Britské duo Erasure tvoří ex-Depešák Vince Clarke a zpěvák Andy Bell. Dali se dohromady v roce 1985 nejdříve jako jeden z dalších projektů Vince Clarka, ale skupina se vyvinula jako jeho největší úspěch, protože setrvala až dodnes. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby Vince zůstal s Depeche Mode, možná by byl více na očích, protože Erasure v současné době nejsou zrovna moc populární, ale my bychom přišli o řadu velkých hitů a spoustu desek se skvělou muzikou. Erasure jsou v muzice podstatně jinde než Depeche Mode, zůstali celou kariéru věrni rozumnému popu, písničkám, které jsou skoro vždycky o lásce, s chytlavými melodiemi, které se dobře pamatují a zpívají. V osmdesátých letech vydali Erasure několik úspěšných hitů, nicméně na výběru jsou i ty, co v hitparádě nezískaly nijak převratná místa, myslím však, že to při poslechu vůbec nepoznáte, naopak to výběr obohacuje.

Britský hudební trh je vrtkavý a záleží na momentální chuti gramofirem propagovat. Není už nijak zvláštní, když se tuctová skladba umístí na první příčce jen proto, že její interpret vypadá jako David Beckham, a kvalitní muzika se houpe někde na ocase žebříčku, pokud se vůbec umístí. Nepopřu, že Erasure jsou má oblíbená skupina, ale ani je tu nehodlám obhajovat, že tvoří extra kvalitní hudbu. Není to muzika špatná, má různé nálady a je lehce stravitelná, proč by ne, kdo říká, že náročné rockové opery jsou to nejlepší v hudbě. Každopádně, když tvrdím, že Erasure jsou médii i veřejností velmi opomíjená skupina, nejsem moc daleko od pravdy. Zatím jsem se nesetkala s mnoha lidmi, kteří by je znali a když ano, jsou to pamětníci (pardon, já vím, že čtyřícítka je zralý a nejlepší věk) a znají je hlavně z osmdesátek. To, že Erasure vydali pár dalších neméně kvalitních a dle mého subjektivního názoru ještě kvalitnějších alb i v devadesátých letech, si zřejmě uvědomuje jen málokdo. A to je právě ten rozdíl ve dvou bestofkách, které zatím vydali. "Pop! First Twenty Hits" je best of Erasure z osmdesátek a předvádí je ve světle populární diskotékové skupiny, zatímco recenzovaný výběr "Hits! The Very Best Of Erasure" - to jsou Erasure v celém svém komplexu.

Je pravda, že na nové výběrovce je mnoho písniček, které byly už na té minulé, ale jsou tak dobře promíchány s jinými, že nemáte pocit poslechu toho stejného. Já jsem měla k dispozici limitovanou edici, což je vážně bonus s velkým B. Druhé CD s megamixem má totiž skoro stejně dlouhou stopáž jako první, je pravda, že jsou tam úplně stejné písničky jako na prvním cédéčku, ovšem zase jsou tak zajímavě zmixované, že to zní jinak. Přiznám se, že při poslechu prvních pěti skladeb na bonusovém CD jsem měla obavu, že je to úplně zbytečné, protože se zrovna moc nelišily od původních verzí, ovšem taky jsem si říkala, možná je to lepší, než kdyby splnilo moje představy. Když slyším slovo mix, představím si okamžitě jednu velkou hmotu na pozadí s tepajícími beaty. Nicméně že skladby od "A Little Respect" trochu nabírají tempo, mě potěšilo. A není to hmota, kterou jsem si představovala. Každá skladba má svůj rytmus, všechny se rozhodně nesehrály v jedno tuc tuc tuc. Když je ta další pomalejší, pak se celý rytmus prostě zbrzdí. S efekty syntetizéru to zní zajímavě a hudba vás nijak neburcuje a ani neruší. Spíše bych celý mix brala jako poslechovou hudbu, jen občas to člověka vybídne se trochu zhoupnout do rytmu, což je pro pohodlné lidi jako jsem já tak akorát.

Možná budete mít po poslechu smíšené pocity, je tam skoro to samé jako na starém best of, a přitom to tak nezní, co si z toho tedy vzít. Když to budu příliš rozebírat, nakonec bych ještě došla k názoru, že deska není nic nového. Faktem je, že je to velmi dobře zamaskované a hlavní roli hraje dobrá mixáž. Nicméně nezapomeňte, že hovořím o limitované edici. Jak by dopadla recenze běžné verze, si netroufám odhadnout. Pokud rádi šetříte a koupě skladeb, které dávno znáte, vám připadá zbytečná, budiž. Ovšem fandy Erasure tenhle mix jistě potěší, i když už třeba mají ten starý, nové album nějak dokazuje, že Erasure pořád ještě existují. Docela dobře to může však být i prezentace pro nové fanoušky, kteří by se klidně s trochou propagace mohli najít. Výběr mapuje celou historii Erasure, začíná jedním z jejich prvních hitů "Oh L'Amour" (která vyšla znovu i jako singl v současné době, ovšem v českých rádiích zase nic), na výběru je ve třech různých verzích. Snad na ni Erasure kladou takový význam, protože byla jedna z prvních, přestože se neumístila zrovna vysoko. Ve vesele barevném bookletu (kdo tvrdí, že všechno musí být pohřební) jsou vyobrazena všechna jejich alba, kromě "ABBA Esque" (desky jen s coververzemi od ABBY), ovšem na výběru najdete hned tři písničky z něj. Mými největšími favority však zůstávají skladby jako "A Little Respect", "Always", krásná pomalá písnička "Stay With Me" a skladby z desky "Chorus".

Osobně proti pohodovým skladbám o lásce vůbec nic nemám a" Hits! The Very Best Of Erasure" se mi líbí, mám většinu jejich desek a myslím, že tohle je pěkné shrnutí. Jen ji nemohu objektivně hodnotit vyšším počtem bodů, protože to opravdu není nic nového. Jen mě napadá, když teď Erasure vydali best of a album "Other People's Songs" (ani ne rok staré) jen s covervezemi, doufám, že jim nedošly nápady. Neúspěch "Loveboat" je musel nejspíš pěkně zdeptat, podle mého názoru právě "Loveboat" je jedna z jejich lepších desek, a přesto nebyla hodnocena nijak pozitivně, tudíž nevím, co čekat příště. Určitě mi však tento výběr připadá jako důstojné uzavření jedné velké kapitoly. Doufejme, že i počátek nové.