Aby také ano, když tahle uskupení vás zkrátka na chvíli vezmou do svého světa, plného radosti, humoru a skvělého muzikantství. Hudba má odvádět od starostí všedního dne a tady to platí měrou vrchovatou. Folková scéna je totiž speciální i vztahy mezi interprety, které často pojí společné veselé historky, ale také si dokážou v nouzi pomoct slovem i činem.

Tady vůbec nezáleželo na tom, kdo půjde hrát první. Obě skupiny dostaly stejný časový prostor a ve svých závěrečných skladbách se na pódiu vždycky navzájem doplnily. Jedinou nevýhodou prvních vystupujících byl fakt, že už nemohli zareagovat na průpovídky nástupců. A že jsme jich slyšeli požehnaně. Prim přesto samozřejmě hrála muzika, která v podání Marien i Epydemye umí být veselá, pohodová a protkaná příjemnými vzpomínkami, ale dokáže také brnknout na struny citu a nostalgie.

Obě formace spojuje i naděje, kterou Marien dokonce přímo vetknuli do názvu ještě čerstvé nahrávky "Světla je víc...". Možná si to nechtějí přiznat, ale právě oni v současnosti platí za vlajkovou loď českého folku. Ti, kteří se nechali inspirovat všemi Spirituál kvintety, Nedvědy, bratry Ryvolovými a dalšími, se pomalu, ale jistě sami stávají vzory pro další generaci, jejíž umění mohou návštěvníci Prázdnin v Telči na různých scénách také v hojné míře obdivovat.

Ale vraťme se na nádvoří zámku v Telči, na kterém se na rozdíl od deštěm skrápěného vystoupení Hradišťanu a MDŽ předchozího večera lidé mačkali. Scházet se ve frontě začali už téměř dvě hodiny před začátkem prvního setu. Marien vypadali po dovolené ještě uvolněněji a odpočatěji než jindy a hraní si vyloženě užívali. Nová deska je silná, takže se nemuseli bát do ní hned několikrát sáhnout - například i pro trampy ovlivněnou nádhernou skladbu "Strážci plamenů" či křehkou baladu "Procitám". Závěrem se za sborového zpěvu hlediště nesla samozřejmě "Zrcadla".

Epydemye měla start ztížený technickými problémy, ale tady se projevila vyhranost a zkušenost kapely. Nezalekla se vyprodaného tisícihlavého hlediště, ale za pomoci technika Káji Dřínka si se všemi nástrahami poradila, načež začala sázet své songy plné energie, dětí, ale také vzpomínek na doby minulé. Ani formace z Týna nad Vltavou nepřešlapuje na místě a dál tvoří nové skladby, které se nebála v Telči představit. Odměnou jí pak mohly být papírové vlaštovky, které se snesly na hlavy přihlížejících z rukou mladých pořadatelů tohoto festivalu, přičemž obsahovaly různá poselství.

Jednu z novinek "Houpe se to" zahráli muzikanti dokonce takřka na úplný závěr vystoupení. A vůbec nevadilo, že Honza Přeslička četl text z papíru. Skladbou "Ženy mužům" pak dostal večer tečku přesně takovou, jaký celý byl. Spontánní, radostnou a povedenou.