Žalman a Marien přinesli do vánoční Telče radost z hudby i muzikantské umění

Festival Prázdniny v Telči pro mě byl doposud spjat prakticky pouze s létem, se stánky, mumrajem na náměstí a nádhernými vlahými večery. Jeho vánoční ekvivalent byl vždy jen takovým miniaturním chudším příbuzným. Letošní program už byl však čtyřdenní a měl hned osm bodů, z nichž nadpoloviční většina se konala v zámeckých konírnách, zbytek pak v nedalekém Klubu Sklep.

V pátek 29. prosince svedli pořadatelé dohromady Pavla Žalmana Lohonku s jeho spolem a pardubické Marien, kteří se nijak netají obdivem ke tvorbě českobudějovického rodáka (ostatně jeden song dokonce pojmenovali "Žalmanovi"), mají stejného manažera i vydavatelství a pojí je ještě daleko víc věcí. Letos poprvé však Lohonka hrál na vlastní žádost jako první, aby se nemusel plahočit domů pozdě v noci.

Předvedl takový klasický, necelou hodinu a půl trvající set. Jedinou speciální skladbou, kterou zpívá pouze v zimních měsících, je "Svatá Kateřina". Jinak do posledního místečka nabitému sálu servíroval kombinovaně starší hity s novějšími peckami ze zatím poslední řadovky "Všechno je teď", některé starší věci dal v úpravě, ve které je znají fanoušci z alba "My vyhnaní z ráje". Nakonec návštěvníkům slíbil, že nová deska už je napsaná, a dá se tedy čekat, že v roce 2024 se začne natáčet.

A i když to byla klasika, nebyl to žádný rutinní koncert. Naopak se šéf sám i jeho kapela opravdu snažili a bylo to výborné. Pro člověka, který víc než dvacet let hraje na kytaru, je obrovským zážitkem sledovat oba Petry kytaristy - jak Havrdu tak Novotného. Oba jsou opravdu fantastickými hudebníky, a přitom nepotřebují své ego nijak násilně tlačit do popředí, ale naprosto oddaně slouží písním.

Petr Novotný songem "Kolibřík" představil i svou sólovku "Na důchodě" a ani ženský element v podání Míši Hálkové nezůstával upozaděn. Sám Žalman hlavně i nyní dokazuje talent na skládání opravdu silných songů, vždyť "Loch Way", "Glencoe" nebo "Ještě dobrý lidi" ze zatím poslední studiovky se můžou s evergreeny "Jdem zpátky do lesů", "Všech vandráků múza" nebo "Divokej horskej tymián" měřit jako rovný s rovným.

Přestávka mezi oběma vystoupeními samozřejmě musela být nutně podstatně delší, než na jakou jsou lidé zvyklí na letních Prázdninách - tady jde o dost menší produkci -, ale člověk má možnost projít se po městě, dát si u stánku svařák nebo v bufetu zámku kávu či něco malého k snědku.

Marien nastoupili úderem deváté s frontmanem Víťou Troníčkem tentokráte pouze sedícím - při záchraně lodí během záplav si hnul se zády. Na jeho výkonu ani výřečnosti to však nebylo nijak znát. Pardubičtí si tohle vystoupení vyloženě užívali a lidi jim doslova zobali z ruky. Při starších kouscích - například hned při úvodním "Alchymistovi" - se nebáli zpívat a z usmívajících se tváří účinkujících na pódiu bylo znát, že se jim tenhle koncert taky hodně líbí. Zároveň se však nebáli nasazovat i novinky z alba, které začnou natáčet hned 2. ledna. U těchto skladeb se zase vyplatilo nedutat a prostě poslouchat, protože všechny v sobě mají velkou sílu.

Vážná témata střídala ta legrační, jako byl případ narozeninového songu pro Honzu Troníčka, nebo jeho geniální sólo na trubku v dalším z nových kusů. A aby pestrosti bylo učiněno zadost, čas od času si Marien vytáhnou nějaký světový hit, aby ho zkusili představit po svém. Takto nyní došlo údajně na druhou nejstreamovanější píseň na Spotify "Africa" od Toto. A byl to jeden z vrcholů večera, protože ten sedmihlas zněl v prostoru s klenbami naprosto neuvěřitelně. Publikum se dostalo do takového varu, že donutilo skupinu na konci hned třikrát přidávat a "Voda na schodech" proběhla už unplugged.

Ani to však ještě nemusel být definitivní konec - železné jádro kapely zpívalo pro zájemce v Klubu Sklep až prakticky do ranního kuropění. Takhle se prostě dělá muzika, když vás baví.