Tvoje poslední vydaná píseň se jmenuje "Nám už nic nechybí". Opravdu nic nepostrádáš? Máš vše, co jsi od života chtěl?
Jsem příjemně vytížen, rodinně i pracovně, nemám čas přemýšlet nad hloupostmi. To se u mě rovná spokojenosti, nemůžu si na nic stěžovat. Mám samozřejmě i nějaké další plány a vize, které se mi postupně realizují. Inspiroval jsem se lidmi ze svého okolí, kteří mě naučili, že na některé věci je dobré si počkat, člověk nemusí mít všechno hned. To, co jde pomalu, jde totiž mnohem jistěji. Mně se to vždy potvrdilo, bez ohledu na to, že do mě zkušenější hudebníci či parfuméři kolikrát hustili opak.
© Vít Bláha Písnička vznikla přímo na pláži thajského ostrova Koh Lipe, na místě, kde jsi před lety požádal svou ženu o ruku. V refrénu zpívají i tví dva synové. Bylo obojí plánované, nebo k tomu došlo spontánně?
Kluci se tam spíš nachomýtli. Byl jsem ve studiu u bratrů Jelenových z kapely
Brixtn, mám to k nim jen přes kopec. Písničku částečně produkovali spolu s Filipem Vlčkem. Nahrál jsem vokály, několik verzí svého hlasu. Přišlo mi ale, že je refrén moc hluboko. Čím jsem starší, tím mám hlas posazený níž. A cítím, že to jde stále dolů. Když jsem nahrávku poslouchal, refrén se mi zdál ve výškách takový prázdný. Nejdřív jsme do toho zkusili nahrát Brixtn, protože kluci mají hodně vysoké, kolikrát až šmoulí hlasy. Pořád to ale nebylo ono, a protože syny jsem měl zrovna u sebe, bratry Jelenovy napadlo, že by si tam mohli taky zazpívat. A oni byli nadšení, hned do toho šli. Do písničky jsme to nakonec použili. Líbí se mi, že jsem ji složil na místě, kde jsem ženu požádal o ruku, a do toho v ní ještě zpívají naši synové. Když se mi propojí rodinný život s tím pracovním, je to krásné a v mém případě i přirozené.
Jdou synové ve tvých šlépějích?
Oba zpívají hezky, ale já je do toho nenutím. Sám bych to na jejich místě nesnášel. Oba chtějí být herci.
Takže jsou tak trochu komedianti.
Strašní, hlavně mladší Jozua se permanentně předvádí, je takový školní šašek. Starší Vašek je ještě k tomu matematický šílenec a ajťák. Zamiloval si šifrování, poslední tři dny dělá prezentaci o šifrách. Ten je v devíti letech jinde. Teď dočetl "Ragnaroka", studuje si severskou mytologii. Nevím, po kom je, ale podporujeme ho v tom.
Se svojí ženou jste natočili pár společných písní - třeba "Vánoce přicházejí" nebo "My dva jsme se našli". Plánujete s Maruškou další songy?
Maruška zpívá nádherně operně, přitom zpěv nikdy nestudovala. Chtěla by se teď realizovat v tomto směru.
Nebudeš žárlit?
Vůbec ne. I kdyby se nám to otočilo tak, že by Maruška koncertovala a já byl s dětmi doma, nevadilo by mi to. Končit ale zatím určitě neplánuji!
Klip ke zmíněnému aktuálnímu singlu jste natáčeli v motýláriu Papilonia. Čím tě toto místo fascinovalo?
Moc jsme chtěli zachytit motýly, jak mi letí přes obličej ve zpomalených záběrech, ale nepovedlo se to. Zároveň jsem si přál, aby klip působil dojmem, že se nenatáčel v Česku. Proto jsem vybral skleníky s exotickými travinami. Přišlo mi, že motýlárium by lidem mohlo evokovat nějaký deštný prales a další exotická místa, která mi písnička připomíná.
Tvoje klipy mají často exotický nádech, že?
To je pravda, cestování mě totiž opravdu baví. Mám rád, když klip působí
nečesky. Teď jsme neměli tolik peněz na to, abychom někam vycestovali, a tak jsem ho natočil tady. Pro mě jako vesničana je i Praha exotika.
Když jsme u toho cestování, kde se ti líbilo nejvíc?
Thajsko, tam se mi smíchalo několik hezkých faktorů dohromady. Jedním z nich byla nátura tamních lidí. I když jsem jim na skútru naboural tři motorky, zranil se a nevypadalo to vůbec dobře, neseřvali mě ani nezavolali policii. Naopak mi dolili benzín a nechali to být. Ukázali mi, jak se dá zachovat v těchto mezních situacích. Ty další faktory jsou exotika, moře a ceny. Když řeknu, že letím do Thajska, lidi si někdy myslí, že jsem asi milionář. Ale když dodám, že letenka vyjde na 12 tisíc a ubytování na měsíc na 15 tisíc, spadne jim brada, protože je to levnější než týden v Řecku. Nejezdíme do drahých hotelů, ale do bungalovů, klidně i dál od pláže, abychom si mohli užívat tepla a blbnout nebo se třeba potápět. Poprvé jsme šli pod vodu s bombou a byl to pro nás skvělý zážitek.
Říkáš, že máš rád teplo, ale bydlíš v podhůří. Jde to dohromady?
Nad tím jsem se dosud ani nezamyslel. Ovšem když jsme tam prožili první zimu o mínus pětatřiceti stupních a musel jsem s kamarádem vlastnoručně udělat topení a natáhnout trubky, připadal jsem si jako opravdový chlap. Tři roky jsme si topili jenom v kachlových kamnech, ale se třemi dětmi už se to nedalo zvládat. Je to masakr, ale zase to člověka učí pokoře, že mít doma teplo není samozřejmost.
© Vít Bláha Nová písnička je tanečnější. Jde o výjimku, nebo si na to máme zvykat?
Jsem strašně schizofrenní, což je mi od recenzentů často vyčítáno. Dřív jsem chtěl držet koncept tak, aby do něj písničky zapadaly, ale teď jsem ve fázi, že je mi to úplně jedno. Může se proto stát, že další skladba bude smrdět folklórem a cimbálovkou. Nějak si to míchám a dělám to, co mě baví. Trochu jako když pejsek s kočičkou vařili dort.
S cimbálovkou se chystáš na turné. Jednu takovou šňůru jste už v minulosti absolvovali, ale tentokrát to chceš pojmout trochu odlišně a říkáš, že i lépe. Můžeš svou představu trochu přiblížit?
V minulosti jsme jeli turné ve složení: cimbálovka a já jako interpret. Teď vyrazíme v sestavě: já, moje kapela, cimbál a housle. Trochu jiný koncept, ale vyznění bude podobné. Baví mě hrát si s aranžemi písniček. Ty, co máme pro kapelu, se snažím ještě více
vytunit,
vybombit - jako když se vyvíjí pokémon, zkrátka je posunout o další level. Už jsme si v této sestavě zahráli na Přehrady festu a byl to jeden z nejlepších koncertů. Nejen z našeho pohledu, ale i podle reakcí lidí. Sedlo si to tam krásně. Bylo to u Vranovské přehrady u Brna, tam jsou lidi obzvlášť dobře naladěni. Zarezonovalo to se mnou a bavilo mě to, proto jsem si řekl, že nechci, aby zůstalo jen u jednoho koncertu. Na tento rok máme domluveny tři varianty vystoupení. Některá budou sólové, některá s kapelou, ale nejvíce se chci soustředit na ta s cimbálem. Hezky se to rozprostřelo, a tak máme nasmlouvaný ranec koncertů až do prosince.
Aranže vymýšlíš ty, nebo je necháváš na cimbálovce?
V tomto jsem překvapivě sólista, razím autistický přístup - já si to představím, vymyslím a pak rozděluji, co má kdo dělat. Vyhovuje mi, když mi do toho nikdo moc nekecá. Kapelu jsem musel několikrát obměnit, protože jsem zjistil, že když v ní mám dva tři lidi, kteří to v tomto směru mají podobně jako já, pere se to tam. Potřeboval jsem kolem sebe utvořit bandu, která bude pokorná a bude respektovat, že to mám takto nastavené. Proto si vybírám submisivní jedince.
Bubeníka máš ale pořád stejného.
Ten jediný mi zůstal z původní sestavy. Řekl bych, že když spolu kapela hraje od střední školy, je sladěná, jenže já roky vystupoval sám. Najednou jsem k sobě přijal partu lidi, kteří byli nejprve nadšení, ale když se začal lámat chleba a tvořili jsme něco nového, vznikaly mezi námi rozbroje. Nevnímám to jako něco špatného. Musí si to zkrátka sednout, a tak jsem hledal dál. Teď mám kolem sebe super bandu. Houslista je nejlepší hudebník, se kterým jsem kdy hrál. Udělali jsme spolu například mix romských písní a on ho dokáže pokaždé zahrát jinak. Totálně přearanžuje sólo, vždycky je to úplně jiné a pro mě překvapivé, pokaždé ale geniální. Není to věc, která bude mít sto tisíc přehrání, obzvlášť když ji zpívám já jako
gadžo. Někteří hudebníci mě díky tomuto songu začali vnímat jinak. Najednou to pro ně není
Voxel, který dělá čtyřakordovku. Chtěl jsem si to vytvořit trochu bokem jako věc, která na koncertech funguje strašně hezky, ale vím, že není pro širokou skupinu lidí.
"Čardáše" alias "Gypsy mix" jste vydali minulý rok. Bylo to myšleno vážně, nebo jde spíše o legraci?
Vážné to není vůbec. Klip jsme natočili
na prasáky vedle ve vsi na rozdrbané zahradě. Bylo to na jaře před koncertní sezonou, neměl jsem na to tudíž žádný obnos a museli jsme se z toho nějak vylhat.
Jak to vypadá s novou deskou? Ta poslední vyšla už před pěti lety...
Netlačím na to. Dost možná ale něco natočím s cimbálem v této rozšířené sestavě. Uvidím, jak si to sedne. Alespoň by to oproti popovým deskám byla nějaká změna.
V rozhovoru pro Autor in jsi řekl: "Nejlépe se mi tvoří, když na to nemám čas - například když máme jet na rodinnou oslavu, nebo když už musím vyrazit z domova, abych pak stihl přestoupit na vlak. To jsou přesně momenty, ve kterých ze mě všechno padá úplně samo." Platí to stále? A co na to rodina, nemá ti to za zlé?
Takhle to zkrátka mám a strašně mě to se*e. Jednou jsem byl v projektu pro nějakou značku s Benem Cristovaem a ten říkal, že si dá véču, horkou vanu, udělá si dobře, zkrátka super večer pro sebe. A pak leží a napíše písničku.
Pak začínám chápat některé jeho texty…
Líbilo se mi, jak to řekl na plnou hubu. Taky bych to tak rád měl, až na poslední bod, ten je sporný, mám totiž manželku. Nejlíp se mi píše či tvoří, ať už písničku, parfém nebo cokoliv jiného, než mi zazvoní budík nebo máme někam jet. V ten moment se ve mně něco vzedme a já bych v ten moment napsal nejlepší hitovku a namíchal nejlepší parfém. Už jsem to několikrát zažil. Nemůžu s tím ale nic dělat. Mám naštěstí ženu, která mě popohání, i když máme ještě čas. Je tak empatická, že mi tyto situace uměle vytváří. Připomíná mi to film "Jen ho nechte, ať se bojí". Byla to taková pitomost s Luďkem Sobotou a
Helenou Vondráčkovou. Když hlavního hrdinu něco vystrašilo, napsal nějakou symfonii.
© Kamil Klekar S psaním textů jsi dříve bojoval. Pomohl ti i pořad v rádiu, do kterého ti lidi posílali slova. Ta jsi poté zakomponoval do písní. Dá se říct, že to v tobě něco odšpuntovalo?
Už s tím nemám problém.
Pokáč mi říkal, a to mu dávám za pravdu, že psaní textů je řemeslo. Člověk se musí vypsat. Není to ani tak o talentu, ale spíš o tom učit se citlivě naslouchat světu kolem.
A kdyby ti text někdo napsal?
Šlo by to proti mému přístupu. Několikrát se mi stalo, že mi někdo napsal text a myslel si, že mě to potěší. Přišlo mi to jako hezké gesto, potěšilo mě, že si na mě někdo vzpomněl, ale vždycky mi na tom textu něco vadilo. Mám rád intuici a kontrolu nad věcmi.
Voxel
Pod pseudonymem Voxel se skrývá Václav Lebeda, český folk-popový zpěvák, muzikant a písničkář. Kdysi o sobě s nadsázkou řekl, že je Tomáš Klus pro chudé. Dlouhou dobu vystupoval sám s pomocí looperu, v roce 2019 založil kapelu "VOXEL & Spol." Nahrál desky "All Boom!", "Motýlí efekt" a "NANOVO", jeho největším hitem se stala píseň "V naší ulici". Spolupracuje s kamarády Pokáčem, který mu dříve psal texty, Michalem Horákem, skupinou Čechomor nebo s muzikanty z cimbálovek. Vedle hudební činnosti se nyní snaží uspět i jako parfumér se svou vlastní kolekcí.
Svůj čas teď dělíš mezi dvě profese: v létě vystupuješ jako muzikant a v zimě se věnuješ práci s parfémy. Jak tě napadlo vrhnout se do této oblasti?
Je to tak, letos se to s parfémy konečně zlomilo. Extra intenzivně jsem míchal a studoval všechny možné zahraniční knížky, platil si kurzy, podplácel parfuméry, aby se podělili o know how. Strašně moc financí, které jsem měl bokem, šlo sem. Teď nastal zlom a v relativně krátkém úseku se to vše začalo vracet a strašně se to celé rozjelo. Začínám odmítat nabídky. Tento rok jdu ven se svým parfémem, vlastní značkou, do toho dělám nově bytové vůně. Oslovila mě jedna levandulová farma, dělají si tam svůj olej a chtějí, abych jim z něj vyrobil parfém. To je kvůli certifikaci docela náročné. Pro jednu majitelku kadeřnického salonu vytvářím i parfémy do vlasů.
Oslovují tě klienti sami od sebe?
Nikomu jsem nepsal, ale našel jsem díru na trhu. Tady je parfumérů strašně málo, podle mě je u nás jediná studovaná parfumérka, která pracuje v uzavřené firmě dělající vůně pro aviváže, prací prostředky, ale i parfémy. Nevím, zda tady působí nějaký nezávislý parfumér. Některé parfumerie nabízejí vůně na míru, ale všude, kde jsem byl, pracovali s už předmíchanými vůněmi. Ty mísí dohromady. Já se zaměřuji na klasickou parfumeřinu. Mám doma snad tisíc látek - přírodní, syntetické, vzácné, levné, všechno dohromady. A míchám to. Doma mám místnost, kde propojuji dva světy: syntetický a přírodní. Dodatečně mi došlo, že hudební svět a ten parfumérský jsou si podobné. Zkrátka máš nějaké tóny, a když je spojíš, vytvoříš akordy. Stejně jako jsou v hudbě syntetické a akustické zvuky, jsou v parfumeřině syntetické a přírodní tóny. V hudbě máš frekvence - výšky, středy, basy. A u parfémů máš zase horní a střední, tón. Zjistil jsem, že hodně světových parfumérů se zároveň věnuje hudbě. Ty světy sice vypadají strašně odlišně, ale zjišťuji, že jsou si blízké.
© Kamil Klekar Které vůně máš rád? A které naopak ne?
Mám rád, když je ta vůně sofistikovaná. Parfémy, ve kterých je dvacet tónů a ty necítíš žádný z nich, mi naopak moc nevoní. Líbí se mi jasný koncept a daný akord. Teď jsem udělal pivoňku. Potkával jsem se s podobnými vůněmi, ale žádná pořádně nevoněla po pivoňkách. Dva roky jsem ji
načichával, třeba i mezi koncertováním, a zapisoval si, co cítím, abych to pak následně zreplikovat ve vůni.
S kým se o namíchané vůni radíš ?
Jdu za ženou, která má výborný nos a cítí i to, co já necítím. Míchám hodně, jsem tudíž dost odosobněný od obecného vkusu. Ona mi vždy řekne:
"Ty, tatínku, ona je to spíš pánská vůně." A já si přitom myslím, že jsem udělal růži, takže je to pro mě strašná facka. Zpětně jsem jí za to vděčný. Ona je můj první recenzent. Pak dám k výsledku přičichnout mamce, příbuzným, kamarádům a často i kolegům na koncertech či festivalech. Když to projde tímto sítem, už mám koule na to poslat to dál. To se stalo i s tou pivoňkou, dělal jsem ji čistě pro svou ženu. Mám i fotku dcery s pivoňkou, takže se mi to krásně spojilo. Proto jsem vůni pojmenoval podle dcery - Malenčina pivoňka, ve francouzštině Pivoine de Malène. Protože ve francouzštině to zní víc sexy.
© Kamil Klekar Začali se lidé ve tvém okolí teď více vonět, abys je jako znalec nepomluvil?
Toho jsem si nevšiml. Ze začátku nikdo nevěděl, že se tomuto oboru věnuji. Ale když jsem si založil instagramový profil se zaměřením na vůně, v lidech to vytvořilo pocit, že jsem znalec, a tak mi kolikrát píšou o radu. Dokonce jsem měl už i první konzultaci. Jeden mladý kluk z Přerova chce taky dělat parfémy. Tři hodiny jsem do něj hustil know how. To mi přišlo neskutečné, před lety bych si nedokázal představit, že mě budou nějaké parfémy zajímat a že po mně bude někdo chtít nějaké rady. Jsem rád, že mě na stará kolena chytlo něco, co mě předtím nikdy nezajímalo.
Odkud jsi načerpal všechny znalosti?
Začalo to workshopem. Pak jsem si myslel, že když koupím levně, vyhrál jsem, ale nebyla to pravda. Strašně moc utracených peněz k ničemu. Studoval jsem knížky, přihlásil se do uzavřené skupiny na Facebooku, v níž je šest tisíc členů a z toho sto parfumérů. Jsem tam asi čtyři roky, vzali mě mezi sebe. Dostal jsem se do příjemné pozice, protože tam najednou lidem radím já. Jsem pyšný na to, že se mi úsilí začíná vracet a že lidi mají o moje vůně zájem. Těší mě, že mám dvě práce, obě jsou kreativní a můžou mě živit.
Jaké vůně nabízíš?
Dělám takové miniedice. Zmiňovanou pivoňku chci rozjet ve velkém, vyrobit pět set kusů a dostat je i do parfumérií. Miniedice jsou třeba čtyřicet parfémů, teď dělám tulipán se šeříkem. Chci si to otestovat - když budu mít aspoň osmdesát procent kladných reakcí, půjdu s tím ven ve větším. Šíleně mě to baví, strávím nad tím i sedm hodin denně. Do lahviček jsem dal 250 - 300 tisíc korun, což není málo. Počáteční investice jsou velké, mám ale ambice dostat se na evropskou úroveň.
Dá se tím uživit?
Jsem o tom přesvědčen, ale nemůže to být priorita. Nesmíš v tom vidět rychlý způsob ke zbohatnutí, takových tu bylo hodně a většinou se spálili.
Budeš mít vůně jako součást merche na koncertech?
V žádném případě. Bylo by laciné, kdybych si udělal značku jako Voxel, proto jsem si zvolil jméno Bergamoss. Chtěl jsem si to oddělit.
Co znamená název?
Je to spojení názvů dvou olejů, extraktů, které se používají: bergamot (citrus, svěží, horní tón, často používaný) a oukmoss (dubový mech, temný, lesní tón). Když se tyto dva tóny spojí, vytvoří základ pro celou kategorii francouzských parfémů, která se jmenuje chypre. Napadlo mě to v Bangkoku. Na mrakodrapech tam svítí názvy různých značek a najednou zasvítil Baťa. Hned jsem si představil, které slovo by vypadalo fakt cool, kdyby takto zářilo. Zkoušel jsem si kombinace názvů a tento mi přišel hezký, nikdo ho nepoužíval a už mám na něj ochrannou známku.
© Kamil Klekar Co je pro tebe teď víc - čich, nebo sluch?
Asi čich, protože tento obor je pro mě novější. Ale líbí se mi, že to mám hezky rozdělené.
S manželkou rádi zkoušíte různé věci a techniky, například holotropní dýchání nebo chození po uhlících. Co takového jste spolu naposledy podnikli?
Aktuální je jídelníček na míru, snažím se denně cvičit, teď na to je ještě čas. Až začne koncertní sezona, nejspíš budu zase přibírat kvůli stravování na benzínkách a ve fast foodech.
Baví tě cvičit? Vím, že sport dřív nebýval tvojí doménou.
Neřekl bych, že mě to baví nějak extra, ale jelikož jsem si z toho udělal návyk, docela to jde. Hodím kluky do školy a školky a cestou zpět si skočím do fitka.