Pečlivému čtenáři musicserveru se prohlížení zmíněného webu vyplatí a občas se na něj usměje štěstí, jako na mne, když jsem minulý týden vyhrál volnou vstupenku na koncert britských Marillion, který se konal v sobotu 15. května v pražské Lucerně.

Než ale napíšu krátkou recenzi z akce samotné, je vhodné zavzpomínat na historii kapely, která u nás nebyla nikdy v popředí zájmu, a to i v době své největší slávy, tzn. v polovině 80. let (mj. i proto, že se jejich desky u nás daly sehnat obtížně a na stanici Hvězda nebo na Větrník je svazáci neprotlačili). Marillion ale patřili v Británii kdysi ke špičce a jejich tehdejší alba "Script For A Jester's Tear", "Misplaced Childhood" a další byly prostě vynikající. Ze začátku byli srovnáváni s ranou tvorbou Genesis (LP "Foxtrot"), dnes lze jen těžko odhadnout, jestli to mělo znamenat, že je kritika proto odsuzovala nebo jestli to měla být poklona. Rozhodně ale hráli styl hudby, který lze i dnes označit za inteligentní/art /prog rock, jak chcete, jinými slovy nebyla to jen partička hezkých kluků s hity. Po tom nejúspěšnějším období odešel z kapely ale skotský zpěvák Fish, který byl díky svému zvlášť zbarvenému hlasu a textařským schopnostem jejím tahounem. Krátce to vypadalo, že je proto s Marillion konec, Fishovi se na pár dalších let podařilo zajistit úspěšnou sólovou kariéru, zbytek Marillion ale nezahálel a nový frontman, ambiciózní Steve Hogharth, dal kapele druhý dech. Následná alba "Holidays In Eden" a "Season's End" sice přinesla několik komerčně úspěšných singlů, ale nová tvorba už nezasáhla tak velké množství publika jako dříve. Tehdy jsem také o Marillion ztratil zájem a v 90. letech si jen náhodou prohlížel v regálech hudebních obchodů jejich další CD, o kterých se ale nikde nepsalo a třeba "Anoraknophobia" mne odpuzovalo obalem, který až moc připomínal "South Park".

Marillion ale právě vydali nové album "Marbles" a jedou evropské turné. V Lucerně bylo dle mého odhadu asi dva tisíce lidí, pro které kapela hrála téměř tři hodiny, s krátkou přestávkou uprostřed. Jsem přesvědčen, že většina přítomných musela být délkou koncertu nadšena, můj problém spočíval v tom, že jsem poslední alba neznal, takže mi produkce splývala v jednolitý celek solidně zahraných, propracovaných skladeb, které táhl úžasný Hogarthův hlas. Fakt jsem nepoznal (s výjimkou poslední "Easter") jedinou písničku, takže výhru na musicserveru nemohu ocenit, jako kdybych vyhrál třeba lupen na Paula McCartneyho. V sále byla ale asi většina skalních přívrženců Marillion, kteří sledují skvěle dělané oficiální internetové stránky (marillion.com) a část z nich určitě vlastní speciální 2CD vydání "Marbles", které dostali všichni ti, kteří na vznik alba přispěli určitou částkou. Podobně vznikl i předcházející projekt, což členům kapely umožnilo zaplatit náklady následného amerického turné, akce kolem "Marbles" sponzoruje zase propagaci alba ve vybraných médiích, jinak je asi nelze protlačit.

Musím ještě zmínit odpoledne v pražském Bontonlandu, kde měla začít od 13.30 autogramiáda se všemi členy Marillion. Dorazil jsem právě z hlavního nádraží a usadil se na jednu židli u baru v podzemí megastoru. Nevraživě mne sledoval kvartet starších lidí a chlápek v umaštěné čepici Fekvence 1 na mne zavrčel, že oni taky jdou na tu podpisovku. Na fanoušky nevypadali, pochopil jsem ale, že jsem jim zabral místo v první řadě. O.K., přesunul jsem se dál a pozoroval další příchozí, tentokrát opravdové příznivce kapely, kteří třímali nejrůznější poklady své sbírky. Krátce nato skupina dorazila a věnovala se všem za všeobecného nadšení skoro hodinu. Ochotně se fotografovali a podepisovali na přání přítomných úplně všechno. Nejkrásnější dívka, kterou jsem tam potkal, věnovala zpěvákovi kytku, odměnou jí byla pusa a Steve Hogharth si konvalinky hned dal do kapsy košile a neustále se jimi kochal. Při odchodu se z boku nejistě přitočil dříve zmíněný drsňák v barvách F1 a ptá se mne: "A vy znáte ty marilijón?" Kývl jsem, že trochu ano, hned ke mně skočili ostatní z té povedené partičky a dychtivě se ptali: "A jak se jmenuje zpěvák a jak se to píše?" Nadiktoval jsem jim všechny údaje a oni mi za to prozradili své tajemství. Byli to totiž sběratelé podpisů a každý třímal v ruce silnou bichli. Jedné paní povídám zdvořile: "A mohl bych se podívat, koho všeho jste již ulovili?" Zvysoka si mne změřila a odsekla: "Právě jsem založila nový sešit, nic tam ještě nemám." A bylo to.

K doplnění celé story o Marillion u nás připomínám, že někdy v r. 89 naletěla jedna brněnská organizace SSM jistému L.S., který jim a Pragokoncertu nasliboval, že koncert Marillion (tehdy ještě s Fishem) zorganizuje, dokonce prodával vstupenky (na Dvořákově ulici v Brně seděl na skládací židli vedle přenosného CD přehrávače a působil jako zjevení - vstupenky byly zkrášleny britskou vlajkou a stály asi 150,-). Koupil jsem z fleku dvě a měl jsem zanedlouho štěstí, že mi esesmani peníze vrátili, protože to všechno byl podvod, lístků se sice prodaly tisíce, ale "moravský manager" se vypařil za kopečky. Marillion proto spatřili Hradčany až letos v květnu.

Marillion, Lucerna, Praha, 15.5.2004

Autorem článku je David Macků.