"Vzdálená tvář" Luboše Pospíšila z roku 1993 je dnes již poměrně raritním dílem, které v kontextu porevoluční hudební scény poněkud neprávem zapadlo. V době, kdy se tuzemští posluchači vrhali na uvolněný trh zahraniční muziky a na domácí interprety se lehce zapomínalo (přestože vycházely slušné desky, třeba jako "20 deka duše" Vladimíra Mišíka), stvořil Pospíšil počin, který dodnes obstojí.

Nahrávka vznikla v mezidobí, kdy jeho domovská skupina 5P nefungovala a po vydání sólovky "Třináctá komora" (1991) hledal interpret nový výraz. Spojil se opět s dlouholetým spolupracovníkem, kytaristou Bohumilem Zatloukalem (Jasná páka, Hudba Praha), a ve studiu Sono za pouhých pět dní natočili desku záměrně prostou jakýchkoliv studiových kouzel.

Vznikla z toho kolekce, které zachycuje Luboše Pospíšila v jeho ryzí, folkové podobě. Hudební doprovod tvoří převážně španělky, harmonika a vokály Jarmily Jamajky Koblicové, čímž se písně obnažují až na kost. Jde o styl, který zpěvák praktikoval a praktikuje dodnes na menších sólových klubových vystoupeních bez domovské kapely 5P. Na "Vzdálené tváři" dostal konečně své studiové, ucelené místo.

Čtrnáct skladeb nabízí unikátní průřez Pospíšilovou tvorbou. Vedle tehdy nových písní se zde nacházejí i křehké, akustické verze materiálu z předchozích dvou předrevolučních alb, "Jsem v tom" (1985) a "A nestřílejte na milence" (1989), z poslední porevoluční sólovky a taktéž z jeho debutu.

Lubošův hlas zde zní s nečekanou jemností, čistotou a jasností. Jeho charakteristický tenor hladí a laská, čímž dává plný prostor k tomu, aby si posluchač vychutnal nejen instrumentace a nádherně vplétané kytary, ale především poetické texty Pavla Šruta.

Skladba "Píši Vám, Karino" dostává v akustickém podání novou, dramatičtější melancholii. Zcela raritní je zařazení písně "Kráska v nesnázích", která oficiálně vyšla pouze na singlu a jedná se o snad vůbec první Pospíšilovu sólovou záležitost. Záznam se nevyhýbá ani v té době novým, skvělým kompozicím, například titulnímu kousku "Lidová slavnost Robinsonů", trampsko-countryově laděné písničce "Momentka lásky z firmy Putyka" či vynikající "Nad městem letěl v noci anděl".

Zvláštní postavení v tracklistu pak zaujímá "Kampa". Její zařazení slouží jako tichý hold, jelikož tato skladba pochází z repertoáru Blue Effectu, kapely, kterou Pospíšil v devadesátých letech pomáhal společně s Radimem Hladíkem a Davidem Kollerem postavit na nohy.

Za zmínku též stojí Zatloukalem zpívaná "Jeden den jediného léta", jež se stává krásným intermezzem celého počinu a důkazem, jak se oba umělci vzájemně ovlivňovali. Zatloukal zde totiž zpívá s dikcí Pospíšila, bylo by proto snadné je zaměnit. Rockově podaná vypalovačka "Dvě tváře: Jekyll a Hyde" se stává už jen třešničkou na dortu této skvělé kolekce, která by mohla klidně nést, po vzoru MTV, v té době populární název: "Luboš Pospíšil unplugged".

"Vzdálená tvář" z roku 1993 přináší vzácné svědectví o komorní podobě Luboše Pospíšila. Ten v době porevolučního hudebního chaosu vytvořil dílo, které obnažilo jeho písně až na kost - a bezesporu se jedná o velmi kvalitní zachycení doby. Obal vytvořil Karel Haloun, který pro něj použil výřez z obrazu Vladimíra Zatloukala, bratra kytaristy Bohumila.

V tichosti, bez velkých fanfár, vyšla v březnu 2024 reedice, jejíž podtitul připomíná třicáté výročí. Stejně tak macešsky vypadá i samotný vinyl, prost jakéhokoli textu, příloh či dobových zpráv. Prostě nic navíc k samotné hudbě. Nicméně ten pravý klenot se nachází v drážkách na černém asfaltovém nosiči a jeho reedice dává smysl. Potvrzuje nadčasovost tohoto díla.

Nahrávka nezatížená očekáváním velkých rockových aranží ukazuje skutečně jinou, nikoliv však tolik vzdálenou tvář Luboše Pospíšila. Přináší esenciální, intimní pohled do duše interpreta a současné české hudební legendy. Čas jí nevzal nic z jejího kouzla. Stojí za to si ji pustit i dnes - zejména ve zmíněné reedici (mastering dopadl výtečně) - a znovuobjevit její ryzí akustickou čistotu a krásu.