Rozchodová deska podle Future Islands. "People Who Aren't There Anymore" je jejich nejlepší album

03.02.2024 13:00 - Kateřina Spacek | foto: Frank Hamilton

Future Islands jsou typem kapely, která si ráda pohrává se zvukovou krajinou. Směle se tak můžou řadit k formacím, jako jsou TV on the Radio, Passion Pit, Metronomy nebo oblíbení Electric Guest. Jak si kvartet počínal na své sedmé řadovce "People Who Aren't There Anymore"? Jedním slovem: výborně!
9/10

Future Islands - People Who Aren't There Anymore

Skladby: King of Sweden, The Tower, Deep In The Night, Say Goodbye, Give Me The Ghost Back, Corner Of My Eye, The Thief, Iris, The Fight, Peach, The Sickness, The Garden Wheel.
Vydáno: 26.1.2024
Celkový čas: 43:55
Vydavatel: 4AD
I když mnozí považují Future Islands za synth-popovou skupinu, oni sami tuhle škatulku rázně odmítají a svůj styl označují jako post-wave. A to protože kombinují romantiku new wave s drajvem post-punku, jehož nádech jsme mohli slyšet i na prvních singlech z nejnovějšího alba "People Who Aren't There Anymore".

Sam Herring, Gerrit Welmers, William Cashion a Mike Lowry pocházejí z velice odlišného hudebního prostředí. Herring vyrůstal na hip hopu, Welmers se věnoval punk rocku a Cashion pro změnu indie rocku, grunge a new wave. Future Islands jsou tak převážně ovlivněni právě Williamem Cashionem, který je obrovským fanouškem The Cure, Joy Division nebo New Order. A i tento vliv je znatelný na nejnovějším počinu této sestavy.

Sedmička je považována za šťastné číslo. Vznik desky "People Who Aren't There Anymore" ovšem neprovázely zcela šťastné okolnosti. Byla totiž psána a natáčena v době covidové pandemie a je jakousi vzpomínkou na rozpad vztahu Samuela Herringa. O tom také vypovídají názvy řady skladeb - například "Say Goodbye", "Give Me the Ghost Back" nebo "The Fight". Album jako takové je pak pojmenované podle obrazu umělkyně z Nového Mexika Beedallo. Ta navrhla i jeho cover a spolupracovala rovněž na videoklipech k "Say Goodbye" a "The Fight".

Sedmá studiovka těchto Američanů je naplněna dávkou emocí a pečlivosti, která je staví až k renesančním kapelám. Pokud patříte k fanouškům téhle čtveřice, možná se budete zdráhat jen pomyslet na to, že by předchozí nahrávky mohlo něco překonat. Leč stalo se!

Novinku otevírá "King of Sweden". Nejdelším songem z celé sbírky se muzikanti ohlásili už před rokem. Dýchne na vás nefalšovanou psychedelií a rozvlněným syntezátorem, který je místy dokonce mocnější než zpěvákův vokál. Tato milostná píseň je poháněna Samovým smyslem pro poezii a je to skutečně bravurní start.

Po úvodním králi Švédska následuje "The Tower". Na chvilku se možná zarazíte, jestli jste se nepropadli do psychedelické synth-popem nabité pohádky. A vlastně ani tak daleko od pravdy nebudete. Už jen ta myšlenka je důkazem toho, že vás poslech tohoto díla přenese daleko od reality. A to je přece dost fajn, ne?

"Deep In the Night" propadá kouzlu plesové noci, bolestné a vyšperkované do dokonalosti. Po této depresi se Herring, Welmers, Cashion a Lowry v "Say Goodbye" vracejí ke krapet optimističtějším tónům svěžího indie popu. A zatímco si v předchozích skladbách frontman stýskal a litoval konce svého vztahu, na "The Fight" bojuje sám se sebou. Nakonec ovšem dojde ke klidu a smíří se s tím, že už je zkrátka konec.

A jak všichni víme, rozchod je proces, který s sebou přináší i neskutečnou bolest. Ta je jako živý organismus, se kterým si Future Islands pohrávají mezi prsty, než se s ní úplně rozloučí závěrečným songem "The Garden Wheel".

Jedině ignorant by mohl namítat, že té agónie je na "People Who Aren't There Anymore" až příliš. Ale ruku na srdce - kolik z nás nad rozchodem jen mávlo rukou? Kolik z nás odchod milované osoby překonalo za pár dní? Přece jen je to něco, s čím se člověk musí naučit žít. A musí naučit sám sebe znovu žít. Tohle album je krásným ztělesněním tohoto procesu. A nejen to!

I po hudební stránce se jedná skutečně o klenot. Poslední dvě desky od Future Islands ("The Far Field" z roku 2017 a "As Long as You Are" z roku 2020) nasadily laťku poměrně vysoko a "People Who Aren't There Anymore" v této linii jakoby pokračuje. Ale vlastně ne. Jde ještě o dost výš. Tohle je dosud nejlepší počin téhle skupiny! Že by adept na desku roku? Sakra, rozhodně jo!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY