Belgičtí indie rockeři Balthazar už zase pauzírují. Zatímco Maarten Devoldere se věnuje své bokovce Warhaus, druhá ústřední postava skupiny, Jinte Deprez, si buduje jméno pod pseudonymem J. Bernardt. S tímto projektem a druhou deskou v kapse se hudebník vrátil do Prahy. Předskakoval Jonas De Kesel.
Live: J. Bernardt
místo: Futurum Music Bar, Praha
datum: 8. prosince 2024
support: Jonas De Kesel
setlist: Contigo, I'm The Ghost You Forgot, The Remedy, Calm Down, The Other Man, Matter Of Time, Left Bathroom Sink, Running Days, Taxi, The Question, Keeps Going On, Wicked Streets, Mayday Call, Last Waltz, Don't Get Me Wrong, Free
Oblíbení
Balthazar ještě ani nestihli oslovit všechny fanoušky indie rocku svou kouzelnou muzikou a už si opět vybírají pauzu na neurčito. Jinte Deprez pod pseudonymem
J. Bernardt však po první sólovce "Running Days", na níž míchal pop, r'n'b, soul a především elektroniku, na nástupci opět zatočil žánrovým kormidlem.
Zamířil u toho k retro muzice plné přednahraných smyčců, kde už to vypadá, že ve svém letošním Spofity Wrapped bude mít především
Nicka Cavea a poslední alba
Arctic Monkeys. V Praze s dalšími třemi spoluhráči odstartoval svůj koncert - stejně jako všechny ostatní evropské štace - dost možná nejvíc vypovídající skladbou o jeho aktuálním rozpoložení, tedy "Contigo". Titulnímu kusu jeho druhé studiovky přihlížel zhruba ze dvou třetin naplněný klub.
Písně v pomalém či středním tempu tvořily kontrast ke spíše svižnějšímu indierockovému základu známému od mateřské skupiny, tu a tam se ale k moci dostala i dynamičtější pasáž. Byl to případ třeba třetího a čtvrtého songu v pořadí. Velká škoda, že si J. Bernardt zatím asi nemůže dovolit plnohodnotnou kapelu, která by jeho bohatý, vrstevnatý zvuk plný okouzlujících detailů prodala divákům i naživo.
Aktuální řadovka "Contigo" se totiž především kvůli němu řadí k nejlepším albovým počinům letošního roku. Kytara, basa, bicí a klávesy prostě nabídly zejména při srovnání s uvedenými vzory v Praze příliš málo. Zmíněné smyčce a další důležité detaily už jely z podkresu.
Kvarteto toho mnoho nenapovídalo a i na stagei se spíš jen tak pohupovalo ze strany na stranu. O co statičtější ale koncert zůstal, tím spíš si hrál s kontrasty. Přechody od tichých, až šeptajícich momentů k celokapelnímu zvuku a občasnému křiku ukazovaly, že emoce z projevu J. Bernardta nikam nezmizely. A čím dál v programu jsme se dostávali, tím spíš se frontman uvolnil a dal jim průchod. Tempo a tlak se uvolnily až u novinky "Keeps Going On", kde si muzikanti i lehce zajamovali.
Následující "Wicked Streets" ale zaburácela klubem tak, až málem omítka padala ze stěn. Stroboskopy jely naplno, výkony uskupení připomínaly spíš jakýsi tribální rituál, v jehož opakujícím se vzorci bylo tak snadné se krásně ztratit. Vrchol večera. Koncert ukončila skladba "Free" mající v sobě poetiku spaghetti westernů a odkaz díla Ennia Morriconeho. Krásná tečka.
Co se dál bude dít s Balthazar, jejich zpěvák s hlubokým hlasem a málem až britským přízvukem v našem hlavním městě nenaznačil. Ovšem kdyby Nick Cave či
Alex Turner hledali předskokany na své příští turné, o jednom kandidátovi bychom věděli.