Pro spolupráci na šesté řadovce si Florence Welch zvolila velice zajímavá jména z Idles (kytarista Mark Bowen) a The National (kytarista Aaron Dessner). Oba zmínění se podíleli jak na produkci, tak na hudbě ve většině skladeb. V titulním tracku a v "Buckle" navíc hostuje také Mitski.

Právě mrazivou atmosférou pilotního singlu a titulní písně startuje i celá deska. Do zvuků kostelních varhan a sborů se postupně ozývají výkřiky. Příběh posedlosti, který propojuje hudební i duchovní extázi, vrcholí slovy: "Krev na pódiu / Ale jak tě mám opustit, když křičíš moje jméno?" Rozhodně se tento kousek zařadí mezi hity, které jen tak neopustí koncertní setlist.

Nezaostává ani následující "One Of The Greats", netypicky šestiminutová skladba. V ní autorka například zasazuje ránu mužské dominanci v hudebním průmyslu. "Musí být fajn být chlap a dělat nudnou hudbu jen proto, že můžeš," zpívá s jízlivým úšklebkem. A zdá se, že ostrá slova míří na konkrétní osobu. "Jsi můj druhý nejoblíbenější frontman," pronese s ironickým nádechem, aby vzápětí dodala: "Mohl bys mě mít, kdyby ses mě tolik nebál." Song hodně vystihuje myšlenku alba vypustit vše ven, bez jakýchkoliv zábran.

Mezi nejzajímavější momenty kolekce patří "The Old Religion". Postupně gradující skladbou provází smuteční klavír, ke kterému se postupně přidává až rituální bubnování. Florence zpívá o své ztrátě a o tom, jak těžké je být ženou, a postupně přechází až v hněv: "Už mě unavuje být opatrná / Už mě unavuje být nehybná / Dej mi něco, co můžu rozdrtit / Něco, co můžu zabít."

Podobně monumentální refrén přináší i "You Can Have It All". Naopak "Perfume And Milk" sníží intenzitu pomalým, rozvážně vybrnkávaným kytarovým doprovodem a klidnějším vokálem. Stejně umírněná je i "Buckle", píseň plná výčitek sobeckému milenci, který s ní zachází jen jako s "přezkou na svém opasku".

Aktuální studiovka Florence + The Machine nepřináší tolik jasných hitů jako předchozí počiny. Funguje spíše jako celek a nese s sebou stopy životní události, která frontwoman zasáhla v roce 2023. Po prodělaném mimoděložním těhotenství, které ji málem stálo život, je přirozené, že se začala intenzivně zabývat svým místem ve vesmíru, a to jako umělkyně i jako žena.

Florence se nikdy nebála jít s kůží na trh. Tentokrát však nachází hlubší spojení se svými vnitřními pocity a odhaluje je v celé své zranitelnosti.