Muzikál "Galileo", nový singl pro rádia "Závoj mlhy", nová edice alba "Dotyky snu", pokračování turné a ukončení muzikálu "Johanka z Arku", to jsou aktivity, které v závěru roku čekají Petra Muka. Nová edice již zmíněné desky vyšla 14. října, najdete na ní bonusový singl se třemi remixy. Proto jsem se s Petrem Mukem setkal v jedné kavárně poblíž divadla Kalich, abychom vše probrali. Během hovoru vyplavalo na povrch několik zajímavostí, týkající se plánů do budoucna, ale zavzpomínali jsme i na časy již skoro dávné, které pokryl závoj vzpomínek. Neopomenul jsem se ani zeptat na vystoupení v rámci festivalu Stodola Michala Tučného a jak se mu třeba pozdávají sólové aktivity členů Depeche Mode, odpovědi hledejte v následujícím rozhovoru.

Deska "Dotyky snu" vyšla již před rokem, jak se na ni koukáte takto s odstupem času?

Jak se na ni dívám? Když už dojde k tomu, že si album pustím z nějakého důvodu, u všech alb zjišťuji, že většinou poslouchám druhou polovinu. První polovina projde skrze média, hodně písní hrajeme na vystoupeních a on potom člověk snadno zapomene, co vlastně složil pro tu druhou část, jak ty skladby vypadají, a asi bych ani nebyl schopen je u klavíru nebo na kytaru zahrát, protože už dávno nevím, jak se harmonicky stvořily.

Takže je to záměr, že nyní na singlu vychází "Závoj mlhy", píseň, která je právě v druhé polovině "Dotyků snu"?

Ta je z druhé poloviny a je to píseň, na kterou hodně sázíme. Protože mám pocit, že se Honzovi Dvořákovi podařilo napsat skvělý text a refrénu dát dobrý slogan. Paradoxně jsem zrovna tento refrén dokončil, co se týče linky zpěvu, když jsem jel po svahu na vleku nahoru na sjezdovku. Vše jsem měl již hotové, zbýval mi jen náběh refrénu, nápad se mi natolik zalíbil, že jsem rychle odjel stranou a tam jsem si to v klidu donazpíval do diktafonu v mém mobilním telefonu. Myslím, že na podzim je to ideální song jakožto podzimní singl, a já si jej na koncertech hodně rád zazpívám.

Když se tak dívám na všechna alba, na prvních dvou máte své tři texty a na posledním jen jeden, rozšíříte pole působnosti i v této oblasti nebo budete sázet na osvědčená jména, jako jsou Honza Dvořák nebo Petr Hons?

Jestliže přijdu na to, že není téma, o kterým bych chtěl zpívat, psát text sám sobě, tak se do toho nepouštím a necháváme to běžet přirozenou cestou a mnohdy na těch textech pracujeme všichni tři. Ve finále pak sáhneme po jedné verzi. Někdy je nechám inspirovat jen hudbou, ale většinou se spolu bavíme, jak na tom právě jsme, kde se nacházíme v životě, v jakém je kdo rozpoložení, tedy hlavně já. Před natáčením téhle desky jsme byli u nás na chatě na Lipně, seděli jsme v takové zátoce, která je krásná, romantická. Když bylo chladněji, sedli jsme do jedné salaše a já si vybavoval momenty, které jsem prožil za poslední dva roky, čím jsem prošel a o čem bych chtěl zpívat, ale zároveň aby to bylo věrohodné a aby to bylo o mně. Proto jsme zvolili tuto cestu. Text Petra Honse k "Průzorům očí" je skvostný, škoda, že není tolik peněz, mám totiž jasnou představu, jak by vypadal videoklip. Natočil bych jej v nějakém zastaralém zámku, kde by se s každým krokem zvedal prach a byl by zde obrovský ples, třeba na Krumlovském zámku. Mrzí mě to, že to nebudu moci zrealizovat. Proto jsme tuto píseň zařadili na začátek našich koncertů. Ona je to docela hlasově exponovaná píseň, ale je naléhavá a silná. Co se týče třeba "Něžných doteků", tam jsem vycházel z jednoho nádherného, skoro až eroticky-sexuálně laděného zážitku, ale o tom je život. Prostě je to jedna velká součást života člověka a po jedné krásně prožité noci to ze mě vypadlo a neměl jsem potřebu cokoliv měnit.

Téma lásky je nekonečné, dá se o něm zpívat na mnoho způsobů, ale studnice nápadů jednoho dne může vyschnout, co v takovém případě?

Nebudu asi nikdy zpívat o politice, i když na mé první sólovce jsme trochu rýpali do ekologického stavu světa a tak dále. Jednou za čas se do něčeho takového pustíme. Podle mého jsou ale základní hnací motory života opravdu hlavně mezilidské vztahy. Díky mezilidským vztahům jsem šťastný nebo smutný, bez lásky, milování se a sexuálního ohně by život nebyl naplněný. Děsím se toho momentu, až jednou oheň uhasne, ale podle rad starších a zkušenějších prý konečně budu mít čas a moci v klidu číst knížky. Někdy dochází ke krizím, rozchodům, rozvodům, to ke vztahům taky bohužel patří. Někdy to může vypadat, jak to známe i z bible, že jde jen o milostnou píseň, jako je třeba Šalamounova "Píseň písní", ale když nad ní člověk popřemýšlí a důkladně si přečte komentáře, vidí v tom spojitosti s tím, co je nad námi, jde o náš vztah k transcendentnu. Já jsem se rozhodl toto téma tabulizovat v rozhovorech, ale jak Petr Hons, tak Honza Dvořák vědí, jak na tom jsem a duchovní přesah v našich písních stále zůstává. Někdy má člověk pochybnosti, co nás na onom světě čeká, máme z toho obavu, ale dokud to neprožijeme, nebudeme si jisti.

Vraťme se však k "Dotykům snu", kde je též instrumentálka "Chiemi", na které se spolupodílel Heinz Senn. Jak k této spolupráci došlo a jak se vám s ním pracovalo?

Já jsem vždycky chtěl něco podobného natočit, já mám etnickou a indickou hudbu rád. Kamarádi mě s ním seznámili a mě napadlo ho pozvat na natáčení. On se objevil v Praze, zajamovali jsme si u mě doma a pro mě to bylo obrovské souznění. Heinz byl v Indii, Japonsku a Afganistánu, navštěvoval různé sitárové školy. Já jsem mu přehrál zpomalený motiv z "Temného kruhu" a on pak improvizoval. Potom jsme s Michalem Šetkou vybrali nejlepší pasáže, a tak vznikla "Chiemi", kterou jsme pojmenovali podle jména manželky Heinze, ona je napůl Thajka a Japonka, doma nám uvařila něco dobrého, zameditovali jsme si v rámci improvizace a ve studiu pokračovali v nahrávání. V závěru jsme nechali Heinze volně improvizovat a posléze z toho materiálu Michal dotočil druhou instrumentálku, kterou jsme na albu ukryli jako bonus a ti posluchači, kteří budou chtít si ji najít, si ji najdou a vyposlechnou. Myslím, že je to velice příjemná změna a zpestření na mém albu.

Když poslouchám každé vaše album, připadá mi, že každé je jiné. První deska byla taková kytarová pohoda, "Jizvy lásky" bylo hodně o hitech a "Dotyky snu" jsou hodně procítěná deska. Budete v tomto směru pokračovat nebo zvolíte jiný směr?

Tohle nejsem nikdy schopný říct, nevím, co ze mě teď vypadne. Od té doby, co jsem dotočil tohle album, jsem si poznamenal jen jeden nápad. Když dokončím desku, mám všeho plný zuby a nejsem schopen vzít do ruky kytaru, sednout ke klavíru a něco složit. Kytaru beru do rukou jen tehdy, když připravujeme nebo jedeme turné. Ale u klavíru jsem dlouho neseděl a myslím, že přichází doba, abych pozval pana Fučíka, aby to mé křídlo naladil. Leden, únor, březen bude ten moment, kdy něco začne vznikat. Teď dokončíme turné a kolotoč okolo promoaktivit, ale z jakých pramenů budu čerpat, to nevím, na novém albu může být úplně cokoliv.

Nyní vychází nová verze alba a singl "Závoj mlhy", co nejen na fanoušky na těchto nosičích čeká?

My jsme se snažili pro tuto desku a na promo pro rádia připravit na singly odlišné verze. Zrychlená verze "Něžným dotykům" jen prospěla a mnoho našich posluchačů se nemůže k těmto verzím nijak dostat. Proto jsme nachystali mini singl, který bude zabalen v papíru a přibalen k albu "Dotyky snu", cena zůstane stejná. Budou tam právě "Něžné dotyky", dance verze "Když někoho máš", kterou hrála některá rádia, a potom nová verze "Závoje mlhy". Tu jsme přemíchali, změnili rytmus, dotočili vokály a celkově jsme si s touto verzí hodně pohráli v době, než jsme vyrazili na první část turné. Těším se, až ji budeme hrát naživo.

V závěru roku pojedete druhou část turné, budou nějaké zásadní změny oproti původní podobě koncertů?

My jsme objeli osmadvacet měst a teď pojedeme do dalších jedenácti, kde lidé neměli možnost vidět naši show. Takže žádné velké změny nebudou, naše show je vždy dotáhnutá do posledního puntíku. Snad jen Karel Deniš vybral novou muziku, která se pouští před začátkem koncertu. Na jaře jsme pouštěli písně od skupiny Laibach s protiválečným tématem, protože jaro v Iráku bylo závažné a mnoho lidí si ani neuvědomilo, co jsme tím chtěli říct. Před koncertem hraje hudba, která postupně sílí, my potom dostáváme signál vysílačkami a jdeme na scénu. Jelikož využíváme magneťák, který má osm stop, na kterém jsou zaznamenány předtáčky, time kód, na kterém je zavěšen chod světel, jsou tam hudební spojky mezi skladbami, tempo skladeb, bubeník tam má klik, podle kterého hraje a jakmile se vše spustí, všichni musí být na svém místě, protože se koncert nedá již zastavit. Koncert má svou psychologickou křivku, výstavbu, uprostřed tato křivka padá a následně graduje do finále, kdy zazní "Zrcadlo". Jediná změna, která se odehraje v Lucerně, na kterou se hodně těšíme, je, že jsem si tam jako hosta pozval Sabinu Laurinovou. Když jsem vstoupil do "Galilea", poznal jsem mnoho činoherců, nový okruh lidí a se Sabinou se mi hodně dobře hraje, tak jsem ji požádal, aby se mnou vystoupila. Zazpíváme spolu duet z muzikálu, pak Sabina zazpívá jednu svou píseň.

Zmínil jste muzikál "Galileo", jak se vám v něm hraje?

Všechno to je trochu jinak, ale o tom to je a to je to, co mě na tom těší a baví. Myslím, že se Jankovi povedla skvělá práce, udělal velký krok dopředu. Pod režijním vedením Cabana, ve spolupráci s Jankem Ledeckým vzniklo dílo muzikálového formátu. Martin Kunžák skvěle rozaranžoval hudbu, "Hamlet" byl oproti tomu klipový. Tohle je něco, co má obrovskou návaznost, scéna za scénou, velký emotivní milostný příběh, tragické momenty plus odvolání, kterým muzikál vrcholí, a hlavně je v divadle skvělá parta lidí. Jsem strašně moc rád, že jsem tuto nabídku dostal a nic jiného si přibírat nechci, i když nějaké nabídky byly. Několikrát jsem hrál "Johanku" na Slovensku, poslední vystoupení máme v Košicích 22./23.12.2003. "Johanek" odehraji jen pár, protože nemám tolik času, ale nechci tuto loď opustit. Strávil jsem s "Johankou" tři nádherné roky a chtěl bych zůstat až do konce.

V létě jste vystoupil na festivalu Stodola Michala Tučného, líbilo se vám v Hošticích u Volyně?

Mě překvapilo, kolik lidí tam chodí a jak jsou ve velký pohodě. Kromě toho, že vypískali Janu Koubkovou, která jim sáhla na jejich "...deset deka, dvacet deka...", kterou zarapovala a všichni z toho byli v rozpacích. Lidé jsou strašně vstřícní, otevření a milí. Našel jsem si nádhernou píseň "Jak chcete žít bez koní", kterou si, myslím, že se mi ten večer povedlo hodně dobře zazpívat. Kluci z kapely, kteří se pohybovali mezi publikem, mi pak říkali, že to hodně lidí postavilo na nohy a někteří uronili slzu. Ta písnička je nádherná, má svou naléhavost a já jsem se toho bál. Měli jsme tam odpoledne svůj blok, padesátiminutový a ten taky přijali skvěle. Odjížděl jsem odtamtud s opravdu krásnými pocity.

Teď je hodně v módě vydávat DVDčka, nechystáte též něco podobného?

O DVD se uvažuje příští rok, ale nebude koncertní. Ono to vyžaduje hodně práce, vzpomínám jsi, když jsme točili koncert Oceánu nebo Shalomu pro televizi, kolik času jsme pak strávili ve studiu, je to náročné a ani na to nejsou peníze. DVD bude o klipech a o záběrech z koncertů, které budou v bonusech. "Závoj mlhy" má koncertní videoklip, ten by se měl brzy objevit v televizi. Jinak vím o dvou černých videokazetách, jak z minulého tak z letošního turné. Letošní koncert z Brumlovky je dokonce na DVD, ale jsou to černoty.

Vrátil bych se trochu v historii. Na první desce vám pomáhal Jiří Vatka, který obnovil svůj projekt Nsonic, slyšel jste novou desku "Glimmer"?

Neslyšel jsem ji, pouštěl mi určitý věci, ale nevím, jestli je tam dal. Vím, že tam chtěl mít nějakou předělávku od Mission. Uvažovali jsme jednu dobu o tom, že tam přijdou věci, které jsme dělali spolu, ale neměl jsem tolik času, dlužím mu to, ale myslím, že k tomu asi nikdy nedojde a nezrealizujeme to. Jirka mi na mém prvním sólovém albu hodně pomohl s programmingem, který dříve dělal Petr Kučera. Některé motivy jsme nahrávali na mini kytaru do kompjůtru a Jirka měl pak hodně práce, aby opravil moje chyby.

V našem prvním rozhovoru jsem se ptal, s kým byste chtěl koncertovat. Novou desku mají venku Camouflage, jmenuje se "Sensor", co třeba s nimi?

Camouflage? Od momentu, co to album vyšlo, hrálo v mém autě ve velkých rotacích. Mrzí mě, že zítra nemohu jet na koncert do Drážďan, protože hraju "Galilea". Janek Ledecký je v Americe, Filip Blažek má divadlo a já tedy nemohu odjet. Mrzí mě to, protože mě Camouflage baví tím, jak skvěle brakují Depeche Mode. Oni se k tomu vždycky přiznávali, protože jsou fanoušci, tak jako já. Mám rád všechny současné desky muzikantů z osmdesátých let, ať už to jsou Erasure, sólovky Goreho, Gahana nebo Simple Minds, U2, Cure, vždy se těším na jejich nové desky a jsem za ně rád. Teďka mě překvapil Beck, budu si ho muset někde sehnat. A taky bych chtěl začít sledovat, co se děje. Teď se objevuje hodně skvělé hudby a já jsem na to za poslední tři roky neměl čas, ve chvíli, kdy dokončíme tento kolotoč, to budu muset dohnat.

Zmínil jste sólová alba Martina Goreho a Davea Gahana, které se vám více pozdává?

To se vůbec nedá porovnávat, já doufám, že se brzy sejdou, protože hlavní síla v nich je, když pracují spolu. Snad jsou pryč ty mediálně špinavé přestřelky, že to byl jen určitý reklamní tah a že Gahan ze sebe spláchnul všechno, co ho tížilo, a že pochopí, že brzy přijde doba jejich návratu. Těžko se to dá posoudit, Gahanova je autorská, Gore už složil tolik písní, že si může dovolit natočit desku coververzí. Je to spíše o chuti, pocitech a o daném momentu, někdy si chci pustit Goreho, někdy Gahana a naopak. Dostali jsme nabídku, abychom hráli před Gahanem v Bratislavě, ale ta moje zaneprázdněnost nedovolí, aby se to povedlo, a naše show potřebuje hodně techniky, což nejsme schopni zvládnout, je to nad naše síly, aby to dopadlo z našeho pohledu dobře. Chtěl jsem jet na Martina do Kolína, to by mě hodně zajímalo, ale mám jen piráty z koncertů Gahana a aspoň mohu porovnat studiovou nahrávku s živou a vyslechnout, jak si naživo pohrál s věcma od Depeche Mode.

Minule jsem se též ptal na váš vztah k internetu. Po vydání rozhovoru se ozvala jedna fanynka, že by vám ráda prostřednictvím mailu poděkovala. Změnilo se v něco v tomto směru?

Dochází k tomu, že Míša Suchá, která nám dělá obaly alb a webové stránky společně s manažerem Richardem Dušákem a Karlem Denišem, teď oživí mé stránky do takového rozměru, že bude více komunikace mezi mnou a fanoušky. Budou tam fotky pro novináře a fanoušky, všechny novinky, zlepší se design stránek a změní se vlastně celá technologie. Míša Suchá mi občas přeposílá dotazy, názory a já se budu snažit jednou za čas na ně odpovědět, poděkovat prostřednictvím tohoto webu.

Co byste závěrem vzkázal fanouškům, další plány?

Já jsem velice spokojen s tím, co se podařilo, myslím, že se od prvního alba udělal hodně velký kus práce. Máme novou základnu posluchačů a ti nás mají rádi. Koncerty byly úžasné, nádherné, pro mě je to vždy svátek, není to pro nás byznys. Bylo to velké úsilí, dřina, ale jsem šťastný, koncerty si užíváme, je v tom radost z hraní. Těším se na těch jedenáct koncertů a na Lucernu, kam doufám, že přijde hodně lidí. Pro fanoušky pak na příští léto chystáme sadu speciálních koncertů se stávajícím programem, který možná vylepšíme a objedeme s ním několik hradů po republice na různých místech, což by mohlo být krásný. Dodnes mám před očima koncert Shalomu v Levicích nebo Oceánu v Plasech v klášteře a láká mě něco podobného opět udělat. Toto bych chtěl vzkázat fanouškům!

Díky za rozhovor a ať se chystané plány podaří naplnit!