The Naked Souls figurují - vedle Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here a Sebastians - mezi klíčovými kapelami domácí shoegazeové vlny. Tahle pětice zvládla se svou introvertní hudbou nejen plnit domácí kluby, ale také dokázala, že české skupiny patří do světového hudebního dění. A tak hrály v zahraničí a vystupovaly v pořadech slavné MTV.

Paradoxně je to ale v současné době s dostupností jejich nahrávek dost špatné. Pokud se nechcete vydat cestou prozkoumávání temných zákoutí YouTube, kde se stejně dočkáte jen mizerné kvality, má zvídavý posluchač smůlu. První vlaštovkou se může stát vydání nazvané "Reverb From The Depths", které dvě oficiální nahrávky The Naked Souls - tedy EP "Two And One" (1993) a dlouhohrající album "Shady Ways Anticlockwise" - rozprostřelo na dva modré a třemi sty kusy limitované vinyly.

Miloš Hroch v knize "Šeptej nahlas: Český shoegaze mezi Východem a Západem" cituje britského hudebního publicistu Simona Reynoldse: "Bezbřehé zvukové spektrum, v jehož rámci se pohybuje kytarový noise s přílivy frekvencí a šumícími aparáty, zaplaví smysly a dostane člověka do stavů mimo tělo." Těmito slovy popisuje něco, co nazval "oceánským rockem", a tato nálepka velmi případně sedí i na The Naked Souls. Ostatně, modré vinyly i do modra laděný přebal "Reverb From The Depths" k tomu jasně směřují.

V pouhých dvanácti písních buduje formace svůj snivý svět, v jehož jádru stojí paradox. Jako by nesmírně křehká, zastřená hudba skutečně zněla kdesi z podmořských hlubin. Vy ale při poslechu toužíte ji poslouchat pořádně nahlas. A když to uděláte, spustí se onen hypnotický aspekt a mocná hluková vlna vás pohltí a jemné kytarové linky, které onou masou prostupují, uhranou. Vokál Milana Šípa je výše posazený, téměř ženský, vzdáleně odosobněný, plný bolesti a jemnosti, ale zároveň místy rozpitý do nesrozumitelnosti.

Hudbou The Naked Souls občas zavlní post-rocková zamyšlená tklivost, do skladby "Victoria" prorazí kytary v duchu The Cure. Střídmá elektronika, která se do zvuku kapely prodrala na jediném albu "Shady Ways Anticlockwise", přidává na atmosféře a hutné, nicméně z podstaty povznášející hudbě přimalovává temnější podtóny. Muzika se drží v jednotném tempu, ale s ohledem na rozsah přehnaně monotónně nepůsobí, jakkoliv jistého recyklování, zejména ve zpěvových linkách, se dočkáme. To ale patří k věci.

Zasněná mládež ve vytahaných svetrech, s očima přibitýma k podlaze a baterii kytarových efektů objevovala na přelomu osmdesátých a devadesátých let novou emocionalitu. A nezáleželo na tom, jestli to bylo na Západě, nebo na Východě. Shoegaze se stal symptomem tohoto hledání a v domácím případě mostem ke svobodě. The Naked Souls se konečně dočkali odpovídající časové kapsle, která jejich nepříliš obsáhlou tvorbu shrnuje.

V post-covidové době, která zase přeje melancholickému introvertnímu snění, působí jejich hudba stále velmi aktuálně. Stopy po devadesátkách netřeba hledat, The Naked Souls patřili na tehdejší klubovou scénu a stejně rezonují i nyní. Je dobře, že jsou zase k dispozici - a na vinylu, který ve svém revivalu odráží touhu po hudbě ve fyzickém formátu. Jen trochu zamrzí, že se o to musel postarat americký label. O domácí shoegazeové stříbro...