Marek Kedzior, Martyn Starý a Vladimír Staněk se se svou láskou k britské indie kytarové scéně pokoušejí prorazit nejen ve špatný čas, ale i na špatném místě. Hlasitá menšina hudebních publicistů sice už dekády prohlašuje Southpaw či Sushine a jim podobné za věrozvěsty ostrovního zvuku u nás, ale s větší částí domácích posluchačů se oni ani jejich žánrově spříznění kolegové nikdy moc nepotkali. To ovšem nic nemění na faktu, že druhá řadovka WYFE, plná synťáků, kytar a chytlavých refrénů, je opravdu skvělá.

Že si trojice chce svou tvorbou hlavně udělat radost, bylo poznat už na covidové nahrávce "Good Times", která se dokonce umístila na čtvrtém místě žebříčku nejlepších domácích desek podle redakce musicserveru za rok 2021. Novinka je jejím plynulým pokračováním, vše na ní však zní, vypadá a po všech stránkách působí dotaženěji. Jen obsahuje o tři skladby méně, a netrvá tak ani půlhodinu.

První, co v přímém porovnání obou kolekcí překvapí, je zvuk. Ne že by prvotina zněla špatně, ale novinka je (a to nejen ve sluchátkách) v tomto ohledu úplně jinde. Přitom produkce se z velké části opět chopil Starý, vypomohli mu ale třeba Lazer Viking, Tomáš Havlen či Matěj Belko. V některých písničkách vzniká až pocit, že vás hudba prostupuje a obklopuje.

Album sice obsahuje jen osm písníček, ale tím pádem na něm není prostor pro jakoukoli výplňovou vatu. Každý song obstojí sám o sobě i jako součást celku. Jen mírně nad ostatní snad vystupují kousky "Alright", "Beaufort", díky dechům se odlišující "High" a téměř šest minut trvající "Livin' A Dream".

V poslední zmíněné muzikantům pohostinsky zazpívala německá (v Praze žijící) zpěvačka Fourtuna, jejíž zasněný a přitom elektrizující vokál se do hudby WYFE skvěle hodí. Škoda, že této pomoci tu pánové nevyužili víckrát. Ke Kedziorově nízko posazenému hlasu působí ten její skvěle kontrastně.

Po několikerém poslechu vycizelované nahrávky ani nepřekvapí, že formace stále dbá i na jednolitou černobílou estetiku v promofotkách i videoklipech. Ta možná působí poměrně chladně, to ovšem neplatí o samotné hudbě, která je sice melancholická, ale zároveň zábavná. WYFE prostě svůj druhý studiový počin pojali jako dokonale zabalený balíček, na kterém jen těžko hledat chyby. A že si desku nebude užívat tolik posluchačů jako český mainstreamový pop? Co na tom. Třeba ten pořádný úspěch kapelu teprve čeká.