Až na zrušení sólového setu frontmana Slipknot se první den hradecké přehlídky až nečekaně povedl. Předvedlo se totiž počasí, které sice slibovalo maximálně 17 stupňů, jakmile však vylezlo sluníčko, návštěvníci ocenili, že si na sebe vzali trička. A bundu do batohu. Jakmile padla půl desátá, tedy startovací čas setu The Prodigy, na areál padl chlad, který se zbylé ústřední dvojici ne vždy podařilo rozehnat.

Liam Howlett a Maxim, doplněni o kytaristu a bubeníka, hned při svém o pár minut zpožděném nástupu dali vědět, že na jejich hudbu se má pařit, ne o ní psát. Hned od začátku rozjeli obrovskou světelnou show se spoustou dýmu (ten často zahalil celé pódium), z níž přecházely oči. Doslova. Takové světelné peklo, v pozdější části setu doplněné i o lasery, se jen tak nevidí. Potěšilo, že nejslavnější songy dostaly své vlastní barvy: téměř instrumentální "Firestarter" zářil zelenou, "Voodoo People" žhnul rudě a při závěrečné "Out of Space" letiště pokryly paprsky hned několika barev zároveň.

Efekty většinu času zcela přebily vše ostatní, a kdo nebyl blízko scény, nejenže nemusel ani vidět Howletta za hradbou kláves, ale mohl si myslet, že všechny bicí smyčky jedou ze záznamu. Dvojice velkých ledek po stranách promítaly různé obrazce, čísla a podobně, nechyběly ani sochy se svítícíma očima.

Kvůli přebuzenému světelnému designu svou roli neodehrály ani postranní promítací plochy, na nichž při běžných koncertech kameramani přenášejí dění na pódiu, aby i diváci ze zadních částí viděli, co se na pódiu děje. U The Prodigy si ale mohli dát pauzu - světelná show naprosto neumožňovala kamerám cokoli zachytit, maximálně jsme se občas dočkali monochromaticky zrnících záběrů na Maxima.

I když ústřední duo doplňovali dva hudebníci, těžko set kapely označit za koncert. Jako vždy se jednalo o hlučnou a přebuřenou diskošku poskládanou ze starých hitů a novějších skladeb - když bereme, že slovo novější u podobných legend značí i dekády staré nahrávky. K poctě kapely ale patří, že tracky nijak neprodlužovala a sekala jeden za druhým. Mezi jednotlivými songy však vždy zbytečně zvolnila, outro střídalo intro, snad aby se bubeník mohl nadechnout, takže vystoupení opakovaně padal řetěz.

A to byla škoda. Vydechnout totiž rozhodně nepotřebovalo publikum. I když se na stagi odehrávala šílená změť, breakbeat střídal breakbeat, kromě kotle se většinu večera jen tak pohupovalo v kolenou. Ne že by se návštěvníci nebavili, na Maximovy výzvy reagovali, ale že by se formace dočkala nějakého skákajícího davu? To ani omylem.

Až trapná situace se odehrála po skvostné "Smack My Bitch Up", která uzavírala hlavní část koncertu. Tak mrtvé publikum, které téměř rezignovalo na vyvolávání skupiny zpět na stage, se jen tak nevidí. Smlouva je ale smlouva, a tak se čtveřice po pár minutách osamělých výkřiků přece jen vrátila a rozloučila. Na "Invaders Must Die" a "We Live Forever" se fanoušci ale opravdu rozjeli, a konec setu se tak nesl v duchu skákajícího davu. Na závěr zazněl jen fragment "Out of Space" a kapela odešla definitivně.

Kdo věděl, co od The Prodigy čekat, určitě odcházel nadšený. Po smrti Keitha Flynta zbylo hlavní vokální břímě na Maximovi, který není zpěvák ani rapper, ale MC. Jeho neustálé hecování, stovky "fucking" a "party people" mohly nepřipravené až zarazit. Ale to prostě k této ostrovní legendě patří. Kdo si šel na prvního letošního headlinera zapařit, odcházel s rozzářenýma očima. Kdo čekal víc než většinu hudby puštěné ze záznamu, asi jej příště vynechá.