První deska kalifornských Trapt ukazuje, že melodický rock-metal stále láká nové a nové hudebníky. Na bezejmenném debutu se kvartet hlásí ke koloně vedené Papa Roach a Alien Ant Farm. Přestože tito mladíci nepřispěchali s nijak výjimečnou kolekcí, za pozornost nepochybně stojí.
Do Česka a potažmo do redakce musicserver.cz dorazila další tzv. nu-metalová partička.
Trapt se jmenují a jednomu by se až zamotala hlava z toho nepřeberného množství mladíků s kytarami a hodně naštvanými texty. Ani tito mezinárodní debutanti nijak výrazněji nepřekračují zaběhlé koleje stylu, přesto jejich eponymní album nelze šmahem shodit do propadliště dějin. Má totiž několik silných momentů, kvůli nimž stojí za vaši pozornost. Nejprve bychom si ale ve stručnosti měli říct něco málo o
Trapt, jelikož to je v tuzemském kontextu vskutku "bezejmenné" těleso.
Na začátku byli dva středoškolští spolužáci
Chris Brown a Peter Charell, kteří očarováni kouzly
Korn či
Soundgarden toužili po vlastní kapele. Sen se jim splnil v devadesátém sedmém, kdy k nim přibyl kytarista Simon Ormandy.
Trapt okamžitě vydali první demo a jali se objíždět možná i nemožná místa jižní Kalifornie, odkud všichni pocházeli. Časem si vybudovali solidní jméno, přišla ovšem maturita a studium na univerzitách. To byl pro kapelu test, setkávali se o víkendech a na vystupování vůbec mnoho času nezbývalo. Studia trio přestálo, vztah se nepokazil, naopak v jejich průběhu vypustili do světa další dvě dema. Co čert nechtěl, v roce 2000 si
Trapt všiml při jednom z koncertů kdosi od
Immortal. Ačkoli s touto firmou spolupráce nevyšla, s Warner Music už všechno šlapalo, jak mělo. Později se ještě přidal bubeník Aaron Montgomery a nic již nebránilo emisi skutečného debutu.
Jak již bylo řečeno výše, pro
Trapt byly rozhodující kytarové projekty, které do značné míry určily tvář dnešního metalu - grungeová vlna a pre-nu-metalovci. To je zřejmě důvod, proč byste u
Trapt marně hledali populární syntezátory, scratche a bůhví které všechny elektronické výpůjčky. Kvartet se spoléhá pouze na tradiční složení kytara-basa-buben a nutno dodat, že v rámci stylu už tato inklinace působí skoro překvapivě.
S těmi vzory se to má asi tak, že
Trapt souzní více s grungeovou muzikou. Jejich produkce není prostoupena toliko tajemností
Tool, údernou agresivitou
Slipknot, ani experimentální souhrou
Korn. Jejich osidla sahají více k
Alien Ant Farm,
Creed,
Incubus či
Papa Roach. Stejně jako tito i
Trapt se v textech neutápějí v přehnané expresivitě, soustředí se na všední problémy současných teenagerů, případně lidí nepříliš starších. Těm je totiž jejich hudba určena. Rytmika je výbušná, melodie výrazné, kytary přiměřeně ostré. Nejhodnotnější je první polovina desky, jejíž písně jsou střízlivě vyrovnány. Tím myslím nejen co se houpavé gradace týče, ale také vzájemného doplňování kytarových riffů s chytlavými refrény. To dokazují songy "Headstrong", "Made Of Glass", "These Walls" nebo "Still Frame".
Trapt stavějí na zklidněných slokách, občas vyplněných netradičním kytarovým motivem ("Headstrong"), které se vlévají do vzpurných vyřvávaček ústřední části skladby.
Dalo by se tyhle
Trapt snadno odsoudit, smést je ze stolu a poukázat na přílišnou podobnost s tucty jiných kapel. Někde je označili dokonce za plagiátory. Já bych k nim tak přísný nebyl. Ačkoli debut sotva lze označit za převratný,
Trapt na něm dokazují, že jsou přesně tím typem formace, která může v budoucnu překvapit. Jejich muzika není úplně pitomá, vědí přesně, jak zahrát ten svůj rock-grunge-metal, a vůbec se za to nestydí. Jen tak dál, trocha energického entuziasmu nikdy neuškodí!