"A teď je tu konečně kapela, která ještě není mrtvá!" Nějak takhle uvedl Zdeněk Suchý pražské Roe-Deer na trutnovském open-airu, aniž mohl tušit, jak - paradoxně - prorocky budou jeho slova znít jen o několik málo týdnů později. Jo jo, jedna z mála skutečných nadějí české scény prožívá posmrtné křeče. A to je škoda hlavně pro nás. Jednou z posledních příležitostí užít si Roe-Deer naživo bylo 30.10. v pražském klubu Roxy na společném koncertu se spřátelenými Southpaw. Slovo spřátelené je v tomto případě možná ještě slabé, protože zde existuje obrovská provázanost. Obě kapely jsou dost odlišné, přesto (nebo právě proto) se skvěle doplňují. Extrovertní versus introvertní. Excentričtí vyhopsanci versus zadumaní, statičtí melancholikové (alespoň na podiu). Společně se ale výrazně vymezují - ať už záměrně (Southpaw) nebo celkem nevědomky (Roe-Deer) - vůči zbytku české scény. A nemá to nic společného s angličtinou, kterou používají. Je to spíš o přístupu k hudbě, o vystupování, o lidech. V českém šoubizu tak trochu malý zázrak.

Protentokrát bylo rozhodnuto - na rozdíl třeba od společného pražského vystoupení v Akropoli -, že jako první vystoupí právě Roe-Deer. Dobrá volba, koncert tak měl přirozený vývoj a gradoval. Hrát se začalo nečekaně už ve tři čtvrtě na osm, kdy byl sál zaplněn jen částečně. Ten, kdo zaváhal a dorazil až (tradičně) kolem půl deváté, přišel o větší část setu srnčího bandu, který zahrál jakýsi mini průřez svými dvěma deskami. Mně osobně ale několik stěžejních písní vyloženě chybělo. Jen tak namátkou "Escape", "Marie", "Happy" (když už jsou to poslední koncerty...). Zajímavým zpestřením byla na druhé straně na přání zařazená "I Know" od světoběžníků Placebo. Zkuste si představit namísto "kňouravého" vokálu Briana Molka hlas Emy Brabcové... I z pozice obdivovatele této britské skupiny můžu prohlásit, že v podání Roe-Deer zněla "I Know" ještě mnohem lépe! Zajímavé a osvěžující. To, co trochu shazovalo vystoupení, byl špatný zvuk. Ten se o stěny Roxy tříštil takovým způsobem, že některé jemné melodické pasáže vyšly úplně naprázdno. Škoda. Kapela působila (kromě Emy) poněkud ospale a nezúčastněně, ale na to jsme si už u Roe-Deer zvykli. Shoegazing... Jenže ve světle nedávných událostí má tato "póza" svou logiku. Zakaboněný Šmity brousil povětšinou jen dvě struny své basovky, zachytit moment, kdy by se Filip Míšek podíval do publika, bylo taky uměním. To vše je ale vlastně vedlejší. Důležité je, že Roe-Deer zahráli dobrý koncert, ale částečně vinou překvapivě trochu vlažného publika (zmlsanci jedni!) to nebyl takový zážitek, na jaký jsme u této kapely zvyklí. Při závěrečné "End" už bylo publikum opravdu dost ztuhlé. Nakonec se však vše v dobré obrátilo, kapela dovedla koncert do vygradovaného finále a vysloužila si zasloužené ovace.

Krátká technicko - občerstvovací přestávka a už se na podium hrnuli nakažlivou energií nabití modelové Southpaw. Hned na začátek zařadili skvělou mně neznámou novinku, která naznačila, jakým směrem se pánové v nejbližší době budou zřejmě ubírat. Stručně řečeno - více kytar, přitom silná melodičnost zachována. Mimochodem Gregory Finnovi (v tričku Placebo "Sleeping With Ghosts") to s kytarou přes rameno "sluší" mnohem víc. Méně okázalých gest, více koncentrace. Skupina působí více semknutě a kompaktně. Gregory už na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hudba v hlavní roli, dalo by se říci.

Skupina prošla v poslední době několikerými změnami na postu bubeníka, proto jsem byl zvědavý, jak bude fungovat spolupráce s "nováčkem" Tomášem Konopkou. Vypadá to, že se konečně našel ten pravý. I složitější rytmické linky zněly dobře a hnaly kapelu vpřed. Southpaw zahráli nabušený a rychlý set sestavený převážně ze skladeb nového alba "Pleasure You Can Measure". Nejlepší momenty? Tradičně velkolepá "From The First Joint...", pro kapelu stěžejní "Magic Phonecall" nebo krásná "Goodbye Planet". Southpaw do toho šli s obrovskou dávkou entuziasmu, opravdu naplno! Svůj vztah k Roe-Deer pánové demonstrovali prostřednictvím jejich skladby "One", kterou zahráli v mírné úpravě a s obrovským nasazením dokonce dvakrát. Gregory sice na konci děkoval "dvornímu zvukaři" Šmitymu, ale ani napodruhé nebyl zvuk nic moc, zvlášť když se do toho kapela opřela trochu víc, nebylo vůbec snadné se v té zvukové - hlukové změti orientovat.

Nešlo sice o žádný knokaut, ale Southpaw tentokrát v pomyslném souboji s Roe-Deer vyhráli vysoko na body.

Roe-Deer + Southpaw, Roxy, Praha, 30.10.2003