Red Hot Chili Peppers to ve své hudební kariéře určitě neměli jednoduché. Ze začátku jejich eklektický mix funku, rapu, punku a rocku spolu s bláznivinami na pódiu (zdaleka nejen ty známé ponožky na penisech) oslovoval spíše undergroundové posluchače. Pomalé budování renomé a kariéry nepřežil kytarista Hillel Slovak, člověka, který (jak píše Flea v bookletu) měl enormní vliv na vytváření zvuku skupiny. Když se jim díky desce "Mother's Milk" podařilo připravit v roce 1991 půdu pro, z hlediska úspěšnosti průlomovou, vynikající desku "Blood Sugar Sex Magik", jejich další kytarista John Frusciante už v drogových problémech lítal taky. Ne že ti ostatní ne, ale on na tom byl nejhůř. V době, kdy bojoval se svými démony, nastoupil do rozjetého vlaku Dave Navarro z Jane's Addiction, který se s RHCP podílel na "One Hot Minute". Ale níže zmíněná chemie v RHCP úplně nefungovala a až s navrátivším se Frusciantem RHCP na deskách "Californication" a loňské "By The Way" nakročili k dalšímu úspěchu, tentokrát spíše u masovějšího publika.

Pro většinu čtenárů asi není nutné tady rozebírat kvality téhle kapely. Výše zmíněný hudební mix stále propracovávají, i když ubírají na funku a rapu a přidávají na melodičnosti (což se dá vzhledem ke stárnutí pochopit, na desce se dají dobře poznat starší funkovější kousky), patří v současnosti mezi největší z rockových kapel, také díky svým energickým koncertům. Nějak podvědomě je z jejich skladeb cítit (opět v bookletu zmiňovaná) zvláštní chemie mezi silnými individualitami a kvalitami členů kapely. Je trochu překvapivé, že kapela ještě oficiální výběrovou desku neměla, ačkoliv už hraje 20 let, snad právě u příležitosti tohoto výročí ji vydává teď (i když blížící se Vánoce také nelze opominout).

Výběr skladeb na kompilaci hitů je však u dobrých kapel vždy sázka do loterie a záleží, zda do něho má co říci kapela, nebo jen firma (jak to bylo v tomto případě, můžete zkusit vyhledat na oficiální stránkách kapely). Z tohoto hlediska je poctivější dát na kompilaci všechny singly a neřešit, co je "největší hit". Tady většina těch největších je, ale jiné docela nepochopitelně chybí a člověk se nemůže zbavit pocitu nerovnoměrnosti a zvláštního klíče pro výběr. Opravdového fanouška kapely nemůže potěšit, že se nevešla žádná skladba z prvních tří desek. Ano, i pro mě jsou na mnoha místech ne tak geniální jako jejich novější sestřičky, ale na prvním oficiálním výběru by pro získání celkového obrazu kapely prostě měly být zastoupeny, i když to nejsou v obchodním slova smyslu hity. Proč byla z "Mother's Milk" na disk zařazena pouze "Higher Ground" a ne třeba "Taste The Pain", mi také uniká. Naopak by se dala určitě oželet "Soul To Squeeze" ze soundtracku k filmu "Coneheads", na ní je zajímavé hlavně to, že jde o hodně jinou verzi "Under The Bridge". Ačkoliv se Flea v bookletu dušuje, jakým je Navarro kytaristou, dle mě neprávem (i když z hlediska prodejnosti ne) opomíjená "One Hot Minute" je oukropkem i tady, chybí minimálně "Aeroplane", ne-li ještě "Coffee Shop".

Místo na disku je tak nejvíc vyplněno skladbami z celkově výborných desek "Blood Sugar Sex Magik" a "Californication". Zatímco čtyři kousky z prvně jmenované jsou akorát (ale že takoví divoši začnou svou výběr zrovna klidnou "Under The Bridge"...), pět skladeb z předposlední desky je prostě příliš, přestože navíc chybí "Around The World". Firma/kapela byli rozumní u teprve loňské desky, když z ní zařadili pouze dvě skladby. Pokud jde o dvě novinky, nejsou rozhodně špatné, ale přesto si dovolím na Fleaovu řečnickou otázku z bookletu odpovědět, že k největším hitům kapely se řadit nebudou. Přestože jedou v liniích tvorby kapely, první "Fortune Faded" je trochu překvapivě spíše návratem do staršího období, je taková "neučesaná", bez chytlavého refrénu, zato s výraznou kytarou. V druhé, desku uzavírající "Save The Population", pokračují v duchu posledních dvou desek, i když Frusciante je v refrénu slyšet víc než kdy jindy.

RHCP mají na svém kontě několik opravdu nesmrtelných skladeb, ty na desce najdete a zbytek je více než dobrý, takže pro člověka, který je chce mít pohromadě, není příliš co řešit a tohle CD bude považovat za výborné. Opravdový fanoušek má jejich desky celé a mohlo by mu to být jedno, nicméně těžko ho minou úvahy o až přílišnému nadbíhání masovému vkusu a trhu a povzdechu, že deska mohla být ještě solidnější, že z "funkových mnichů" moc nezbylo. Ale na druhou stranu, pokud měli RHCP vliv na výběr obalu desky, prodejům jím rozhodně nepomohli, protože takhle hnusný se jen tak nevidí (a to je po obalu u "By The Way" co říci).

P.S.: I když vychází také speciální verze desky s bonusovým DVD s klipy, stejně mohla firma, když už nevyužila celé délky CD, připojit aspoň jeden klip, třeba k "By The Way", jeden z nejvtipnějších klipů hudební historie.