Comeback legendárních Sex Pistols se ovšem rodil v bolestech, které způsobil spor mezi zpěvákem Johnnym Rottenem a zbytkem kapely, tedy Stevem Jonesem, Paulem Cookem a Glenem Matlockem. V roce 2021 totiž Rotten, ke své veliké nelibosti, prohrál soudní spor se zbytkem sestavy, jehož předmětem byla Rottenova snaha zakázat použití písní Sex Pistols v chystaném seriálu mapujícím historii skupiny.

Dalším hřebíčkem do rakve vztahů bývalých spoluhráčů bylo angažování Franka Cartera pro tři koncerty konané za účelem sbírky na kultovní londýnskou Bush Hall. A jelikož se jim společné vystupování zalíbilo, rozhodli se v letošním roce vyjet na turné, jehož zastávkou byl i hradecký Rock for People. O několik týdnů později do Královéhradeckého kraje přijede i samotný Rotten, a to na festival v Trutnově se svou partou Public Image Ltd.

Oproti předchozímu dni se plocha pod pódiem zaplňovala pomaleji a i pár minut před zahájením bylo možné se prodrat až do prvních řad. Ale zatímco Slipknot dlouhodobě přiživují zájem o svou hudbu, na Sex Pistols se mnoho přítomných přišlo podívat ze zvědavosti či jakési vnitřní nutnosti kapelu prostě jen spatřit.

Asi bylo zřejmé, že formace nepřiveze nijak epickou show, bylo by to i v rozporu s její podstatou. Nicméně obrovské pódium hlavní stage úsporné rozmístění instrumentů pohltilo a pánové, kteří se po většinu koncertu jen pohupovali v bocích, se na něm ztráceli.

Pozornost od počátku tak poutal Carter, který ale pravidelně připomínal divákům, že na pódiu jsou přece Sex Pistols. I těmito upomínkami tak vlastně zahajoval jakousi muzejní prohlídku.

Během úvodních skladeb jsme si za zády kapely mohli třeba prohlédnout sérii fotek reflektující, jak vypadal Paul Cook ve čtyřech letech nebo Steve Jones v osmi. Pak spoustu dalších dobových záznamů z koncertů víceméně zcela ignorujících Rottena. Jeho osobu raději nahrazovali fotkami Cartera. Ostatně historii píšou vítězové, tedy držitelé jména Sex Pistols.

Své jediné album "Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols" z roku 1977 přehrála skupina celé. Navíc zazněly dva covery. Ten od The Stooges "No Fun" byl rozplizlý a nepovedený. Navíc během něho si Carter dělal fotky se spoluhráči a jen tak umocňoval pocit, že jsou tu jen za výstavní exponáty.

"My Way" od francouzského zpěváka Claude Françoise byla funkčnější, nejdříve zahraná jako balada, později překlopená do punkového rytmu a docela slušně vytvořila půdu pro závěrečný hit "Anarchy in the U.K.", na který ostatně všichni čekali.

Celý set ale potvrzoval dojem, že pánům v důchodovém věku, kteří působili, že šli zrovna okolo, už jejich punkovým hymnám posluchač moc nevěří. Ostatně refrén "No Future" v tomto kontextu dává zcela jiný rozměr.

Na druhou stranu není možné to hudebníkům zazlívat. Chtěli si zahrát své skladby z mládí, oživit slavnou značku a okusit velká pódia. Carter navíc dobře pracuje s publikem a povedlo se mu rozdmýchat slušné circle pity i se svézt po rukou diváků. Děkujeme, že jsme Sex Pistols mohli vidět, ale jednou to asi stačilo.