S charitativními akcemi jako by se poslední dobou roztrhl pytel. Přispívá se na rozličné věci - peníze se vybírají na děti, na handicapované děti, na děti bez domova, na nemocné děti, na zvířátka, na postižená zvířátka (třeba povodněmi), na týraná zvířátka, na zvířátka bez domova (podobnost není čistě náhodná, zvířata jsou úplně stejně bezmocná jako děti a naši pomoc potřebují) a na spoustu dalších věcí. Téma nikterak veselé, ale bohužel čím dál více aktuální. Do stejné škatulky spadal i koncert pořádaný agenturou Nedomysleno, který se konal ve čtvrtek 6. listopadu v pražském Lucerna Music Baru a který jste mohli navštívit pod názvem "Vega 2003 - hvězda raketového typu". Akce volně navazovala na projekt z minulého roku, který měl stejný cíl, tedy podpořit handicapovanou část naší společnosti a který se loni konal na stejném místě pod názvem "Vega - hvězda roku 2002". I letos tedy došlo k hodnotnému propojení české rockové špičky s mentálně handicapovanými muzikanty, ze kterých se kapela Vega skládá. Pokud jste o tomhle unikátním souboru ještě neslyšeli, pak vězte, že není na české hudební scéně žádným nováčkem - formace vznikla už v roce 1993 v ústavu pro mentálně postižené ve Skalici u Litoměřic pod vedoucí rukou učitele hudby a současného kapelníka Vlastimila Baráka a na svém kontě má už spoustu vystoupení jak na festivalech, tak coby předkapela známějších skupin. Koncert volně souvisí také s turné Létající cirkus, v jehož rámci skupina Vega spolu s kapelami Hudba Praha, Divoký srdce, Echt! a Pospíšil & Zatloukal odehraje okolo patnácti koncertů v několika městech České republiky.

Začátek celé akce byl avízován na osmou hodinu večerní. Kdo přišel do Lucerna baru až na tuhle hodinu a bez předem zakoupené vstupenky za sto dvacet korun, měl zřejmě smůlu. Bylo beznadějně vyprodáno. V klubu bylo už od začátku našlapáno po strop, a to nejen obrazně - Lucerna Music Bar má totiž jako jeden z mála hudebních prostorů v patře příjemné balkónky. Ve čtvrtek si jich ovšem návštěvníci moc neužili, celé horní patro spolu s částí spodního patřilo takzvaným VIP návštěvníkům, obyčejný smrtelník se tak mohl pohybovat jen kolem parketu a pódia, kde už při zahájení koncertu těsně před čtvrt na devět bylo nevydýchatelné pařeniště. Moderátorská sestava večera - Jirka Macek alias Dean Reed a hudební skupina Tri duby - velice alternativně uvedla celý večer a první kapelu. Na můj vkus si celou dobu vedla až příliš alternativně. Tri duby všem ukázaly vrchol záměrného hudebního, potažmo moderátorského neumětelismu. Bohužel čeho je moc, toho je příliš, i když to tak vlastně chceme. V tomhle případě aktéři balancovali nad okrajem jámy z trapnosti. Někdo možná nad jejich vstupy slintal blahem, já tyhle pauzy využívala k přesunu z kotle, kde jsem fotila, na klidnější místa, kde jsem si psala poznámky. Hledáním vhodné pozice jsem bohužel promarnila i set první kapely, skvělých rómských Terne Čhave z Hradce Králové, které naštěstí znám i z jiných vystoupení, takže jsem jich nabažená. Svým setem úžasně naladili publikum a zahřáli pódium hlavní hvězdě večera - kapele Vega. Ta nastoupila vždycky po dvou peckách každé z kapel, aby společně odehráli jednu písničku a pak Vega dala pokaždé jednu vlastní.

Takhle se na pódiu vystřídali po Terne Čhave i s Lety mimo, Divokým srdcem a Janem Saharou Hedlem. Vystoupení posledně jmenovaného patřilo mezi ty slabší články večera. Jednak publikum bylo dost mladé, takže stárnoucí rocker, který celou dobu nesundal černé brýle a nastoupil na pódium jen s kytarou, aby odehrál dvě utahané písničky, ho zřejmě příliš nenadchl a nezachránila to ani rádoby vtipná Saharova poznámka, když si mezi písničkami měnil kytaru ("Já to dělám jako Keith Richards - co pecka, to kytara."). Že reakce na jeho vystoupení nebyly moc pozitivní, dokazují i útržky typu "to je jak vězeňský písničky" nebo "on má stejný brejle jako můj fotr", které jsem periferně vnímala mezi Saharovou relací a poměrně hlasitými dialogy v publiku. Tohle byla prostě dost nuda. Ale jen do chvíle, než opět nastoupila Vega ke společné písničce, která lidem vrátila vědomí a zase je nakopla "sahara hedl nesahara hedl". Možná i proto, že na pódiu už si pomalu chystal bicí Pítrs - bubeník z Vypsané fiXy, která byla dle reakce publika vedle Divokýho Billa a samozřejmě Vegy tím nejočekávanějším příspěvkem. Jejich vystoupení nezklamalo. Bylo jako vždycky nadupané a i Vega vypadala, že si společnou věc "1982" z repertoáru FiXy jaksepatří užívá. A o co publikum předešlého interpreta svojí reakcí znejistělo, o to fiXu utvrdilo v dojmu, že tohle je to ono. Jelikož se tady začalo o dost víc pařit, skákat a vůbec rozličnými způsoby dávat najevo, že je všechno v pohodě a že se tenhle večer už zase všem líbí, o to hůře se mi "pracovalo" a víc a víc ze mě teklo. Prostě "studna vyschla, pít, pít," takže jsem si přes ultra popíkovou věc Vegy nazvanou "Madona" (kterou ale hrozně roztomile a mile zazpíval kytarista a zpěvák Milan More) a set kapely Echt! dala občerstvovací pauzu u baru, abych se tak posílila na zlatý hřeb večera - Divokýha Billa. Tomu předcházela ještě jedna samostatná věc Vegy nazvaná "Epitaf", kterou si kapela ocejchovala jako "slizké funky" a která se mně osobně z jejich vlastního playlistu líbila asi nejvíc. Sborové zpěvy v ní signalizovaly, že Bill a bohužel i konec celého večera jsou na dosah. Mohl být o něco delší, ale z programu na poslední chvíli vypadlo vystoupení kapely Kryštof, jejíhož frontmana - herce Richarda Krajča - na poslední chvíli zřejmě odvolal Barrandov.

Uskákaní veselí Billové měli kotel ještě větší než fiXa, dokonce si na ně zapařilo i pár VIP hlav, které přepadávaly z balkónků. Zahrály se pecky "Znamení" a "Svatá pravda", společná s Vegou zazněla v nedávné době aktuální písnička "Bagdád". Přes rokenrolový přídavek "Rock skalickejch hochů" jsme se dostali do úplného finále, které znamenalo nejen pro Vegu osobně obrovský úspěch a jen pro Vegu taky potřebnou finanční injekci.

Výtěžek šel přímo skupině. Všechny zúčastněné kapely, ať už na mě působily jakkoli, hrály bez nároku na honorář a hlavně se rozhodly podpořit dobrou věc a to se vždycky cení. Chce se mi věřit, že agentura Nedomysleno, která pořádá i dnes už legendární charitativní festival Mezi ploty, není jedinou institucí, která dělá dobré skutky, a že se peníze z obdobných počinů dostanou vždycky tam, kam mají.

Z večera si každý musel nutně odnést mimo jiných dojmů jeden stejný pocit - ještě jsou věci, které mají smysl a které má cenu podporovat. A možná ještě něco - že Vega strčí do kapsy spoustu tuzemských hvězd, a to nejen po stránce hudební, ale hlavně té lidské. Takhle fajn a šťastné a bezprostřední lidi jsem už dlouho nezažila, věřte nebo ne.

Vega 2003, Lucerna Music Bar, Praha, 6.11.2003