O téhle skupině se už loni v létě mluvilo jako o jedné z nadějí české rockové scény. "Hraczki rulez!" četl jsem kdesi na zdi. Jsou skutečně spásou domácí hudby? Oni se tak určitě necítí. Prý je baví dělat si legraci, hrát si se styly a vůbec tropit si z lidí šprťouchlata. Více v našem rozhovoru.
© Luboš Kreč / MusicServer.cz "Já bych tam ten funk vůbec nedával. Vždyť to je v jedný písničce!" Tak reagoval poněkud podrážděně kytarista Tomáš "Dar Es Salaam", když jsem skupinu
Hraczki nazval funk-rockovou. A nebyl jsem jediný, koho toto spojení napadlo. Vždyť kytar prolínajících se s houpavými, skoro tanečními rytmy je na jejich debutové desce "Ža-ba" víc než dost.
"Ale jo, ta inspirace tam je," oponoval mu zpěvák Pavel "Casperro".
"Když my jsme tak strašně odlišní, že bych to vůbec neškatulkoval," zakončil krátkou hádku Tomáš. Ale nebojte, náš rozhovor v Rock Café měl spíše humorný, než-li intelektuálský ráz...
V recenzi desky "Ža-ba", kterou napsal kolega Světlík, je vám mírnou cestou vytknuto, že se příliš zaměřujete na humor. Proč jste tak vtipní, napadne člověka automaticky?P: Rozhodně to není nějakej vtip na sílu, že bychom se ho tam snažili vměstnat za každou cenu. Viděl bych to tak, že je to daný stylem života uvnitř té kapely jako takové. Tady by si ovšem měl vzít slovo Tomáš, aby řekl, jak to vůbec s kapelou doposud bylo.
Tomáši, do toho! T: My jsme začínali jako crossoverová kapela. Byli jsme hrozně hustá, tvrdá kapela a snažili jsme se to nějak odlehčit. Nejdřív jsme na postu zpěváka měli holku, která to svým hlasem dost zlehčovala. V kapele bylo několik lidí různýho věku, zaměření, čímž vznikal také zvláštní druh humoru. A vyvrcholením toho humoru byl příchod kabaretiéra
(zpěvák Pavel "Casperro" - pozn.red.) do kapely. On o některých věcech uvažuje úplně zcestně a tím jsme se začali humoru ještě více věnovat. Ale jakmile přišel tento obličej (ukazuje přes stůl na Pavla), který nelze nikam zařadit, je jako Pavel Liška nebo
Karel Zich vyložený popař, jsme se museli změnit. Začali jsme využívat samply a on navíc prvního půl roku zpíval jenom svahilsky. Když jsem zjistil, o čem vlastně zpíval, zhrozil jsem se (smích).
Ale zdá se, že se to nakonec uchytilo. T: Ano. Dále jsme to rozvíjeli a teď jsme v tom mistři. Na nejbližší dobu chystáme sepsání a uveřejnění uměleckého programu, za kterým si rozhodně stojíme! (smích) -
(rozhovor vznikl v první polovině října - pozn. red.) My jsme například udělali písničku "Pocta Zdeňku Srstkovi aneb psí serenáda", a to je ten náš humor.
P: Já bych jen doplnil, že kapela
Hraczki se rekrutovala ze skupiny Janiny hraczki, jmenovala se podle zpěvačky Jany. Já je tehdy neznal. Když ona odešla, kapela dělala konkurz na post zpěvačky a já tam v různých ženských převlecích chodil. Jim se žádná z těch zpěvaček nelíbila a já na ně udělal nejlepší dojem. Asi kvůli obličeji (smích).
T: On má totiž takovou krásnou slovanskou tvář a navíc dobře zvládá jak pohybový, tak mluvený projev.
P: Já jsem jim rovnou řekl, že nebudu zpěvákem, ale že přicházím jako kabaretiér, takže budu zpívat, tančit, mluvit a bavit lidi. Jasně jsem jim vysvětlil, že cesta k úspěchu, jehož chceme dosáhnout, a my chceme prodávat spousty desek a mít spousty peněz, vede pouze tehdy, když budeme dělat to, co lidí baví. A proto jsme to nasměrovali tímto směrem.
Teď mě napadá, jak jsi se vlastně dostal, Pavle, na ten konkurz, když jsi kapelu ani neznal? P: Já jsem si chodil kupovat desky do jednoho bazaru, kam tehdy někdo z kapely přinesl nálepku, že skupina hledá zpěvačku. Tož jsem tam zašel, říkal jsem si, že chlapce trochu rozptýlím ze zdlouhavého vybírání zpěvaček a předvedu jim něco z malého kabaretu.
Texty píšeš ty, Pavle. Je to dřina, anebo ti naopak tahle práce plyne pod rukou jedna báseň? T: Ono když se mu podíváš na tvář, tak si uvědomíš, že ten se s tím ani potit nemůže. Píše rovnou to, co mu slina přinese na jazyk. Navíc častokrát to je vyloženě zvukomalebné, takže já ho podezřívám, že mu víc záleží na rýmech.
P: Ono to většinou vzniklo tak, že jsem ty písničky nejdřív zpíval svahilsky, protože jsem netušil, jaké tam byly například zpěvové linky předtím. Jednou jsem zkusil textovat samostatně, ale jim se to nelíbilo, tak jsme to vyřešili jinak - hledal jsem co nejbližší česká synonyma. Dokonce u "Kecám" jsem ani nemusel nic překládat, protože jsem původně v refrénu brmlal normální českou větu:
"Ven tudy lez šatama mol." T: Původně v tom refrénu zpíval:
"Kabanos s cibuló, větrník se soló, snídáme rádi uzený sýr." Pak jsme to ovšem změnili.
P: Já mám skutečně hrozně rád hru se slovy a texty, jaký máme my, mě skutečně baví dávat dohromady.
Jaké si kladete ambice na českém trhu? P: Já z té desky mám radost, protože nejenom hezky vypadá, ale také hezky hraje. To, čím můžeme lidi oslovit, je náš styl humoru a vůbec skutečnost, že ta deska je trochu jiná, než co je zvykem tady u nás. Pro někoho to je nezkousnutelný, pro jiného naopak.
Kolikrát se vám stalo, že publikum nepochopilo vaši show nebo vaše texty? T: Když jsme jednou hráli na Slovensku na nějakém punkovém festivalu před Slobodnou Európou, punkáči na nás z publika řvali:
"Zahrajte klud!" My tomu nejdřív nerozuměli, ale když se to stupňovalo, pomalu nám to docházelo. (smích)
P: Teprve teď si fanoušci můžou skutečně koncerty užít, protože naše předešlé demo, které mimochodem nějaká internetová firma prodává za deset euro a my z toho pochopitelně nic nemáme (smích), vyšlo bez textové přílohy. Vcelku často se tak stává, že lidé až po přečtení bookletu zjistí, o čem vlastně zpíváme. Ale že by nám někde dávali najevo nějaký nesouhlas, to si nevybavuju.
T: No, když si v Rožnově pod Radhoštěm pozdravil lidi slovy
"Ahoj, Hradiště!" , dávali nevoli najevo docela vydatně (smích).
Měli jste ihned jasno v tom, že deska se bude jmenovat "Ža-ba"?T: Za náš první honorář, což bylo v devadesátým osmým v Trnavě, jsme si na benzínce koupili takovou malou žábu na ruku. Od té doby nás ta žába provází. A jednoho kamaráda dcera měla takovou plyšovou hračku, kterou jsem donesl a řekl, že by byla pěkná na obal desky. No a vzhledem k tomu, že máme i písničku "Ža-ba", jsme to dali dohromady.
Když byste se podívali na ten váš funk-rockový háv... T: Proč funk-rockový?
Řekl bys funk-metalový?T: Já bych tam ten funk vůbec nedával (podrážděně).
Proč? Vždyť ta houpavá inspirace je evidentní. T: To tam je snad v jedný písničce. Funkovejch kapel je teď spousta, funk je hrozně populární, my takoví nejsme. Vždyť jsi nás živě viděl.
Živě je věc jedna, na desce ovšem slyším funkové rezonance. P: Máš pravdu, ta inspirace tam je, v několika písničkách to určitě je slyšet.
T: Já bych to neškatulkoval. My tím, jak jsme strašně odlišní, nikam nezapadáme. My si prostě hrajeme se styly.
Abychom to dokončili - máte nějaký speciální recept, jak skládat natolik různorodou muziku? P: My děláme jednou za čas soustředění, kam Tomáš coby takřka výlučný autor hudby přinese melodické motivy, a my potom dotvoříme celé písničky. Inspiraci ovšem sbíráme průběžně během roku, a když nás něco napadne, snažíme se to zapamatovat. Což je většinou problém (smích).
Na co se můžou fandové v nejbližší době těšit? P: My bychom chtěli tu desku pokřtít na několika koncertech. V Praze budeme křtít tady v Rock Café 11. listopadu. Budeme potom ještě křtít v Břeclavi, v Brně a rádi bychom i v Plzni.
© facebook interpreta Co se vaší prezentace týče, docela by mě zajímalo, jak se to má s vašimi internetovými stránkami? T: Od 10. října budou spuštěny naše nové stránky
www.hraczki.cz, které lépe korespondují s dnešní podobou kapely, než tomu bylo u těch předchozích.
P: Vůbec internet je doslova božský médium, protože se o nás mohou dozvědět lidé, kteří nás vůbec neznají.
Znáte musicserver.cz? P: Známe. Máme tam pěknou recenzi.
Děkuji za rozhovor.