Michal Skořepa, stojící za mystickým alter egem Pan Lynx, si již debutovým albem tohoto projektu nastavil laťku ohromně vysoko. Jak jsem tehdy zmínil v redakční makrorecenzi: "'Kdo se bojí, musí do lesa' je silné a originální dílo s přesahem, až muzikální panoptikum s příběhem, kterých u nás nevzniklo mnoho."

Celá nahrávka tehdy držela pohromadě s takovou silou, že po jejím poslechu zůstával v místnosti zamlžený opar a posluchač se cítil parawolizovanej. Dnes mohu zopakovat, co jsem tehdy prohlásil: "Michale, vypustil jsi ze svého lesa zvíře, které se bude těžko chytat."

Debut v roce 2023 představoval tíživý koncept - vstoupit do sebe, do svého lesa, do krajiny za zrcadlem a nechat se vést cestou svých zákoutí mystickým imaginárním Panem Lynxem. Nešlo jen o texty a myšlenku; nutnost přemýšlet vyžadovala i perfekcionisticky provedená hudební produkce. Skořepa zde tvořil kompozice jako jakousi rockovou mnohovrstevnou symfonii, což jsem měl možnost pochopit i díky nahlédnutí do jeho tvůrčí dílny.

Zatímco prvotina pojednávala o cestě do hlubin sebe sama, novinka "Odvrácená strana lesa" na ni obsahově i hudebně logicky navazuje. Je to nekompromisní pohled do reality, silně ovlivněné zážitky z onoho vnitřního lesa - cesta skončila, ale otisk zůstal.

Už v rámci Skořepovy vlastní prezentace na jarním workshopu se tehdy objevila skladba "Strach je nejlepší kuchař", která svou nezvykle durovou, až optimistickou hudební linkou, nikoli textovou v refrénu, měla původně uzavírat celé dílo. Šlo by o skvělý katarzní konec... Kdyby!

A právě zde, v momentě opuštění hluboké temnoty skrze brány katedrály, začíná Odvrácená strana. První skladba, "Trenažer", okamžitě naznačuje, kam se nahrávka ubírá: brutální jízda z kopce, nebo do kopce? Vítejte v dualitě! První noty a texty okamžitě avizují rozkročení mezi dvěma světy - lesem a novou realitou.

Hudebně lze vnímat značné přitvrzení, kterému vévodí podladěné grungeové kytary. Jemné pomrknutí na předchozí nahrávku, a tedy onen propojující most mezi alby, zajišťuje všudypřítomný klavír, který dodává skladbám potřebnou hloubku a lehkost.

Opakující se motiv rozloženého akordu z "Cililynx" evokuje zvonící hranu. Táhne se celou kolekcí jako stříbrná nit a zároveň jako jakési memento. Pozor, Pan Lynx je tu, nezmizel! Pozoruje tě ze svého úkrytu.

Zpočátku působí jako průvodce, aby postupně nechal posluchače jít svojí cestou a připomněl mu odkazy na výlety do temnoty. "A jo... a Pupiku, když už seš tady, mám pro tebe takovou... novinku." Takový je úvod singlové a klipové skladby "Ty seš Ty!".

Nebyl by to však Michal Skořepa, kdyby si na příjemce nepřipravil speciální kompoziční zkoušky. Ačkoli převažuje moderní rock s kořeny v grungei, druhá řadovka neustále pulzuje v žánrových přeskocích. Příkladem budiž "Znesvěcenej svět", krásná, křehká kompozice, která rafinovaně koketuje s prvky progresivního rocku. "Kuku, Kuku!"

Skvělý a nečekaný předěl představuje miniatura "De to s tebou do kopce" s hostujícími Romanem Holým, Filipem Švamberou a Frankem Fišerem, kde dochází k hravé fúzi funku a metalu. Skořepa nahrál většinu nástrojů sám, včetně využití neobvyklých prvků jako cigar boxu ve skladbě "Tělo Těla".

Excelentní kytarové sólo v Kuchařovi obstaral Jan Lichtenberg, spoluhráč z doprovodné kapely. Naopak spolupráce s Markem Berem z dřívější skupiny Stroy se oživila v tracku "Třetí ucho".

"Asi ses přeslech, sebe a svůj křik...!"

Album neobsahuje slabé místo, ale je třeba vyzdvihnout dvě stěžejní skladby. Finále obstarává znamenitá, španělsko-etnickými rytmy obalená "Dokolazrození" za přispění Alaina Johannese, která nabízí zvukovou opulentnost s výtečným existenciálním textem. Celkově tvoří texty silnou stránku této kolekce

Absolutní poklona však autorovi patří za song "Plastosauři." Zde Michal Skořepa otevírá své srdce, nechává proudit čistou otcovskou lásku a současně ji propojuje se silnou vlnou nostalgie. Text i hudba v sobě nesou jak radost, tak i jistou bolest a melancholii pramenící z pomíjivosti času. Plastoví dinosauři či kovbojové pod postelí zůstávají osiřelí, ale ne zapomenutí.

Jedná se o dojemnou vzpomínku a pokus o přenesení rodičovské lásky na syna, snahu vrátit se k dávným hrám a rituálům z vlastního dětství. Emotivní závěr s prosbou "Míšo, obleč si to pyžamo s Želvama ninja..." funguje jako doznění, které dokonale uzavírá příběh o návratu do reality, kde se dospělá zkušenost propojuje s čistotou raných let.

Původně plánovaný katarzní závěr v podobě kousku "Strach je nejlepší kuchař" se tak nakonec přesouvá ve prospěch "Plastosaurů", kteří s imitovanými dětskými výbuchy na pusu, v jakési podobě beat boxu v rytmu skladby, fungují jako trefa do černého a dokonale uzavírají příběh o návratu do jinak vnímané reality.

Hudební dramatický koncept dělá z nahrávky "Odvrácená strana lesa" muziku, která není pro každého. Prolínají se zde vlivy pompézního, až teatrálního rocku ("Freddie byl vždycky svůj... Karel byl vždycky svůj") se silnými kořeny v grungei.

Temnotu a tíživý mlhavý opar sem tam pročísne čisté světlo progresivního rocku. Deska je natolik mnohovrstevnatá, že při každém poslechu zaznamenáte jednu z dalších fines, což svědčí o hodinách, dnech a měsících tvrdé dřiny, které Skořepa do dokonalé produkce vložil.

Už dlouho se mi nestalo, že bych si novinku pouštěl několikrát za sebou. V kontextu současné české rockové produkce toto dílo mnohonásobně převyšuje veškerou naši současnou tvorbu. Zasloužených 10/10. Bravo!

Mimochodem, celý příběh dvojalba se obloukem spojí a uzavře 16. března 2026 v pražském Lucerna Music Baru křtem vinylového vydání. Součástí této luxusní kolekce bude jak debut "Kdo se bojí, musí do lesa", tak recenzovaná novinka "Odvrácená strana lesa". To vše s bohatými ilustracemi od samotného autora. K posluchači se tak dostane ucelený komplet.