do skladby dát kus svého hudebního názoru, nějaký nápad. Nevím, zda byla aranžmá v rukou interpretů samých, či prostě přišli k hotovému, každopádně srovnám-li si Atomic Kitten a Bannera s Paulem, vidím nebe a dudy (tedy - abych zachoval pořadí - dudy a nebe).

Bylo by fajn, kdybych mohl prohlásit, že na albu převažují Banneři a Paulové nad dudáky, opak je však pravdou. Rapper Redman si nádherně poradil s peckou "Jungle Boogie" (jeho podání má co do říznosti právo srovnávat se s originálem), "Take My Heart" nabyla v podání zpěvačky Blu Cantrell na výraznosti, zahanbit se nenechal ani Jamiroquai v "Hollywood Swingin'". Abych byl spravedlivý, musím v této souvislosti ještě ocenit verze boybandu Natural (neplésti s českými Škodovkáři!), Blazin' Squad i německé pop-soulové hvězdy Xaviera Naidoo (v písni "Serious" s Moussem T) - i když v jejich podání znějí písně ještě sladčeji, což mi po chuti zrovna není, je tam znát aspoň nějaká snaha. Zvláštní kapitolou je pak poslední věc "Where Da Boogie At!", v níž si Da Prince Hakim hodně odvážně pohrává s hitem "Jungle Boogie"; této předělávce tleskám, vážení! Co se týče takřka všech ostatních (jako například šikovných dam Lisy Stansfield a Jamelie), nemohu si pomoci od pocitu, že měli na víc a zbytečně se drželi při zdi. Jak už jsem prozradil, nevím, kdo rozhodoval o tom, jak co bude znít, nedostatek invence ale v tomto případě stejně vytknu - zábavy tu nepochybně mohlo být o dost víc.

Divím se tomu u každé výběrovky a podivím se i tentokrát. Proč tam sakra dávají jednu píseň dvakrát? Zvlášť v případě Kool And The Gang to naštve, vždyť kupříkladu "Celebration", snad nejznámější píseň této skvadry, jež by mohla v podání jiných rozhodně znít zajímavě (a na bestofce by neměla chybět), na "Reloaded" není! Nebylo by lepší vyhodit ty Atomic Kitten? Když ono je někdy holt důležitější, aby bylo z desky co zahrát v rádiích...

Abych to tedy shrnul. Repertoár Kool And The Gang neurazí nikoho, kdo si oblíbil sedmdesátá léta, a stejně tak neurazí ani tato deska, která se některými kusy navíc otevírá i dnešním přívržencům popu. Svěřit provařené pecky do rukou jiných je nápad dobrý, v případě "Reloaded" mi však přijde poněkud uspěchaná jak selekce interpretů, tak forma. Jde o další pokus vyždímat další peníze na dávno vyždímaném? Nevím. Přese všechna ta lákavá jména účinkujících i přes osobní sympatie vůči originálu ale nemohu prohlásit jinak, než že jde o takový nadprůměrný průměr, k čemuž se nevztahuje jiné hodnocení, než 7/10. "The Hits: Reloaded" vás možná zaujme, vaši pozornost chvíli udrží, ale spíše než aby si vás získalo, zaviní, že půjdete a oprášíte staré dobré Kool And The Gang.