Funk to v českém prostředí nikdy neměl jednoduché - dosud zůstává spíše na okraji širšího zájmu posluchačstva. Kool & the Gang si však i po dekádách zachovali punc legend, především díky řadě nadčasových hitů, z nichž dodnes čerpají. Smutnou skutečností ale zůstává, že z původní početné sestavy už zbyl na pódiu jediný zakládající člen: čtyřiasedmdesátiletý baskytarista Robert "Kool" Bell.

Ostatní hudebníci, včetně zpěváka Shawna McQuillera, který kapelu doprovází už od roku 1991 a nahradil proslulého Jamese "JT" Taylora, plnili funkci nájemných muzikantů. Mnozí diváci si obměn dost možná ani nevšimli - současná sestava totiž působila jako dokonale sladěný celek.

Funkovému seskupení předskakovala česká formace MYDY v čele se zpěvačkou Žofií Dařbujánovou. Vystoupení mělo sice drive, ale bohužel ho sráželo nekvalitní ozvučení. Jakmile se na scéně objevili hlavní tahouni večera, zlepšila se naštěstí i akustika sálu.

Téměř zaplněné O2 universum bouřlivě přivítalo slavnou skupinu přesně o půl deváté večerní. Zhruba stominutový set zahájil medailonek, který připomněl klíčové momenty její dlouholeté kariéry. Po otvíráku "Open Sesame", známého z filmového trháku "Horečka sobotní noci" s Johnem Travoltou, který zahráli pouze doprovodní muzikanti, vstoupil na pódium zpěvák Shawn McQuiller a za velkého aplausu uvedl Roberta "Kool" Bella.

Bell jakožto jediný původní člen Kool & the Gang se - navzdory svému výjimečnému postavení - do popředí příliš nestavěl. Většinu koncertu strávil nenápadně po boku ostatních hudebníků - zřejmě v duchu tradice baskytaristů, kteří obvykle zůstávají v ústraní.

Alfou a omegou celého večera se staly dobře známé melodie. Kapela vsadila na jistotu a nabídla průřez tím nejlepším ze své zlaté éry sedmdesátých a osmdesátých let. Hity jako "Fresh", "Misled" či "Too Hot" rozhýbaly návštěvníky show přesně, jak se od funkové ikony očekávalo. Nechyběly ani filmové klasiky - dravá "Jungle Boogie" z "Pulp Fiction" či hypnotická "Summer Madness" z "Rockyho".

Píseň "Ladies' Night" potěšila (nejen) dámy a prostor dostala i romantická "Cherish", při níž McQuillera na chvíli vystřídal jeho mladší kolega Walt Anderson. Finále patřilo té největší klasice - bez "Celebration" si to lze představit jen stěží. Oslavná hymna rozpoutala v publiku čirou radost, jež se proměnila ve sborový zpěv v celém sále.

Kool & the Gang sice prošli řadou personálních změn, ale svůj charakteristický groove neztratili. Stále umějí strhnout fanoušky svou energií, rytmem a lehkostí, s jakou jejich hity kralovaly éteru v sedmdesátých a osmdesátých letech. Diváci se po celý večer excelentně bavili - zpívali, tančili a odcházeli viditelně spokojení. Legendární formace tak potvrdila, že i po letech dokáže nabídnout poctivou show, která baví. A to je možná důležitější než nostalgie.