Křest živého CD "Playlist" ve čtvrtek 3.6. v pražské Akropoli završil znovuobrození populární "kytarovky" Priessnitz. Koncert byl moc povedený, CD je také (o tom ale na jiném místě našeho webu). Následující den byl vyhrazen pro média, takže musicserver.cz nemohl chybět. Doufali jsme, že na nás budou kluci mít ještě náladu, po všech těch rozhovorech a prezentaci na Óčku. Měli, ke stolu v bageterii na Újezdě zasedli zpěvák a textař Jaromír Švejdík (Jaromír) a kytarista Petr Kružík (Petr), ostatní z kapely odpočívali na sluníčku venku. Nebavili jsme se jen o nové desce, ale i o jiných hudebních aktivitách těchto dvou členů kapely, možnosti prorazit se svou muzikou ve spojené Evropě, o comicsu o nádražákovi Aloisovi Nebelovi...

Ahoj, nejdříve gratulace ke včerejšímu koncertu, myslím, že se moc povedl. Co vy?

Petr+Jaromír: Díky. Taky si myslíme, že se povedl, byl nejlepší z těch tří, ten se měl nahrávat. Škoda, že tam včera nikdo nebyl s nějakým přístrojem.

A čím byl lepší, technicky nebo atmosférou?

Petr: Technicky určitě.
Jaromír: Kdyby tam byly zase mikrofony, tak bychom to určitě trochu zkazili. Takhle jsme už slavili.

Vy máte po tolika letech ještě trému?

Jaromír: Jasně, to je pokaždé stejné, i po těch letech. Jakmile se rozsvítí červené světýlko, je konec (smích).

Včera jste byli na pódiu bez hostů, jen ve čtyřech. Odešel Dušan Oravec, proč?

Petr+Jaromír: Žádné spory v tom nebyly. Už to bude skoro rok, odešel studovat do Brém klasickou kytaru, to co předtím studoval v Pardubicích. Má jiné priority, ke klasické kytaře má blíž než hrát s kapelou.

Budete pokračovat jen ve čtyřech?

Petr: Asi jo, jedině že bychom našli někoho, kdo by tomu mohl výrazně přidat.

Dušan také skládal, nebude chybět?

Jaromír: Dušan hlavně o kytaře přemýšlel, nehrál jen nějaké beglajty jako doplněk, byl, teda je, výjimečný muzikant.

Nebojíš se, Petře, že to bude zase jen na tobě?

Petr: Ne, dělal jsem to deset let, tak v tom budu pokračovat.
Jaromír: A hlavně sound je teď takový pročištěný, jednodušší a přitom soustředěnější. Soustředíme se víc na písničku, než na to, jestli je to dobře nebo špatně zahrané.

Před třemi roky jsi v našem rozhovoru říkal, že rozhodující je písnička, že docházíte k jednodušším aranžmá. Včera to bylo přitom hodně rockové.

Jaromír: To si neprotiřečí. Rock'n'roll je jedna z nejlepších forem písničky, když pomineme country, folk a tak. Když je dobrá písnička a je přitom zahraná syrově, funguje dvakrát tolik.

Blíží se léto, budete CD podporovat koncerty?

Jaromír: Hrajeme dost, nepamatuji si přesně kde všude, to má v hlavě basák. Hlavně tam chceme hrát písničky z toho CD. Lidi nám to pomáhali vybírat na internetu, podle mně je to dramaturgicky dobře vystavěné. Je to správně emotivní.

Lidi vybírali dle oblíbenosti, ale pořadí jste určovali vy?

Petr+Jaromír: Pořadí je hodně podle toho, jak jsme to hráli a taky producent Dušan Neuwerth si řekl svoje. Třeba "Ulice" u lidí nedopadla dobře, ale bylo to Dušanovo přání, my ji máme rádi. A hlavně vyšla dobře jako jedna z mála, kde je ta druhá kytara (Mouchova), v pohodě.

Obal desky je hodně minimalistický.

Jaromír: Chtěli jsme vystihnout atmosféru koncertu, když si to rozbalíš a pustíš si tu desku, abys byl trošku v obraze. Ještě k tomu má patřit klip z toho koncertu.

Ano, na CD měl být klip...

Jaromír: Byly nějaké technické problémy, takže se to nestihlo dát na CD. Zatím dokonce nevíme, zda na tom filmu něco vůbec bude, ale jestli jo, tak půjde klip do televize.

Jak jsem včera zachytil, hráli jste jednu nebo dvě nové věci. Chystáte novou desku nebo nechcete zahltit trh a necháte doznít ten záznam z koncertu.

Petr: Dvě. Chystá se, ale pomalu, ne že bychom nechtěli zahltit trh. Asi příští rok.

Z těch dvou koncertů se nahrálo víc skladeb, teď vychází jedno CD. Plánuje se druhé podle úspěchu prvního? Včera se zdálo, že to mělo velký úspěch.

Petr: Určitě bude záležet na prodeji toho prvního. Na koncertě to většinou má úspěch, ale teď záleží, kolik lidí si to koupí.

Na webu jsem se, Jaromíre, dozvěděl, že už delší dobu připravuješ nějaký sólový projekt, prý více elektronický.

Jaromír: On to není sólový projekt, to došlo k šumu. Děláme to s Dušanem Neuwerthem, jde o projekt Umakart, je to taková odpočinková záležitost. Každý máme svou "vážnou" kapelu, tohle děláme, když nám vybyde čas. Ale teď už nás honí termín, Escape to chce vydat. Takže tenhle měsíc by mě vyjít singl se čtyřmi remixy, na podzim by mělo vyjít regulérní album.

Co ty, Petře, máš taky nějaký podobný "úlet"?

Petr: Ani ne, dělám nějaké věci pro U-Bahn, Jardu Rudiše, jak nám včera předskakoval (a také uvádí koncertní desku - pozn. autora).

Čili to je jen tak pro radost, Priessnitz je pro peníze (smích).

Jaromír: (smích) Myslím, že U-Bahn vydělává víc než my, jezdí do Německa.

To mi připomíná - jak vidíte šanci Priessnitz na potenciální prosazení se venku? Jak vidíte přenositelnost, zpíváte česky, ale co samotná muzika?

Petr: Těžko. Takových kapel jsou desítky... Asi by to nikoho nezajímalo.
Jaromír: Možná by byla šance, jak se rozplýváme v té Evropě, že se lidi začnou zase víc zajímat o regionálnější záležitosti a zpětně o jazyk. Angličtina už lidi začíná unavovat. My jsme regionální kapela, z určitého místa, stavíme na tom. Mohlo by to fungovat, kdyby se to dobře odprezentovalo. Nerad bych šel vstříc tím, že bychom zpívali v angličtině nebo němčině. Šlo by to jako příklad, v jedné písničce, ale zatím jsme se o to nesnažili.
Petr: Ono to většinou nefunguje, když to předěláš do angličtiny. Znám kapely, které to tak udělaly, a zbyla půlka. Je to zvláštní, ale je to tak.

Speciálně u vás jsem myslel nechat si češtinu, šlo spíš o možnost prorazit muzikou samotnou a celkově kombinací muziky a "divného" jazyka. Nechcete to přece jen zkusit, abyste si mohli říct "udělali jsme to"?

Jaromír: Nějaké malé nabídky přicházejí z Německa, zase přes Jardu Rudiše, ale neočekáváme, že by se z toho zbláznili. Když jsme začínali, zkoušeli jsme Polsko, hráli v studentských klubech, na festivalu v Katovicích, mělo to jakýsi ohlas. Ale v dnešní době to musí být soustředěná záležitost, aby si toho někdo všimnul.
Petr: Nemůžeš tam vyjet a "jen" hrát.
Jaromír: Někdy stačí málo. Myslíme, že kolem sebe teď máme tým lidí, kteří by byli schopni něco s tím udělat. Nezávisí to moc na nás, my jsme ochotní někam jet. Spíš jestli lidi okolo nás jsou schopni bojovat za kapelu. To Polsko, Německo by klidně mohlo být. Dokážu si to představit, ale praktická realizace, no, nevím.

Co třeba Španělsko? Osobně mám trochu přehled a docela překvapivě tam moc dobrých věcí nemají, tam by byla šance. Taky jsou asi otevřenější vůči "divnému" jazyku a kultuře.

Jaromír: Španělsko by bylo fajn. Třeba s tím comicsem máme právě tam šanci, nějaká španělská agentka se o to hodně zajímá, i pro Portugalsko. Comics ze Sudet o nádražákovi, my jsme si říkali, koho to tam může zajímat, no a může (smích). Uvidíme, zítra nekončíme.

To je dobrá zpráva, minule v rozhovoru jsi ohledně budoucnosti kapely říkal, že se uvidí.

Petr: Před třema rokama to bylo spací období.
Jaromír: Dospěli jsme do stádia, kdy jedině cesta vpřed nás může zachránit. To CD nás hodně nabudilo. Tím, jak se nám spolupracovalo s Dušanem, ten zvuk... Petr: Dneska už ta technika je taková, že ti stačí počítač a dobrý zvukař.
Jaromír: Na tom CD jsme konečně takoví, jací jsme doopravdy. Koncert ukazuje, jak kapela hraje. Se šikovnými lidmi a technikou si můžeme dovolit věci, kde jsme dřív naráželi.

Ještě pohled zpět. Jak jste hodnotili remixovou desku ("Zorro remixes")?

Petr: Mně se to líbilo, není to dokonalé, ale je to hodně dobré. Mají jinou hlavu.
Jaromír: Jak říkám vždycky - muzika je jeden z mála oborů, kde se staří učí od mladých. Ukázali nám postupy, které by nás ani nenapadly. My vyrůstali na kytarách, nedokázali jsme si představit, že by se to dalo dělat v počítačích, spojovat nesmyslné zvuky.

Na novou desku dávat remix budete, nebo už to vidíte jako klišé?

Petr: Právě, je to už ohrané.
Jaromír: K Priessnitz se to moc nehodí. Měli by zůstat sví. V té době to bodlo, ale já to cítím, nevím, jak Petr jako muzikant, že moc bych té neosobní elektroniky nepoužíval.

Na to máš ten projekt... Jaromír: Tohle je parta, která zkouší ve zkušebně, a pak jde do studia. Druhá parta to dává do počítače, a potom se to musí naučit. Tu zkušenost nemám, ale docela se toho bojím.

Hodně klasická otázka - jaký máte princip spolupráce? Petr skládá skoro výlučně hudbu, Jarda texty. Co je dřív, dá se to říct?

Petr: Nejdřív přijdu z nějakými kytarovými nápady.
Jaromír: Přijde s nápadem nebo melodickou linkou, někdy ji tam vsazuju. Vyčíhávám atmosféru té písničky, nechám to zrát. Ale někdy se stane, že mám text hotový a sedne tam.
Petr: Přesně tak.

Přece jen se znáte nějaký pátek.

Jaromír: To se dělo od začátku. Třeba "Jaro" vzniklo tak, že jsem šel z mejdanu a napadlo mě to. Odpoledne jsem přišel na zkoušku, Petr měl připravenou tuhle písničku a bylo to za odpoledne hotové. A je to jedna z nejlepších skladeb, co jsme udělali. Dvanáct let stará.

K vašemu webu - konečně máte trochu reprezentativnější stránky, pořád tam ale jsou informační díry. Minule jsi říkal, že by tě bavilo na takových věcech dělat, ale že není moc času. Změnilo se něco?

Jaromír: Mně se ta strohost svým způsobem líbí, je to informativní, nikoho to neoslňuje. Dělá to náš fanoušek, za to jsme rádi. Je to z toho cítit, že to není profesionální.
Petr: Posíláme mu materiály, hlavně ty starší, on je nemá. Je to rozházený po lidech, něco jsme posháněli.
Jaromír: K2, náš basák, se o to začal trochu starat, takže hýbe se to dál, nestagnuje to.

A na konec, jak používáte internet, nebo přímo musicserver.cz?

Petr: Musím říct, že já moc ne. Sám připojení nemám, maximálně u našeho basáka. Moc v tom nejedu.
Jaromír: Protože pracuju přes internet, sjíždím internet i hudební servery dost. Na musicserveru jsem si zadal posílání zpráv o Priessnitz.

Díky moc za rozhovor, ať se vám daří.

Taky díky.