Při psaní svého třetího alba se Declan McKenna vydal do Los Angeles a Brightonu. To se odráží ve stále bezstarostnějším sentimentu, který prostupuje texty jednotlivých songů. Mladý písničkář prozkoumává slávu a také pády a vzestupy kreativity.

Obal, na němž muzikant skenuje svěží, zelené pole detektorem kovů, odpovídá jeho podivně bujaré umělecké osobnosti, kterou nechává plně vyniknout i ve svých videoklipech. Schválně, kolik z vás by přišlo s nápadem, jako je tančící náměsíčník, který účinkuje ve videoklipu "Nothing Works"?

Declana definuje jasnější, exotičtější paleta. Jsou tu cítit mnohé vlivy současných britských skupin, které se vydaly na cestu k podobnému zvuku navzdory normě. Dokonale je to slyšet ve skladbách jako "The Phantom Buzz (Kick In)" nebo "Honest Test", které můžou připomenout třeba slavné Arctic Monkeys.

Při vyslovení názvu "Mezzanine" se mnohým zřejmě vybaví populární deska od triphopových Massive Attack. V tomto případě jde ale o inspiraci tvorbou rockové kapely Bombay Bicycle Club a žádný trip hop zde rozhodně nečekejte. Navíc, dovedl by si někdo představit McKennu, jak laškuje právě s tímhle hudebním žánrem? Hádám, že ne.

Ale vezměme věci pěkně od začátku. Úvodní "Wobble" je důkazem skvělého vokálního projevu mladého Angličana. Je víc než zřejmé, že autor se pokouší o nový a psychedeličtější styl. A to mu poměrně svědčí.

Krom Arctic Monkeys a Bombay Bicycle Club ho inspirovali i The Beatles. Který muzikant by se ale nenechal slavnými Brouky ovlivnit? Ony bítlsácké vajbs jsou poměrně zřetelně slyšet ve svižném, povznášejícím a optimistickém kousku "Sympathy". Ten staví na blažených dechových a klavírních akordech a je hudebním ztělesněním uvolnění zábran.

"Mulholland Dinner and Wine" je pak pro změnu jízda, která posluchače přenese do oněch zamlžených ulic LA, které ji ovlivnily. Lednový singl je "takový podivný, pokřivený příběh o kreslené zločinecké dvojici a původ názvu je inspirován snímkem 'Mulholland Drive'," prozradil sám hudebník.

"The Phantom Buzz (Kick In)" se honí za vzrušujícím opojením, které je v rozporu s přízemností, o niž bychom měli usilovat. Krásné a strašidelné tóny předposledního zářezu "It's an Act" detailně popisují bolestnou zkušenost, když sledujeme, jak milovaná osoba přijímá zklamání a smiřuje se se zlomeným srdcem.

Kolekci uzavírá minimalistická záležitost "4 More Years". Její text tvoří pouze opakující se fráze "four more years" ve sloce a outru. Význam tohoto verše je sice velice otevřený, ale mohl by naznačovat komentář k politickým nebo společenským tématům.

Toto ohromně ambiciózní, a přesto překvapivě zdrženlivé dílo je jakousi osobní inspekcí autorova současného života. Politiku tentokrát nechává stranou a opouští velkolepost, aby se na chvíli zamyslel sám nad sebou. Během této cesty talentovaný Brit obdarovává posluchače dávkou empatie, jež člověka nutí k opakovanému poslechu. A pokaždé zde objeví něco nového.

Na "What Happened to the Beach" se najde pár silných okamžiků i několik těch slabších. Declan se zde zoufale snaží vymanit ze škatulky, která mu byla na začátku kariéry přidělena, a zní zde sebejistěji, čehož je důkazem také jeho experimentování. Debut "What Do You Think About the Car?" byl sice přece jen o malinko lepší, ale ani tak se vůbec nejedná o marný počin.