Odmyslíme-li si zřejmě nejhorší obal v historii Manic Street Preachers a chuďoučký booklet (pravda, alternativní verze si můžete stáhnout z webových stránek skupiny), je album "Lipstick Traces" skvělým hudebním materiálem, jak raritním tak kvalitním. Proč podtitul "A Secret History Of Manic Street Preachers"? Na dvou discích jsou shromážděny singlová béčka, živé nahrávky, nevydané písně a skladby převzaté od jiných interpretů. Není to nápad nový (z nedávné doby vzpomeňme na výběr singlových béček Oasis "The Masterplan" a podobná směska jako "Lipstick Traces" by měla letos ještě vyjít i skupině Pearl Jam), ale pokud je zajímavých archiválií dostatek, proč je nevydat? Rozšiřuje se pohled na tvorbu kapely a jsme potěšeni překvapeními.

První disk ukazuje písně zkomponované kapelou, které nebyly uvedeny na řadových albech, ale rozhodně by se na nich neztratily. To je základní poznatek - není to žádný odpad nashromážděný za posledních dvanáct let, ale v naprosté většině plnohodnotná kvalita. Některé skladby jsou vynikající a mohly by být hity, týká se to obou "novinek", nikdy neuvedených písniček "4 Ever Delayed" a "Judge Yr'self" (u té je ještě autorsky podepsán zmizelý kytarista Richey Edwards) a hromady dalších, ať už jsou punkrockové (vypalovačka "Sculpture Of Man"), melodické ("Just A Kid") nebo náladotvorné ("Dead Trees And Traffic Islands" či trubkou ozvláštněná "Horses Under Starlight" bez slov). Jestli tohle vzniklo jaksi bokem, jen jako doplněk k albům, pak klobouk dolů, kdekdo může závidět.

Pro druhou desku převelice platí rčení "Každý pes jiná ves". Je to totiž kompilace coververzí a ukazuje se v nich zajímavý vkus předělávajících Manics. Od nich jako angažované kapely by se jistě daly čekat pecky The Clash (zde "Train In Vain" a "What's My Name", obě živě), ale jinak zde najdeme zajímavý rozptyl od Chucka Berryho přes Rolling Stones (jejich "Out Of Time" zde díky zvolené instrumentaci je projasněná a blízká třeba Beach Boys) a Guns N' Roses až po perličku "Bright Eyes" (Art Garfunkel) a největšímu šoku na závěr v podobě skvělé verze "Last Christmas" od Wham! V každém případě je vidno, že ze sebedivnější předělávky si Manics nedělají srandu - opravdu se jim ty písně líbí a interpretují je tak, že získávají zvláštní a netušenou krásu. Nejvíce se mi v tomto ohledu zalíbila fantastická "Raindrops Keep Fallin' On My Head" (původně Bacharachova píseň z filmu "Butch Cassidy a Sundance Kid") a mrazivá "Been A Son" (nebohý Kurt Cobain).

Jak vidno z výše uvedeného, "Lipstick Traces" není žádná nuda a také si nemyslím, že by tohle napěchované album bylo slizce předurčeno k bezuzdnému tahání peněz z kasiček a peněženek. Je to velmi pestrý a mnohdy i překvapivý pohled na výbornou kapelu a směle si tato dvě cédečka ve strakatém papírovém obalu můžete bez uzardění postavit vedle loňské výběrovky největších hitů Manic Street Preachers "Forever Delayed".