Po čtvrtečním vedru přišlo páteční ochlazení, svěží vítr, který svým způsobem rozpohyboval i dění v areálu Výstaviště v pražských Holešovicích. Při závěrečných Editors došlo na lehký déšť, který ve svém důsledku ale ani nikomu nevadil. Oproti rozvláčnému programu předchozího dne už se toho dělo více a minimálně ve dvou případech měli návštěvníci složitou volbu, kam se vydat a co případně nechat na jinou příležitost. Areál se plnil a probouzel postupně.

Slovenská stálice Para (na scéně se pohybuje téměř tři dekády!) do toho vlétla ve vlastním stylu a sypala jednu osvědčenou skladbu za druhou. Tu a tam vypíchnula zapadlou krásku a nastínila chystané novinky. V jednu nestřeženou chvilku došlo i na popichování mezi Laskym a Matúšem Vallem, ve smyslu: "Nyní vám zahrajeme novou věc," a směrem ke svému parťákovi dodal: "Ale pokud si nepamatuješ text, zpívej, co tě napadne".

Ona symbióza kamarádství a hudební sevřenosti je právě tou hybnou energií této skupiny, snad jen škoda, že u nás nehrají tak často. Součástí tohoto slovenského bloku na ČT Art Fontána Stagei byla i Jana Kirschner, která se s nimi kamarádí a hostovala i na zatím poslední desce "Našou krajinou". Když však došlo na duet "To okolo nás", zafungovala ona vzájemná alchymie mezi hlavními aktéry skvěle.

Plynule do této hodinky navázala hned ta další. Kirschner má aktuálně okolo sebe skvěle sehranou partu, jejímž členem je i Marián Slávka, skvělý to bubeník a hráč na klávesy. Během jejího setu se zprávy o bezbřehé hudební zručnosti a živelné radosti nesly rychlým tempem a počet publika strmě narostl.

Jana kromě letitých skladeb (třeba "Líška" ke konci vystoupení) nabídla velmi pestrý průlet svým velmi širokým tvůrčím působištěm, o to milejším zjištěním bylo, že bychom se v říjnu mohli dočkat její nového alba.

Souhra mezi ní a doprovodnými vokalistkami přinesla hned několik hlasových improvizací a taková "Na čiernom koni" byla neskutečnou perlou, jež si i dlouze po skončení část publika rozhodně prozpěvovala. Velkým benefitem byla skvělá komunikace s publikem, bezprostřednost, pozitivní vibrace, které právě živé hraní může nabídnout. Byl to brzký vrchol celého dne, který i o chvíli později hrající Zaz mohla drobet závidět.

V o to složitější situaci byl Lazer Viking (toho dne první bod Park Stage), neb hrál proti tomuto silnému spojení. "Tunel Vision" je velkým skokem do rovných beatů, her s analogovými synťáky a pošpiněným diskem. Naživo to mělo neskutečný drive (zamrzelo snad jen to, že jedinou projekcí byl statický hafan v teniskách) a energii.

Bavilo sledovat, jak se jednotlivé tracky proměňují a jak se dá místy hodně minimalisticky pracovat s jednotlivými vrstvami. Což místy řídké publikum příliš neocenilo a spíše se trousilo jinam. Pravděpodobně na to stejně doplatili i navrátivší se Nylon Jail, kteří po pěti letech vydali svou třetí nahrávku "Kings of the Weaklings". Tu prezentovali v podobné časové ose ve Ploom Moon Clubu.

Tyto souběhy všeobecně zamotaly hlavy nejednomu návštěvníkovi. O ten druhý se postaralo spojení Moderat a proti nim hrající Zrní, kde prý panovala obdobná atmosféra jako při Janě Kirschner (kdo neviděl, tomu může být útěchou, že celý koncert natáčela ČT Art) a Riff Cohen.

Paradoxně proti Zaz, o níž detailněji píše kolega Pepa Martínek, nehrálo vesměs nic kloudného. Kromě téměř nonstop dýdžejského dění na Beats for Metronome nebo Rap Clubu, kde v ten moment o pozornost bojovala Sawsane, jejíž tanečníci dokonce pobíhali po blízkém okolí a naháněli publikum. Vše se však jaksi minulo účinkem a vystoupení (zejména v jeho úvodu) působilo velmi rozpačitě, což od touhy setrvat déle spíše odrazovalo.

Nemálo výtek, často slyšených, směřuje k nevyrovnanému zvuku na hlavní scéně Metronome. Sousední Park Stage se zatím může honosit nejlepším zvukem, primárně to ocenili Moderat, u jejichž setu bylo po této stránce vše skvěle vybalancováno. Pánové přivezli stále aktuální desku "MORE D4TA" a svůj set vystavěli na důmyslné elektronice, práci s beaty, ruchy a plochami zvuků.

Jediným nečekaným překvapením bylo, že jsme tentokráte neslyšeli tolik zpívat Saschu Ringa, naopak v "Les Grandes Marches" se na chvíli chopil kytary. Vynahrazeno to však bylo hybnými manévry spojení Modeselektor a Apparat.

Hned úvodní "FAST LAND" taktéž poukázala, že mnohé dostalo nové detaily zvukového designu, a naznačila, jak bude v plné míře využita vizuální stránka. Neb i grafika projekcí se u nich v průběhu let proměňuje a častěji reflektuje současnost okolo nás - v "MORE LOVE" to byla symbolika obrazců, naopak v "NEON RATS" pak stačila pouhá slovní hesla.

Blok Moderat nepostrádal proměny dynamiky, nečekané zvraty. Bylo patrné, že po téměř šestileté odmlce mezi nimi opět funguje ono tvůrčí naladění na stejnou vlnu a k tomu patřící radost z objevování nových teritorií. Až dojemný moment s "EASY PREY" byla možná ojedinělá chvíle, kdy tempo trochu ubralo. Ze starších kompozic na sebe dlouho nečekala čekat "Reminder", taktéž nechyběly "A New Error" nebo "No. 22", které patří k tradičnímu koncertnímu arzenálu této zvukově unikátní superskupiny.

Na úplný závěr přišla pecka "Bad Kingdom", její druhá polovina se dočkala mnoha proměn a zcela nové mezihry, Saschovi se i podařilo rozezpívat publikum. Bylo to precizní, do detailu promyšlené (stran spojení s doprovodnými projekcemi) a až lehce omamné. Mohli jste tancovat anebo se jen nechat unášet důmyslností struktur melodií.

Pokud jste nestihli jejich prosincový (a vyprodaný) koncert, měli jste možnost dohnat manko právě tady. Na září pak ohlásili velký koncert do Drážďan a pak se pravděpodobně zas na chvíli rozejdou k svým projektům. Jejich live set si můžete připomenout i z perspektivy platformy ARTE Concert, kteří s nimi loni natočili unikátní set v prostoru pařížského muzea Grand Palais.

Ačkoliv se do hlavního dění zapojila konečně už i Park Stage (s Lazer Viking a Moderat) a byl na ní k slyšení lepší zvuk, než na hlavní festivalové scéně, bohužel se nic nezměnilo na faktu, že letošní ročník festivalu Metronome Prague stále jen nabírá dech před svým sobotním finále. Jeho hvězdami budou francouzský projekt M83, londýnští White Lies, švédská zpěvačka Tove Lo nebo písničkářka Emily Burns.

Možná i na páteční program, ovlivněný chladnějším počasím, dorazilo méně hudebních fanoušků, soudě dle čtvrtečních Jamiroquai, kde bylo přece jen více narváno než třeba na Editors nebo českou oblíbenkyni Zaz.