Reportáž z prvního dne naleznete zde, samostatný text k The Prodigy zase tady.

Američtí Pinkshift, kteří se poprvé od svého vzniku v roce 2019 vydali na evropské turné a rovnou se jim podařilo otevřít druhé největší pódium Rock for People, vyslali k divákům zavádějící indicie. Vydávají pod značkou Hopeless Records, mezi tam odchované legendy jako Yellowcard, All Time Low nebo Sum 41 by ale svou muzikou nezapadli. Ke svým vzorům řadí Nirvanu, Arctic Monkeys a No Doubt, společné prvky ve vlastní muzice nemají ale ani s jedním z těchto jmen. Syrový noise punk s křičící zpěvačkou Ashritou Kumar se naživo nejvíce blíží k formaci Yonaka, která na stejném pódiu hrála předloni. A nestálo to za moc. Stejně jako v tomto případě. Na velkou kariéru to tak zatím i kvůli nezáživným písním nevypadá.

To The Amazons se od poslední návštěvy dost vyhráli. Kapela nominovaná na BBC Sound Of 2017 znovu dokázala, že stojí za to její výběr sledovat. Několikrát překládaný návrat do Hradce Králové představil britské trio v roli melodických rockerů schopných plnit arény. Chytlavé riffy a především fantastická kytarová ekvilibristika Chrise Aldertona dokázaly dost možná nejoblíbenější hudební nástroj na světě přetvořit ve zbraň, do níž se znovu zamiluje i člověk, jenž už snad všechny její zvuky slyšel tisíckrát. Do toho se vplétal i stabilní, tak akorát silný vokál Matta Thompsona, výsledek proto předčil i ta nejnáročnější očekávání. Nadmíru sympatická poslechovka ve fázi připravenosti na velké věci. Takových by festival potřeboval každý rok aspoň pět.

O Against The Currrent jste si obsáhlejší rozbory na musicserveru mohli opakovaně přečíst v minulosti, naposledy při příležitosti jejich vystoupení v Lucerna Music Baru. Nyní ale v Czech, jak naši zem nazvali, zahráli poprvé na festivalu. A jako vždycky, i tentokrát to bylo velmi milé. A mohlo by to být ještě milejší, kdyby si z vydělaných peněz zaplatili klávesistku, která by se jim postarala i o backvokály, a nemuseli by tak využívat playback. Navíc by tím spíš vyzněl už tak silný hlas drobné Chrissy Constanzy, jenž sloužil dobře jak v synth-popových, tak punk-rockových rozbuškách. Patrně ale asi ještě nějakou dobu zůstane vše při starém: po rozchodu s vydavatelstvím Fueled By Ramen, o němž natočili song "Blindfolded" a nazývají tuto etapu své kariéry noční můrou, jsou asi rádi, když hlavně poplatí všechny náklady na turné.

Také se na koncertu plném zpěvných dělobuchů a roztočených sukní stejně jako v Praze ukázalo, že ještě stále se na tuto partu chodí hlavně kvůli jejímu momentálně největšímu hitu "Legends Never Die" z videoherního megahitu "League Of Legends". Ale to nevadí. Hlavně aby nadále skládala spíše rockovější skladby, jako to předvedla na EP "Fever". Velmi jí tento zvuk sluší.

Lepší než bez jediného hudebního nástroje vystupující Bambie Thug (šlo o něco mezi kardiem a rádoby sexy aerobikem), z nichž by poslední vlasy slezly i Jane Fonda, byla debata Daniela Stacha z České televize. Ten si totiž do svého pořadu Hyde Park Civilizace pozval Dextera Hollanda pyšnícího se titulem Ph.D. z molekulární biologie.

O ní jsme se toho ale nakonec bohužel mnoho nedozvěděli, většina otázek mířila na jeho tisíckrát probranou hudební kariéru. Stach se lehce provokativními dotazy snažil dostat ze zpěváka nějakou tu špínu, a tak se vyptával třeba na to, kdy se s Noodlesem naposledy pohádali, a podobně. Zkušený frontman se ale krátkými odpověďmi často z dotazů vyvlíkl nebo nabídl odpovědi plné klišé, takže nejpikantnější na tom všem byla jeho vlastní pálivá omáčka, kterou dostal od moderátora ochutnat. Pár zajímavých detailů ale přece jen prozradil. Jejich výčet pro ty, co u toho chyběli, přinášíme v infoboxu.

Jak se na festivalu dařilo Parkway Drive, si můžete přečíst v samostatném reportu tady, jak se s rolí headlinerů popasovali už potřetí The Offspring, zase rozebíráme zde.

"Chcete zahrát 'Pažitku', co, čuráci?" "Joooo!" bouřil dav lidí před drobnou Solar stage. "Nasrat, p*čo!" rozjel Xavier Baumaxa show, v níž tradičně mísil folk s humorem, slovními hříčkami a nově i trefnou imitací Karla Gotta. A jak všichni jeho fanoušci vědí, nebylo to jen o srandičkách, ale i o opravdovém hudebním umění. Čemuž asi lidé, jimž jeho jméno nic neříká (a že takoví stále existují!), neuvěří, když zmíníme velký úspěch, kterého zde dosáhl se songem s názvem "Penis".

Během pár desítek minut stihl Baumaxa pozurážet Slováky, menšiny, nácky, fanoušky Kabátů, Rytmuse i Honzy Nedvěda. "Kolik máte Drog for People?" opakoval Ricky Gervais českého folku, když jeho one-man show gradovala. Škoda že nebyla v lepší čas. Marní stand-up komici z Underground Comedy Show vystupující o den dříve by se od něj měli učit.

"Nejsou hůř nazvučení?" "Nebo už jen zestárli?" vyměňovaly si dojmy po koncertě The Offspring manželka se švagrovou. Oběma se už chtělo jít spát, ale stačilo slyšet první tóny Neck Deep a už si to druhá zmíněná zamířila do kotle v první řadě a zůstala v něm až do konce. A to je rozhodně větší fanynkou prvních zmíněných. Jenže to je právě to.

Neck Deep mají to, co autoři kultovní "Smash" už ne. Energii. Mládí. Svěžest. Jasné názory nejen na politiku. Skočnější songy. Neokoukanost. A také upřímnou radost z hraní.

Pokaždé, když se k nám vrátí, hrají pro výrazně větší publikum než posledně. A ačkoliv zní na deskách některé jejich písně zaměnitelně a potřebovaly by producenta, co jim dodatečně vtiskne pár těch kudrlinek navíc, abyste si kapelu už nespletli, pořád je to dobrá muzika. A skvělá pop-punková tečka za druhým dnem.

V tom třetím se na festivalu představí Hoobastank, které si rozhodně nenechte ujít, protože podobně jako v případě Dogstar s Keanu Reevesem to s největší pravděpodobností bude poprvé a naposledy, co je naživo uvidíte. A velké věci se čekají i od Bring Me The Horizon, Missio a mnohých dalších.