Zkuste na chvíli zapomenout na trapnou záležitost s padajícím kostýmem na Super Bowlu a následnou mediální paniku. Zkuste zapomenout na kruté rány osudu, které potkaly jejího podivínského bratra, někdejšího krále čehokoliv. Zkuste zapomenout na to, že Janet nevydala desku tři roky a vůbec o ní nebylo roky slyšet. Pokud to tedy alespoň trochu jde - dejte Janet šanci a poslouchejme její desku bez všeho balastu kolem, který nemá nic společného s její hudbou. Zkusil jsem to, opravdu jsem to zkusil. A výsledek? Čtěte dál.

Janet pracovala na "Damita Jo" dva roky. Sotva se vrátila z turné k albu "All For You", zamířila do studia. Usmířila si autorskou dvojici Jam & Lewis, kteří pro ni napsali její největší hity, pozvala do studia další hitmakery Dallase Austina a Babyface, hiphopového odborníka Scotta Scorche a hlavně producentskou hvězdu současnosti Kanye Westa. Bohudík, špičkoví (a drazí) producenti ale výborné album ještě nedělají. Futuristické beaty a baladické melodie musí držet pohromadě pěvecká osobnost. A fakt, že to na "Damita Jo" Janet prostě není, je největším překvapením desky. O jejím pěveckém výkonu se nedá říct křivé slovo, ale chybí tomu více života, nasazení, tah na bránu. Všechno se to ztrácí v možná až moc pečlivé producentské chemii a celé desce se pak stane to nejhorší - splyne do beztvaré hmoty bez jasného směřování.

Pokud nějaká skladba vyloženě vyčuhuje, pak jsou to silné produkce "All Nite" Jama & Lewise nebo Scorchova "Island Life". Někde mezi všemi těmi exkuzivními a určitě těžce zaplacenými beaty se ztrácí zpěvačka, která kdysi bořila žebříčky a posouvala R&B do nových končin (vzpomeňte na zásadní desku pro americkou klubovou kulturu "Rhythm Nation 1814" nebo "Control"). Pokud Janet opravdu zní sexy, tedy tak jak by asi ráda chtěla, je to snad jen v "Thinking Of My Ex", která nese rukopis Babyface, v druhé polovině desky. To už ale budete dokonale znudění velmi nemastným neslaným středem alba. Úvod desky obstarají rychlejší skladby - průměrná "Sexhibition" i překvapivě nevýrazné Westovy "Strawberry Bounce" a "My Baby". Pak přijde čas na balady. Jam & Lewis i Babyface se sice snažili, ale jedničkou je stejně "I Want You", ve které Kanye West sampluje stařičkou baladu "(They Long To Be) Close To You" The Carpenters. Výsledek je pak nebezpečně podobný staromilské baladě Alicie Keys, ovšem bez silného vokálu. V takovéto konkukrenci pak jako světlo v temnotách září na úplném konci "A Little While", elektrizující návrat do disca střiženého rockem z 80. let. Poté, co náhodou prosákla na internet (ovšemže, u Janet nikdy nevíte) a rádia ji ve velkém hrála v době "Nipplegate", stala se prvním singlem z desky. Je to bezpochyby povedený taneční kousek pro klubové posluchače, ale na Janet je trochu moc přímočarý a málo R&B. Jestli to má být vrchol desky, pak je to po čertech málo.

To, co jaksi ztratila v hlase, se Janet snaží dohnat v textech. Nekonečné litanie o sexu, svůdné exhibice, které si občas vypůjčí slogany z reklamy ("I want to spend some quality time with you") a jejichž vrcholem je předčítání různých pojmenování pro ženské pohlavní orgány v "Country" a refrén "Moist": "Boy, you're about to make the rain come down." (Nechávám bez překladu). Uf, tak to už je možná trochu moc. Tohle už není ani provokativní, to už je přímo hardcore. Chystá se snad zpěvačka vstoupit do pornoprůmyslu? Mimochodem, Janet bude za dva roky 40 let. To už je na sexuálního vampa trochu vysoký věk, nemyslíte? Co za dvacet let? Zatím žádné zpěvačce se nepodařilo zůstat na vrcholu jako sexy babička a pochybuji, že Janet by byla první. Provokace už od ní okopírovaly mladší zpěvačky, teď by to chtělo něco nového.

Jako kdyby se nečekaná "bezplatná reklamní kampaň" obrátila proti zpěvačce. Bídný prodej provází desku nejen v Americe, ale i v Evropě. "A Little While" vytěžilo z incidentu na Super Bowlu jen pozici 45. v Hot 100 Billboardu, načež se propadlo do zapomnění. Druhý singl "I Want You" je na tom ještě hůře a horko těžko bojuje o přízeň dramaturgů. Album samotné debutovalo na dvojce s nijak oslnivým prodejem. A shoduje se i kritika - průměrné album. Být nezajímavá, nudná, nebo dokonce průměrná, to je pro Janet ta nejhorší vizitka. "Damita Jo" nedostála očekáváním a stejně jako "All For You" je to deska vesměs bez chuti a zápachu. Škoda. Ve studiu sice byli správní kuchaři a vařili z těch nejlepších surovin, ale nějak to není ono.