Publikum rozehřál Thom Artway a rozhodně šlo o dobrou volbu. Zpěvák, který v září vydal své druhé album v češtině, odehrál se svou kapelou půlhodinový set. Až na výjimku - v podobě deset let starého hitu "I Have No Inspiration" - představil právě svou tvorbu v mateřštině. S obecenstvem se díky tomu lépe spojil a před písní "Na vlnách" mu již popřál vše nejlepší do nového roku.

"Ať jsou ty vaše vlny, po nichž se každý houpeme, nízké," řekl mile. Pozval také na svůj vlastní koncert v Lucerna Music Baru, který chystá na příští listopad. Jeho vystoupení fungovalo jako příjemná pozvánka.

Oděna v krásných modrých šatech a s vlnitými vlasy zahájila Kateřina Marie Tichá své vystoupení živelným songem "Metro" z jejího debutu "Sami". Díky kapele Bandjeez, s níž spojila cestu již před čtyřmi lety, zazněl tento kousek v ještě údernější verzi. Intenzitu písně navíc podtrhovala nejrůznější světla, která se za muzikanty nacházela.

Právě ta, společně s velkými obrazovkami nejčastěji promítající dění na pódiu, značila největší viditelnou změnu oproti vystoupením v menších prostorách. Projekce neodváděly pozornost, spíše podtrhovaly náladu samotných skladeb. Třeba během "Vlků" postupně dorůstal a následně zase odrůstal ve světelném kruhu Měsíc, při novince "Byt šestašedesát" na diváky pomrkávala červená koláž složená ze záběrů očí.

Prim však hrála lidskost, živočišnost a emoce. Ty se jedenatřicetiletá interpretka ani nesnažila zakrývat. "Já dostala za úkol si především užít, jak jsme tady všichni spolu. To je krása!" zaradovala se před vyprodaným universem. Jak večer pokračoval, viditelně sílilo i její dojetí, protože přítomní se na tklivé texty dokonale napojili.

Pomyslnou korunu všemu nasadil moment během přídavku "Budu tu", který tentokrát Kateřina věnovala svému přítomnému tatínkovi. Publikum totiž při prvním refrénu hromadně zvedlo nad hlavy papíry s úryvkem textu "Budu tu, chci, ať to víš". Není se co divit, že překvapené hudebnici v tu chvíli vhrkly slzy do očí.

I ona si však přichystala překvapení - zhruba ve třetině setlistu se přesunula na menší stage, nacházející se vzadu u zvukaře, a odehrála tam spíše minimalističtěji pojaté skladby. Hned první z nich, "Kolemjdoucí", zazpívala pouze za doprovodu kytary Matouše Rohovského. Až étericky vyzněla balada "Znova". Zatímco Pavel Sotoniak hrál na klávesy, přidal se v závěru ke Kateřině vokálně i zbytek kapely. Zamyšlení nad jiným životem díky tomu a efektivnímu, bodovému nasvícení jednotlivých účinkujících nabralo na mimořádné síle.

Neméně intenzivní moment nabídla také premiéra druhé novinky "Moje dlaň". Ta pojednává o chvílích, kdy je člověku tak krásně, že si připadá, jako by se vznášel. "Jako z čar na rukou můžu z té výšky číst, dolů se vrátím, až bude zase co říct," zaznělo v refrénu této emotivní písně. Její krásu ještě umocnila nejen přítomná dechová sekce a trio vokalistek, ale i instrumentální, gradující část v jejím závěru. Snad i jí se dostane studiové podoby.

To už se ale večer blížil ke svému konci. Došlo však ještě na minibloček skladeb Davida Stypky, kdy tradičně zazněly "Čaruj" a "Farmářům". Ty již delší dobu skvěle zapadají mezi Kateřinin repertoár a je moc dobře, že se na talentovaného, předčasně zesnulého zpěváka i takto vzpomíná. V závěru znějící kousky "Plamen" a "Zničená zem" jenom potvrdily, že Tichá už má také pár hitů, na které lidi slyší.

V našem rozhovoru, pořízeném krátce před vydáním alba "Plamen", Kateřina skromně prozradila, že by časem nějaký větší koncert ráda udělala, ale že cestu k němu bere po krůčcích. Zdá se, že toto byl ten správný čas. Společně s Bandjeez éru jejich prvního společného projektu totiž uzavřela nádherně. Tento večer ukázal, že dveře do větších sálů by jim měly být otevřené.