Podtitul knihy - "Český shoegaze mezi Východem a Západem" - to vystihuje velmi přesně. Jména, o kterých tu je řeč, totiž jako první dokázala přirozeně překlenout zhroucenou železnou oponu. Marně přemýšlím, zda se v následujících letech nějakému domácímu interpretovi, přesněji skupině interpretů, podařil takový úspěch.

Domácí kapely tehdy zněly na MTV, v rozhlasové show Johna Peela na britské BBC, vydávaly je britské labely. A přitom byl jejich vzestup tak rychlý. Hvězdy Toyen, Ecstasy of St. Theresa (v původní shoegazové inkarnaci, k níž se Jan P. Muchow nikdy nevrátil), Here, The Naked Souls (na snímku nahoře) a Sebastians rychle zazářily - a stejně rychle pohasly. Zůstaly po nich jen nahrávky a takřka legendární příběhy pevně spjaté s hektickou dobou první poloviny devadesátých let.

Miloš Hroch je ročník 1989. To mu dává jedinečnou možnost zaujmout dobově nezatížený přístup užaslého objevitele a toto nadšení s lehkostí přenášet na čtenáře. Vyprávění v jednotlivých kapitolách soustředí na výše jmenované formace, pouze k Ecstasy of St. Theresa se vrací vícekrát. A je to právě vidění Svaté Terezy, teda slavné Berniniho sochy, které "Šeptej nahlas" coby klíčový koncept onoho extatického vytržení otevírá.

Odehrávají se před námi příběhy hudby a jejích tvůrců, objevování nových výrazových prostředků i zrání těch kluků a holek, kteří vyrůstali na Východě, ale našel si je Západ. Zároveň se vše odehrává v kontextu britské shoegazeové scény a jejího překotného vývoje a postupného rozpouštění a mizení - aby vše chytlo nový dech s covidem, který celý svět uzavřel do vlastních světů.

Autor spojuje akademickou pečlivost s hlubokým osobním zaujetím. Přiznává, že se shoegazem se zpočátku míjel, působil na něj jako póza bez hlubšího smyslu . Ale nakonec kouzlu zasněných vokálů a hutných stěn z kytarového hluku podlehl. A jak současnost ukazuje, není sám. Knihou "Šeptej nahlas" ta osobní rovina nenápadně protéká - nejvýraznější je v úvodu a v závěru -, samotné příběhy domácí shoegazeové pětice ale příliš nezatěžuje.

Miloš Hroch samotné nahrávky neinterpretuje, neanalyzuje texty, nehodnotí. Mnohem podstatnější jsou pro něj samotní protagonisté. Intepretaci písní nechává na čtenáři, nevnucuje mu pocity, jaké mají při poslechu cítit. Jak v textu mnohokrát zazní, shoegaze představuje hudbu nepřenositelných pocitů. Kniha otevírá snový svět, pohybovat se v něm ale musí vnímající sám.

Grafická podoba "Šeptej nahlas" souzní s obsahem, každou kapitolu uvádí fotografie dotyčné kapely i drobný úryvek z jejího písňového textu. Celkově působí typografie vzdušně - odsazení odstavců přidává na stránky dost otevřeného prostoru. Zamrzí několik editorských nedorazů, nicméně nejedná se o nic skutečně zásadního. Navíc - informační nasycenost přirozeně prolnutá s osobní zaujatostí autora všechny případné neduhy bohatě vyváží.

"Šeptej nahlas - Český shoegaze mezi Východem a Západem" je badatelsky cenným střípkem v mozaice průzkumu kulturně-společenského světa devadesátých let, v němž máme stále co objevovat. Miloš Hroch se věnuje tématu, které dosud zůstávalo mimo hlavní proud zájmu - a přitom jde v domácím kontextu o mimořádně specifický a jedinečný fenomén.