Sugar Ray jsou tak trochu zvláštní kapela. Ačkoli jejich počátky nebyly po hudební stránce nijak zvlášť nakloněny mainstreamu, na druhé desce trošku čichli k popu (hitovka "Fly") a později se do něj úplně ponořili. Ovšem, jak chytrý čtenář určitě ví, není pop jako pop. Ten od Sugar Ray je mimořádně chutný. Přitažlivá je také jejich láska k ironii a humoru obecně (album z roku 1999 se jmenuje "14:59" - každý má přece svých patnáct minut slávy a oni už jsou téměř na konci...), stejně jako skutečnost, že si dokázali vytvořit svůj styl, takže jdou bezpečně poznat. Pokud si pamatujete největší hity z posledních dvou desek "Every Morning" nebo "When It's Over", pak určitě víte, co mám na mysli - mix různých stylů podpořený skvělými melodiemi a uvolněnou atmosférou.

Páté řadové album "In The Pursuit Of Leisure" dotáhlo jejich party styl na takovou úroveň. až si myslím, že pro příště budou muset přijít s něčím jiným. I když na druhé straně je to neskutečná pohoda. Z celého alba úplně dýchá atmosféra party na pláži (která nemá nic společného třeba s "Asereje"!), rytmy se většinou líně převalují, občas naskočí nějaký reggae rytmus, hlavně ale ze všech písniček čiší skvělá nálada. Jakkoli u nás o Sugar Ray štěkl jen málokterý pes a i doma za oceánem už jsou jejich nejlepší dny s komerčním úspěchem sečteny, přesto kapela sází jednu hitovku za druhou s tak silnými refrény, že si je budete zpívat po prvním poslechu a pohupovat se v bocích od začátku do konce hrací doby.

Chcete po mně nějaké tipy na zaručené pecky? Osolte to hned od začátku - trojice "Chasin' You Around", "Is She Really Going Out With Him?" (coververze skladby Joe Jacksona) a "Heaven" se vám musí vrýt pod kůži. A když ne, dejte cédéčko zpátky do regálu. I když možná by vám do uší mohly vlézt třeba i "Can't Start" nebo "Photograph Of You", další plážové pohodovky. Možná ale radši vynechejte dvojici písniček, kde jsou hosté. Pilotní singl "Mr. Bartender" s rapperem ProHoeZakem a "59 Hope Road" s Shaggym jsou drobet horší liga. Škoda jen, že s vyšším číslem tracku Sugar Ray docházejí nápady a vaří jen z již mnohokrát omletého, nepomůže ani rockový nápřah v "In Through The Doggie Door" - v kontextu alba jistě zajímavé, ale samostatně nudné a zbytečné. Poslední tři písničky dojem z celé desky poněkud kazí, škoda jich.

Pokud máte domek někde na pláži, cédéčka Sugar Ray máte určitě dávno srovnané v pěkné řadě, ti ostatní, pokud mají rádi skutečně pohodovou hudbu, by jim na chuť mohli přijít určitě také. Příjemnější a přitom i hudebně zajímavou letní desku pořídíte totiž jen těžko.