Krize - nekrize, války - neválky, ať už se loni děly jakékoliv sr*čky, jedno zůstalo: hudba. A že jí v roce 2023 vyšla pěkná hromada! Dvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem bezmála sto domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a prvních pět nejvyšších příček.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
5. post-hudba - my všichni tady a teď |
Zatímco deska "Svět na konci roku nula" vyprávěla o životě ve velkoměstě paralyzovaném pandemií, loňský následovník "my všichni tady a teď" přibližuje pocity ze světa, který se za těch pár let dost změnil.
"Pořád jsme slabí / ještě pořád nemocní / ale rok nula jsme zvládli přečkat," zazní hned v otvíráku "opusťte pompeje" a tahle slova dávají tušit, že i navzdory některým pozitivně znějícím skladbám nepůjde o veselý poslech.
post-hudba zde kritizuje materialismus, neustálou honbu za úspěchy a očekávání pracovního režimu i na dovolené. Nedělá to však tak, že by vyzněla jako dvojka ubrečených mileniálů, naopak se jí v textech daří vykreslit uvěřitelnou melancholii a bezradnost.
Zvukově album nabízí popovější pojetí, stále však v originálním kabátku, v němž se Dominik Zezula ani tentokrát nebojí pořádně zařvat. post-hudba tak natočila nejen svoji nejpřístupnější desku, ale dost možná i tu nejlepší. (David Böhm)
Tip Tomáše Parkana: Nikol Bóková - Expedition
Po dvou předloňských albech "Elements" a "Naked Pieces" se
Nikol Bóková vloni vrátila s deskou "Expedition", která se tak stala už třetí studiovkou na jejím vlastním labelu Soleil Et Pluie. Tentokrát se pustila do vesmírného tématu, inspirována dílem Arthura C. Clarka. Výsledkem devět kompozic, které jsou více než do jazzu laděné spíše do art rocku a progresivního rocku s drobnými výlety k fusion jazzu. Natočila je opět s Davidem Dorůžkou, Martinem Kociánem a Michałem Wierzgońem, které navíc ve dvou skladbách obohatil ještě norský trumpetista Gunnar Halle.
Z celé kolekce přímo sálá vesmírná atmosféra, v níž si jednotliví hudebníci po svém pohrávají s motivy, které toto téma evokují. Sama autorka a klavíristka tentokrát byla více než kdy jindy součástí celku, takže posluchač vlastně nemá vůbec pocit, že by poslouchal klavírní nahrávku.
Ve tvorbě Nikol Bókové patří "Expedition" bezesporu k nejnáročnějším, ale zároveň jsem přesvědčený, že je toto album nadčasové a ještě hodně dlouho budeme jeho krásu a detaily obdivovat. Nicméně už nyní je spolu s mahlerovskou odyseou České filharmonie jednou z nejlepších desek, které v loňském roce vznikly. A taky jednou z mála, které v poslední době vyšly na magnetofonovém pásu.
4. J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus? |
Vydání nové desky
J.A.R. bývá pokaždé událostí. Výjimkou nebylo ani vydání sbírky s pikantním názvem, který tak trochu koketuje i s tím, že kapela jako taková dosáhla Kristových let. Tento věk bývá spojován s jistým opuštěním mladických excesů, po němž nastává období zrání a zúročení svých zkušeností.
Svým způsobem i to ztělesňuje šestnáctka skladeb, a to jak hudebně i textově. Tedy ne že by texty Oty Klempíře nezářily mladistvostí a libozvučnými dvojsmysly, ale už i sem dolehla někdy vážnější témata týkající se řekněme
dozrávání.
Umístění alba "Jezus Christus Neexistus?" na předních příčkách v našem žebříčku je jen důkazem toho, že sestava kolem Romana Holého a ústředního tria v podání Dan Bárta, Oto Klempíř a Michael Viktořík neztratila nic ze své životnosti a kreativity. Každý song je jako malý příběh, který vás zavede do světa neočekávaných textařských rozmanitostí a hudebního bohatství.
"Jezus Kristus Neexistus?" je jen dalším důkazem toho, že tahle banda je stále schopna přinášet nové, neotřelé věci a rozhodně neřekla poslední slovo. (Tomáš Rozkovec)
3. David Koller - LP XXIII |
David Koller
nedělá blbé věci, důkazem budiž i album "LP XXIII". Za naši redakci je to krásná bronzová příčka. A není divu - co píseň, to silná věc.
Většina jich je o lásce z různých úhlů pohledu. "Láska, sex a něžnosti" byla rubrika v jednom legendárním časopisu pro teenagery, ale těmito tématy překypuje ve své tvorbě i tento charismatický zpěvák. Nebyl by to ale Koller, aby se nebál rýpnout si do společenských témat. Ta se objevují spíš ve druhé polovině desky - "Vězenkyně", "Planeta bez paměti", "My se vám ozveme".
Žádné experimenty nečekejte, tohle elpíčko je sázka na jistotu: klasický rock plný hutných kytar a bicích. Výsledek působí temně, syrově, úderně, jsou tu silné melodie i kvalitní texty plné metafor, to vše v kombinaci s autorovým naléhavým hlasem. Je to kompaktní a po všech stránkách dotažené dílo.
(Hana Bukáčková)
Tip Davida Věžníka: Radovan Šťastný, Michal Žáček - Šťastný/Žáček
Nemá smysl tady představovat ústřední autorskou dvojici ani vyjmenovávat, koho si na svoje prozaicky pojmenované album pozvala - od toho máme Tomáše Parkana, který si v těchto vyčerpávajících výčtech libuje v
Nových deskách.
Proč by ale tohle dílo nemělo zapadnout? Protože se povedlo. Člověku hned při prvních tónech v hlavě naskočí podobný tandem Hapka-Horáček. A to je pochopitelně výzva, které si i Šťastný se Žáčkem museli být vědomí.
Ustáli to ovšem se ctí. Co mě baví nejvíc, je to, že písnička tu slouží hostům - takže když zpívá František Černý, jsou tu ty ozvěny Čechomoru, když kormidlo převezme Peter Lipa, stočí kurz do vod blues-rocku, Vojtěch Dyk si pak pluje ve svém najazzlém, bártovském stylu. S publikem se tu navíc dojemně rozloučil i
František Segrado. A přitom to všechno drží pohromadě.
A pak je tu skvělá produkce. Právě ta může za tu kompaktnost. Je citlivá. Vkusná. Přirozená. Když
Aneta Langerová spustí "Píseň o malé pomoci" nebo "Srny", zní to, jako by vám špitala přímo do ouška. A barva, jíž se pyšní vokál Kristíny Mihaľové, vás po těch bubíncích doslova hladí.
Mít tenhle žebříček pětadvacet míst, je v něm "Šťastný/Žáček" oficiálně. Takhle je tu sice míň oficiálně, ale zaslouženě.
Dlouhé čekání na nový materiál ani tentokrát nebylo u
Anny K. zbytečné. Na podzim vydaná deska "Údolí včel" obsahuje devět mimořádně silných písní, které spojuje téma lásky. A také toho, jak se s její obrovskou silou dají zvládnout i ty nejsložitější situace.
V již samozřejmé spolupráci se životním partnerem Tomášem Varteckým vznikla nahrávka, na níž má každá skladba své místo a nosnou myšlenku. Ať už jde o hitové singly jako "Na malou chvíli", či albové poklady "Ať to nikdy neskončí", srší z každé položky srdečnost a naděje. A v tom všem navíc stihne vykvést i přenádherný a citlivý "Černý tulipán", který interpretka natáčela z posledních sil.
Stejnojmenně pojmenovaným snímkem inspirované album "Údolí včel" je zkrátka poctivou prací s krásnými obraty, které zahřejí na duši. Jak už zaznělo v
naší recenzi, Anna K. netočí špatné desky. Víceméně tak není pochyb, že i v případě příští, desáté řadovky půjde o bombu - ať už si na ni budeme muset počkat jakkoliv dlouho. (David Böhm)
1. November 2nd - November 2nd |
Opravdu světově znějících alb u nás zase tolik nevychází, a je potřeba si vážit těch, které se občas objeví. Čtvrtá, eponymní řadovka kapely
November 2nd k nim patří. Po dvanáctileté pauze se skupina vrátila v produkci ostříleného Borise Carloffa a přinesla album, které je posluchačskou lahůdkou plnou strhujících písniček a detailů otevírajících se až po opakovaných posleších.
V deseti skladbách dáma a pánové experimentují s různými žánry, od střiženého rocku po potemnělou country, nebojí se posunout ani do soulovější polohy. Nahrávce dominuje výrazný hlas Saši Langošové, ale kromě něj si zaslouží vyzdvihnout také nápaditý rytmus a precizně zahrané bicí.
Těch dvanáct let možná byla dost dlouhá doba, v níž se hodně změnilo, ale čekání rozhodně stálo za to. Doufejme, že si "November 2d" najde co nejvíce posluchačů. V našem žebříčku si zaslouženě drží zlatou příčku. (Jakub Malar)